Jak to bylo při nedávných volbách s místními referendy

25. 10. 2014 / Jiří Matuszek

Spolu s výsledky listopadových komunálních voleb jsme se, sice sporadicky ale přece, dozvídali i výsledky místních referend. Jejich iniciátoři se stanovením termínu referend na dny voleb snažili vyhnout obvyklému smutnému výsledku svého snažení, tedy prohlášení referenda za neplatné z důvodu nízké účasti.

A zprávy, které jsme se dovídali, byly téměř výhradně stejného znění: to a to referendum bylo neplatné z důvodu nízké účasti. Abych řekl pravdu, zarazilo mě to. Vždyť průměrná volební účast v komunálních volbách, 44.46 %, přesahovala požadovanou 35 % účast pro platnost referenda! Co zabránilo občanům, kterým nebylo líto času a námahy a k přišli volbám, aby vhodili svůj hlas i do urny referenda?

Rozhodl jsem se, že se v tom zkusím zorientovat, a pustil se do googlování. Už výsledky pražských referend vnesly do problému trochu světla.

Navzdory dojmu, který jsem získal z obrazovky, nebyla všechna zmíněná referenda neúspěšná. Z pěti referend konaných v termínu voleb byla dvě referenda platná. Nemám pro to samozřejmě žádné důkazy, ale mám dojem, že, ať už záměrně nebo podvědomě, zafungovala obvyklá jednostrannost oficiálních médií. Zdůrazňují to, co podporuje stávající stav případně zájmy lidí aktuálně u moci, a zlehčují vše ostatní.

Avšak mnohem důležitější bylo zjištění, že referenda byla úspěšná tam, kde se náhledy iniciátorů referenda na problém podstatně nelišily od náhledů místní samosprávy. Tak tomu bylo např. v případě Klánovického referenda. Naopak, příkladem neplatného referenda, na kterém se zřetelně projevila různost náhledů, bylo referendum na Praze 8 o zákazu heren a kasin. Podle informací dohledatelných na internetu učinilo místní zastupitelstvo maximum pro to, aby se o referendu voliči pokud možno nedozvěděli. Budu citovat několik zveřejněných informací:

"Na dobrovolníky, kteří opodál volebních budov informují voliče, že se s volbami koná i referendum, bez jakéhokoli navádění, jak mají hlasovat, někdo poslal Policii ČR. Hlasovací místnosti se často nacházejí v patře daleko od volebních místností, ač by v některých školách mohly být hned vedle. Na tyto skutečnosti si stěžují především starší občané a rodiče s kočárky a je to mnohdy důvod, proč k referendu nejdou. Mnozí voliči o nich ani nevědí, cedule směřující k referendu jsou dost zastrčené a napsané malým písmem. Členové volební komise u komunálních a senátních voleb mají prý navíc dokonce zakázáno o konání referenda voliče informovat."

Přitom místní referenda jsou nástrojem schopným aktivovat onu občanskou společnost, po které volali protagonisté sametové revoluce. Politici, kteří si stěžují na malou účast obyvatelstva v politickém životě a dokonce mluví o povinných volbách, by si měli uvědomit, že hlavní příčinou malé aktivity lidí je pocit, že svou účastí ve volbách či jiných nástrojích demokracie stejně nic nezmůžou. Není účinnějšího prostředku proti takovému malomyslnému postoji, jako jsou pozitivní příklady případů, ve kterých se vůle občanů prosadila. Obavy z neinformovaného rozhodování nejsou na místě. Řídké případy, kdy veřejnost následně vyhodnotí, že výsledek referenda nepomohl, nebo situaci dokonce zhoršil, mohou být řešeny po uplynutí zákonné lhůty opačným referendem. Zvýšená občanská aktivita, kterou jak pozitivní tak i negativní důsledky konkrétního referenda vyvolají, je přínosem, který z dlouhodobého hlediska převáží jakékoli případné negativní důsledky.

Po zjištěních uvedených výše jsem nahlédl do zákona 22/2004 Sb. o místním referendu (http://www.nssoud.cz/zakony/22_2004.pdf) a musím konstatovat, že formulace zákona dává za pravdu onomu všeobecně rozšířenému pocitu, že stejně nelze nic změnit. Věřím, že poslanci, kterým jde o demokracii, budou mít naopak po jeho přečtení pocit dluhu, pocit, že je s tím třeba něco udělat.

Úsvit přímé demokracie přišel již 28. 4. 2014 s alespoň dílčím návrhem na jeho úpravu. Navržená novela se má v parlamentu projednávat v těchto dnech. Změny v ní navržené ruší omezení, kladená na platnost referenda z hlediska účasti oprávněných voličů. Není divu, vždyť právě tato ustanovení jsou nejčastěji zneužívána těmi, kteří nadřazují své osobní či skupinové zájmy zájmům obyvatelstva lokality, ve které se referendum koná. Některé způsoby, jak při tom postupují, jsou naznačeny výše.

Sami předkladatelé zákona v důvodové zprávě uvádějí, že jedním z účelů novely je otevření debaty o této problematice na půdě parlamentu. O potřebnosti takové debaty jsem stoprocentně přesvědčen. Zákon o místním referendu vyžaduje mnohem širší úpravy, ať už jde o zabránění obstrukcím ze strany některých zastupitelstev, nebo o velmi striktní omezení témat, kterých se může referendum týkat. I v případě, kdyby poslanci omezení platnosti referenda z hlediska účasti zcela nezrušili, ale pouze snížili tak, aby z přípravy místního referenda sňali punc onoho příslovečného prorážení zdi hlavou a místo toho provedli některé jiné pozitivní změny, by projednávání této novely bylo přínosem. Věřím, že je v parlamentu dostatek skutečných zastánců demokracie, kteří propustí novelu do druhého čtení a umožní tak příslušným výborům zákon dopracovat tak, aby mohl být přijat.

0
Vytisknout
2973

Diskuse

Obsah vydání | 27. 10. 2014