Memorandum

10. 7. 2014 / Pavel Barák

1. Většina přeběhlíků z československé zpravodajské služby byli málo schopní až neschopní úředníci, vesměs pasivní a bez invence. Jednou z mála čestných výjimek byl Ladislav Bittman. Většina vlastenců, i když ze služby nechtěně odešli, nezradila. Tolik mně tvrdil v soukromých rozhovorech na přelomu let osmdesátých a devadesátých Jaroslav Klíma, velitel nově zřízené Státní bezpečnosti za ministrů Štrougala a Kudrny v letech šedesátých.

2. Všichni ti "autoři" od Frolíka, Augusty po ruského Mitrochina podle mého úsudku zčásti zveřejňují trapné tzv. "latríny" (zaslechnuto na pisoáru), zčásti dostali do pera vyřazené (ty pochybné) agenturní informace zpravodajských služeb, jimž se zaprodali. Zčásti to platí i pro mediální vystupování jejich předchozích agentů, jako byl v Polsku zřejmý iniciátor většiny poválečných tzv. politických procesů Izak Fleischfarb (od podzimu 1944 s novým jménem: Józef Światło).

3. Navíc se některé zpravodajské služby rády škádlí -- tak třeba Frolík dostal od Američanů "peprné" informace o řadě "nehod" britské Secret service, ale minimum o "provalech" americké CIA. - Vlastní informace většiny přeběhlíků byly zpravodajsky takřka bezcenné -- využitelné tak leda mediálně.

4. Psychologicky ta odhalení přeběhlíků na přímého účastníka působí postupně:

4.1 Tak nějak to bylo, nemusím ani psát vlastní vzpomínky!

4.2 Některé věci byly jinak.

4.3 Celé je to - i v podstatných náležitostech - posunuté... Co s tím?

5. Tvrdím, že události, jež jsem znal od účastníků bezprostředně poté, nebo jejichž jsem byl dokonce přímým účastníkem, popisované například Mitrochinem (The Mitrokhin Archive. Londýn 1999. Kapitola 15; nejnověji ZDE), byly "trochu" jinak. Možná i podstatně. A tak je to se vším...

6. Všechna ta odhalení jsou zcela zřejmě jen částí pokračujících zpravodajských her a psychologických operací. Nekriticky je přejímat (a šířit) může jen osoba věci neznalá a rozumu prostého.