Slzy pro žoldáky?

10. 7. 2014 / Daniel Veselý

Domnívám se, že násilné úmrtí čtyř českých vojáků nedaleko vojenské základny Bagrám v Afghánistánu celkem logicky ukazuje, jak na tom je po dlouhých dvanácti letech západní "mise" v této nešťastné zemi, již válečné útrapy sužují více než třicet let.

Nežijeme v roce 1938 a naše země není ve smrtelném ohrožení jako v době, kdy "padnout za vlast" pro obyčejné lidi znamenala jistou, byť v jádře falešnou hodnotu. Nikdy v žádné válce žádní vojáci nebojovali skutečně za svou otčinu, nýbrž za partikulární zájmy různých elit, jimž byly oběti jejich kalkulu srdečně ukradené. Dnes je to, myslím, celkem zjevné, protože máme k dispozici daleko více informací.

Asi nejvýstižněji tuto cynickou skutečnost vyjádřil britský premiér David Lloyd George, který v roce 1916, tedy v době, kdy zuřil nejkrvavější konflikt, jaký lidstvo do té doby zažilo, těmito slovy: "Kdyby lidé znali skutečnou pravdu, tak by válka skončila hned zítra. Ale oni tu pravdu samozřejmě neznají ani ji znát nemohou" ZDE. Tento výrok je i po tolika letech stále aktuální, a to nejen proto, že si připomínáme kulaté výročí vypuknutí jednoho z nejbrutálnějších konfliktů všech dob.

Reakce českých komentátorů na tuto bezesporu tragickou událost jsou až přímočaře standardní. Ti spekulují, jestli válka v daleké cizině stála za úmrtí celkem devíti českých vojáků, zda jsme v rámci spojeneckých závazků vůči NATO něčemu pomohli, vyjadřují účast jejich rodinám; tedy nic převratného, aniž by však reflektovali skutečnou obludnost západního angažmá v Afghánistánu, kde se Česká republika na straně invazních armád a okupantů svou vojenskou přítomností spolupodílela na plošné destrukci této dekádami války mučené země, její infrastruktury a úmrtí přinejmenším 21 000 civilistů ZDE (například jen při nočních raziích amerických a afghánských vojáků během necelých 10 měsíců na přelomu let 2010 a 2011 podle poznatků investigativního historika a novináře Garetha Portera přišlo o život více než 1500 civilistů ZDE).

Bezpečnostní analytik František Šulc na iDNES píše: "Afghánci se dnes mají ve všech ohledech lépe než před rokem 2001, což je objektivní a hlavně měřitelný fakt, byť ze zpravodajství se člověk nedozví o mnoho víc než o korupci a zabíjení ZDE." Místopředseda vlády Pavel Bělobrádek ve sterilním textu s názvem Čest jejich památce tvrdí: "Musíme si všichni uvědomit, že stateční vojáci v zahraničí bojují nejen za bezpečí a svobodu občanů zemí, kde působí. Oni chrání i bezpečí a svobodu občanů ČR." Rasistický podtext nese komentář Ivana Hoffmana: "Zrovna z Afghánistánu, kde nad divnými lidmi, co si neváží lidských životů nelze vyhrát, jsme na odchodu, aniž bychom uměli říct, co přínosného jsme vybojovali ZDE ". Jaroslav Spurný z Respektu zcela v rozporu s realitou uvádí ZDE : "Radikální islámský Tálibán podporující teroristickou organizaci al Káida skutečně znamenal velké nebezpečí - a newyorská dvojčata i následující teroristické útoky ve Španělsku či Velké Británii by nám to měly stále připomínat." Jan Fingerland na webových stránkách ČRo naši vojenskou avantýru v této zemi zase poněkud romantizuje ZDE : "(Čeští vojáci) byli v té době obklopeni dětmi, kterým rozdávali školní pomůcky, což je nejen součástí humanitární složky jejich mise, ale také snahy o navázání vztahu s obyvateli a vytvoření důvěry."

Zde leží holá fakta, jež u nás, alespoň podle mých informací, v souvislosti s touto tragédií nebyla zmíněna. Úder na Afghánistán Bushova vláda uskutečnila bez požehnání RB OSN (což bylo o pár měsíců později "napraveno"), aniž by měla v rukou jediný důkaz o tom, že za útoky z 11. září stojí bin Ládin a jeho teroristé, jak napsal Noam Chomsky.

Kábulská vláda tyto důkazy požadovala, aby Američanům mohla bin Ladina a spol. vydat ZDE. Pokud nejsme stoupenci tzv. Inside Jobu, tak máme na paměti, že teroristé z 11. září pocházeli ze Saúdské Arábie a Egypta (obě země jsou klíčovými spojenci Washingtonu), nikoliv tedy z Afghánistánu. O pravděpodobných cílech angažmá NATO v Afghánistánu toho bylo napsáno mnoho ZDE. Velmoci nikdy nebojují za blaho obyčejných lidí, ale výlučně za své zájmy.

Čeští novináři, kteří nyní zkreslují situaci v Afghánistánu, by se mohli třeba seznámit s knihou uznávaného novináře Ananda Gopala s názvem No Good Man Among the Living: America, the Taliban, and the War through Afghan Eyes ZDE, v níž autor zasvěceně píše, jak měli Američané v Afghánistánu na dosah ruky triumf, ale jak jimi vedená okupace posílila nejen zkorumpované a krvavé warlordy, ale i táliby.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se proto domnívám, že slzy nyní prolévané nad tragickou smrtí českých vojáků v Afghánistánu jsou pouze slzami krokodýlími, protože není brán v potaz skutečný obraz západní okupace této země, ani jejích skutečných cílů. Chceme-li plakat, plačme v první řadě nad děsivými osudy afghánských civilistů, nikoliv nad okupanty, přestože jejich smrt je naprosto zbytečná.

0
Vytisknout
15576

Diskuse

Obsah vydání | 11. 7. 2014