Nepovedený lob a řada témat v autu

11. 7. 2014 / Marek Řezanka

Tak máme zase nějaký ten výrok, nad nímž se můžeme vztekat či mu můžeme tleskat, aniž to náš život jakkoli obohatí.

Některá mainstreamová média přišla s prvotřídní senzací, že "socan" Huml chce brát úspěšným lidem občanství (např. viz ZDE).

V této souvislosti je předem důležité říci, že takto výrok poslance Humla nezněl. Ten pouze reagoval na článek Petra Pospíchala, uveřejněný v Deníku referendum 9. 7. 2014.

Zmíněný článek není vůbec štvavý či agresivní. Zabývá se daněmi a jejich výběrem -- a mj. se zaměřuje i na roli slavných a úspěšných, kteří se mohou stávat vzory ostatním. Že se nejedná o nějakou štvavou agitku, dokumentují následující výňatky:

"Daň není -- v rétorické tradici mafiánských veksláků v oboru politiky -- trestem za úspěch, živelnou pohromou nebo třeba dobrovolným příspěvkem těm méně úspěšným. Výběr daní je jednou ze základních funkcí státu a placení daní je prostě zákonem stanovenou povinností, které navíc ti slabší a menší nemají možnost uniknout. Jestliže stát neumí od bohatých daně vymoci, je v jeho základech opravdu něco shnilého...

Ale je tu ještě jedna nadějná možnost: že poté, co nechtěně upozornila na problém, který se netýká zdaleka pouze jí, stát začne konat a navrátí pod svou daňovou moc i ostatní monacké daňově účelové utečence.

Podaří-li se to, budeme zase o krůček blíž právnímu státu. A to by byl pro nás všechny docela dobrý výsledek. Snad i významnější, než slavné vítězství wimbledonské.

A jestli slavné vítězce na své zemi opravdu záleží, jistě takový výsledek přivítá i ona. Snad už opět v roli reprezentantky a daňové rezidentky České republiky." (ZDE).

Jak je dobrým tuzemským zvykem, článek nevyvolal debatu na téma daňové politiky a výběru daní, ale přetavil se v prvotřídní senzaci, kdy "loupeživý nepřející závistivý socan vyhání talentovanou tenistku ze země".

Sám Stanislav Huml se na své facebookové stránce k mediálně rozbouřené kauze vyjádřil následovně: Asi nazrál čas uvést věc na pravou míru. Včera jsem uveřejnil odkaz na článek Petra Pospíchala, který jsem přebíral od Daniela Rovného s tímto textem:

Dobrý koment Daniel Rovný: "Lépe bych své pocity vyjádřit nesvedl. Ano trénovala ve sportovištích postavených z daní chudších obyvatel, aby jako bohatší se mohla daním vyhnout. Petro jsi skvělá tenistka, ale jako člověk jsi špína! Obdobné jednání třeba Německá spolková republika pečlivě vyhledává a trestá nepodmíněným trestem a propadnutím majetku."

Text Daniela nyní uvozuji uvozovkami. Není a nebyl můj. Daniel vystihl velmi stručně a výstižně podstatu článku. Nenapsal bych to tak expresivně, ale s obsahem článku Petra Pospíchala vyslovuji souhlas. Nejde jen o Petru Kvitovou, ale obecně o problém, který by se měl řešit. Petr Pospíchal jej vystihl velmi přesně. Nemá smysl diskutovat o tom, co napsal Daniel Rovný, ale co napsal Petr Pospíchal... Ta formulace je možná nepřesná - myslel jsem to tak - podmínkou pro vyvázání z daňového systému ČR má být jedině změna občanství.

Osobně bych čekal, že se začneme bavit o tom, jak že to vypadá s výběrem daní v Německu (viz např. ZDE) a v jiných evropských zemích. Že se třeba podíváme na politiku F. Hollanda (který mimochodem jako socialista selhal na celé čáře) a na nabubřelé gesto jedné herecké hvězdy (G. Depardieua).

Bavme se současně i o tom, kam naše daně směřují a co všechno se jimi látá -- a co z nich vidí naše školství, zdravotnictví, náš sociální systém, naše kultura, naše dopravní infrastruktura či náš výzkum a vývoj (o podpoře sportovních talentů raději nemluvě).

Ale čekal bych toho mnohem více. A to především od těch, kteří se hlásí k sociálně demokratickému proudu. Nezajímají mě totiž ani tak dílčí kosmetické úpravy, jako systémové kroky. Jak to, že pan Huml a další nerozebírají (a pokud možno veřejně, ne někde v zákopech svých facebookových profilů) transatlantické smlouvy? Proč je není slyšet, jak jsou daleko v případě prosazování daňových přiznání s retroaktivní platností? Proč je nebylo slyšet v den 599. výročí upálení Mistra Jana Husa? Proč o nich nevíme, když jsme v přímém přenosu svědky obcházení Benešových dekretů a prolamování hranice 25. 2. 1948 v případě tzv. církevních restitucí? Opravdu jsou naši političtí zástupci hlásící se k levici tak bezmocní a bezzubí?

Opravdu nikoho z nich netrápí, že platné transatlantické smlouvy mohou přispět ke zhoršení ochrany životního prostředí i spotřebitele, mohou ve svých důsledcích ohrozit zdraví člověka - a v neposlední řadě mu vezmou zbytky jeho sociálních práv a vydají ho na milost a nemilost těch, kterým jde toliko o maximalizaci svého zisku (např. viz ZDE)? A že třeba jejich podepsáním natropíme mnohem více škod než jedna tenistka odkloněním svých daní? Potom totiž sebelépe míněné argumenty ohledně funkčnosti našeho daňového systému budou -- metaforicky vyjádřeno tenisovými termíny -- pouze nepovedenými loby, které protihráč snadno zasmečuje do naší poloviny dvorce. A nám, občanům, nezbude, než kroutit hlavou nad tím, kolik důležitých témat před tím zcela bez povšimnutí skončilo v autu.

0
Vytisknout
4561

Diskuse

Obsah vydání | 15. 7. 2014