Jemná xenofobie v Olomouckém deníku

4. 11. 2013 / Jan Čulík

24. října se stal v olomoucké tramvaji terčem rasistického útoku tříletý syn dr. Mirny Šolić, odbornice na českou literaturu z University v Glasgow, která nyní vyučuje v rámci grantu Evropské unie na univerzitě v Olomouci. Na chlapce a na jeho maminku verbálně zaútočil v tramvaji opilec, který nerozuměl chorvatštině, jíž dr. Šolićová se svým synem hovořila, a nadával jim oběma protože chlapce považoval za Roma a jeho matku za "zrádkyni", protože má údajně romského partnera. Dr. Šolićová byla incidentem natolik šokována, že nevěděla, co má dělat, chlapec, který rozumí česky, po incidentu pak hodinu mlčel. Uvažovala, že se neprodleně vrátí do Velké Británie. Naštěstí se na obranu matky s dítětem postavili cestující v tramvaji a agresivního rasistu z ní vyhodili. Videonahrávka neexistuje.

(Není to jediný takový incident, když navštívila absolventka českých studií na Glasgow University, jejíž maminka je Češka a tatínek Pákistánec, se svým malým synem ČR, na ulicích na něho lidé plivali.)

Dalo by se tedy snad usoudit, že incident měl šťastný konec, pokud ignorujeme několik rasistických emailů anonymů, kteří napsali Britským listům, hájili "český národ", naprosto nedokázali pocítit jakoukoliv empatii s tříletým chlapcem, ztraumatizovaným sprostou a zcela neférovou scénou, a zážItek odmítli jako nelegitimní, protože ho pocítili "cizinci". Vrcholem byl email jednoho anonyma, který se vyjádřil, že si "Chorvati nemají co vyskakovat, protože jsou to vrazi". (Předpokládám, že anonym si představuje, že tříletý chlapec skrývá v posteli nůž a už už se chystá zavraždit všechny "civilizované Čechy", prostě proto, že je to Chorvat.)

Olomoucký deník k záležitosti publikoval, zřejmě v dobré víře, článek, který je však přesto zcela ŠOKUJÍCÍ a ukazuje, co je zdrojem systematického rasismu a xenofobie v české společnosti.

Článek je z kulturologického a sociologického hlediska nesmírně zajímavý, protože jemnými podprahovými signály delegitimizuje otřesnou zkušenost z olomoucké tramvaje. Zažili ji přece cizinci, a ti "nejsou lidi", jejich svědectví není důvěryhodné. Defenzivní článek vrcholí oslavou civilizovaného českého živlu a odmítnutím cizáckých námitek.

Je pozoruhodné, jak je šokující zkušenost z olomoucké tramvaje od počátku článku systematicky delegitimizována podprahovými signály, že oběti, které byly terčem útoku, nepatří do naší, domácké, jednotné české komunity, a tak jejich zážitek nemusíme brát vážně:

"Malého hocha, jehož tatínek pochází z Pákistánu, urážel..." - znak rasisticky naznačuje, že syn patří k jakémusi cizímu pronárodu, není jeho stížnost tedy třeba brát vážně.

Někteří čtenáři také v reakcích na článek vyjadřují názor, že Pákistánec přece mohl takový útok očekávat. Redaktorka do článku nezačlenila informaci, že v Británii by samozřejmě nikdo na barvu pleti ve veřejném dopravním prostředku nereagoval. Ani neuvedla skutečnost, že opilec byl obětí falešné identifikace, protože chlapec, napadený za svůj údajný romský původ, Romem vůbec nebyl. Tento fakt falešné identifikace byl v incidentu klíčový - v článku se však neobjevil. Romové jako pojem jsou v ČR tak nenáviděni, že za údajnou romskou příslušnost jsou napadány i osoby, které Romy vůbec nejsou.

"Chorvatka Mirna Šolić nastoupila společně s tříletým synem do tramvaje..." - další podprahový marker označující oběť jako cizinku, takže nemusíme mít žádné starosti - její zkušenost je nelegitimní.

"Během jízdy (...) si s chlapcem povídala v jeho mateřském jazyce -- chorvatštině..." - podprahový signál: "To má za to. V našich, českých, olomouckých tramvajích se nemluví divnými jazyky!"

"Cizinku potěšilo, že jí lidé pomohli a nebyli lhostejní..." - Výraz "cizinka" dr. Šolićovou silně delegitimizuje a zpětně podprahově zpochybňuje celé její svědectví. Naopak věta implicitně chválí, jak dokonalý a civilizovaný je český národ. ("potěšilo ji, že jí lidé pomohli a nebyli lhostejní".) Všimněte si, že xenofobní vymezení se používá pouze u obětí ("cizinka", "Chorvatka", hovořili "chorvatsky", "Pákistánec"), avšak Češi v tramvaji jsou nepříznakově označování jako "lidé". Autorka vysílá další podprahový signál svým čtenářům, že Češi jsou lidské bytosti, zatímco oběti byli jen "cizinci", "Chorvati", "Pákistánci". Protože nejsou charakterizováni jako lidi, ale jako cizinci, je to další znak jejich dehumanizace a delegitimizace.

Ovšem i cizinec, Chorvat či Pákistánec, má v českém prostředí možnost stát se člověkem, tedy Čechem: "Jeji syn teď chodí v Olomouci do české státní školky. Tím se cizácký chlapec trochu legitimizuje: "Ostatní děti si ho oblíbily a učí ho česká slovíčka." = "Když se bude hodně snažit, za pomoci českých dětí se naučí česky a stane se člověkem."

V další části článek cituje "cizinku" dr. Šolić, která poukazuje na to, že studenti z Indie a z Pákistánu mívají kvůli své tmavší pleti problém získat v Olomouci podnájem. Ovšem to zase tvrdí jen zrádná cizinka, a proto to článek okamžitě vyvrací výroky ČESKÝCH, a tedy LEGITIMNÍCH (!) pracovníků univerzity.

Zkušenosti samotných zahraničních studentů ovšem článek necituje. Těch se na to nikdo nezeptal. Proč taky, jsou to cizinci a jejich názory, zážitky a zkušenosti by byly nelegitimní. Stačí přece, když za ně odpoví Češi.

Dr. Šolićová nám k tomu sdělila, že si těžko může někdo ze zahraničních studentů na rasismus stěžovat, protože nikdo na úřadech nemluví anglicky. Jejímu partnerovi, který pracuje v ČR jako manažer v jednom německém podniku, běžně zavěšují na úřadech telefon, když se zeptá na něco anglicky. Na cizinecké policii mu dokonce doporučili, aby přišel s tlumočníkem do češtiny.

Původně to vypadalo, že incident s rasistickým napadením tříletého dítěte a jeho matky v olomoucké tramvaji je jen ojedinělým jevem a bylo povzbuzující, že se cestující v tramvaji postavili na obranu napadených.

Jenže teď článek v Olomouckém deníku dokázal, že situace je daleko vážnější a xenofobie a rasismus jsou českou společností natolik prorostlé, že se podprahově projevují i v zdánlivě nevinném článku, napsaném o incidentu - doufejme - v dobré vůli.

Ten článek se přece dal napsat plně jinak - prostě tak, že by byl o lidských bytostech, jako jsme i "my Češi". Bohužel se tak nestalo a tak doufejme, že ojedinělý - útok v olomoucké tramvaji měl své pokračování v Olomouckém deníku... Když existuje takováto sociální kultura, nedivme se, že dochází k rasistickým útokům...

PS. A důkazem o vážnosti situace je několik čtenářských reakcí z pondělka rána, které ujišťují autora, že tento způsob psaní je zcela normální... :)

0
Vytisknout
9099

Diskuse

Obsah vydání | 6. 11. 2013