Zpráva z Bulharska aneb Osmiletý kluk statečnější než většina Čechů

22. 8. 2013 / Kateřina Ryšavá

Netrpí pocity, že si nutně musí hrát na něco, co nejsou, zkrátka jedná se o příjemné lidi. Naše děti spolu chodí do školy. Ivo, jejich syn, se kamarádí s naší dcerkou. Občas se poprali, někdy si stěžovali, že ten druhej je absolutně příšernej a, jak jinak: "Já si nezačal, to vona." "Já si nezačala, to von." Nesnášejí se a... kamarádí. Strkanice jsme jim důrazně zatrhli a zatím je na obou frontách klid. Děti...

Ivo je malý kluk, jakých potkáte na ulici stovky. Milý, trošku průšvihář, moc pěkně maluje. Řeší úplně stejné problémy, jako jeho vrstevníci. Co s tím, když si na mě dovolují starší kluci, jak to udělat, abych mezi ostatními "bodoval". Když je člověku osm let, touží být v dětském kolektivu oblíbený, dobře "zapadnout", klidně i za cenu rošťáren. V něčem se ale Ivo Krastin liší.

Je doba prázdnin. Ivův tatínek je Bulhar, takže rodina odjela na dva měsíce k příbuzným do Sofie. Když jsem napsala článek "Jak je dobré míti ČEZ", líbil se jim a teď mi jeho maminka píše o dění v Sofii. Jsou to zprávy mj. o lžích, které nám předkládají naše média. Proč to dělají, Bůh ví, nebo ještě jejich majitelé. Celé to působí dojmem, že, v podstatě žádní lidé v Evropě nestávkují a když, nepochybně pouze hrstka pomatených, kteří ale stejně brzy prozřou, jinak všichni jednostejně budují naše zářné kapitalistické zítřky (i kdyby byly pod mostem -- psst)!

Dovolím si vám, milí čtenáři, předložit pár poznámek o dění v Bulharsku, tak, jak je vnímá Ivova česko-bulharská rodina a jak mi je, s jejím souhlasem, umožnila zveřejnit z naší e-mailové komunikace Ivova maminka Veronika Reifová. (E-maily jsou upravené, chybí v nich přirozeně informace ryze osobního charakteru.)

24. 7. 2013

Ahoj Katko,

napadlo mě, že by tě třeba mohlo zajímat zdejší dění. To, co píšou v tom článku, není až tak přesné. Když jsme včera koukali na mimořádné zprávy, tak se Drago zvedl a jestli se chci jít podívat naživo. No, kdo by nechtěl?

Tam, kde jsme byli my, lidé nic neházeli, koukali jsme si s policií z očí do očí a dělilo nás pouze jakési hrazení a asi tak 3 metry. Když jsem fotila jednoho policajta, tak si D myslel, že bude problém, ale on naopak, ať prý fotím. Jsem přesvědčena, že polovina z těch těžkooděnců je na straně lidí a jediný, co je štve, že musej být v práci.

Zůstali jsme tam tak hoďku. Lidí provolávali hesla jako "červený bokluci", což je něco jako červenej bordel nebo spíš odpad, "budem tady, dokud vláda nepadne" atd. Do toho sváželi velké plechové kontejnery, aby zatarasili odjezdové cesty pro autobus s poslancema, ministrama a novinářema. Rozebírali dlaždice a dělali z nich bariéry. Něco málo jsem nafotila, ale není to moc vidět, protože jsem fotila mobilem.

Ve 3 h ráno, to už jsme byli doma a já spala, to prasklo a policajti pomlátili lidí hlava nehlava, jen aby vytáhli ten zmíněný autobus ven, což se prý povedlo. Na lidmi vytvořené zátarasy přijel buldozer a srovnal to tak, aby se dalo vyjet. Záběry zatím nejsou, ale jsem si jistá, že budou, jen co se lidí trochu oklepou. Celá ta mlátící akce trvala prý jen 1,5 minuty.

Tot dění zde v Sofii. Snad té tímto nezatěžuju. Napadlo mě tě informovat, když jsi psala o té ČEZ... ZDE ZDE - Tohle jsou kecy. Normálně je ztřískali!

Mějte se krásně. Zase se ozvu.

Veronika

(Pozn. autorky: Povšimněte si, že Česká televize jaksi pozapomněla ukázat ony zátarasy, které tamní občané stavěli.)

Ahojky, nevím jak s ČEZ, ale momentálně se tady už, myslím, že 35. den stávkuje, že chtějí zavést do škol zpátky turečtinu, jakožto povinný jazyk. Tak nějak. Ivo chodí taky stávkovat, neb prohlásil, že jeho BG sestřenka (10 let) se přece nemůže najednou začít učit ve škole turecky ))

25. 7. 2013

Ahoj,

s tou turečtinou to bylo tak, že ji chtěla zavést do škol strana turecké menšiny, která je ve vládě v koalici se socialistama, jakožto povinný jazyk. Ale to jim naštěstí neprošlo - zatím. Momentálně jsou v parlamentu 3 ministři Turci. Pokoušeli se vydat návrh na hlasování, ale nebylo to schváleno.

Včera byl klid. V centru před parlamentem sice stanujou lidi dál, ale zda se mi, že to mlácení nějak ututlali. Lidí i nadále požadují demisi!

D říká, že problém je v tom, že se musí změnit volební zákon.

Tot zatím vše

20. 8. 2013

I nadále se zde protestuje každý den, hlavně před parlamentem.

Lidí vyšli na protestní pochod ze Sofie do Varny, resp. kousek od ní, přesně residence Evksinograd. Je to asi 600 km. Protestující vyrazili na začátku měsíce a dorazili tam včera nebo předevčírem.

Působí na vás dění v Bulharsku zmateně? Nejdřív lidé měsíce stávkují proti pravicové vládě, která z nich dře kůži ve jménu laskavého trhu tak volného, že lidem už začal být volný, volají po změně ústavy, bouří se proti korupci, nedojedenosti společnosti ČEZ. Svrhnou vládu, v předčasných volbách v květnu získají moc socialisté a lidé jdou do ulic opět. Jenže oni pořád demonstrují kvůli stejným záležitostem. Nechtějí korupci, nechtějí se nechávat okrádat. Chtějí dobré podmínky pro ty, kteří se živí poctivě. Chtějí vyhnat zloděje. (V červnu byl ve velkém spěchu zvolen do funkce šéfa tajných služeb Deljan Peevský, spoluvlastník mediálního impéria, podezřelý v minulosti z účasti na korupční aféře. S jeho volbou nesouhlasil i prezident Rosen Plevneliev. Zvolení Peevského vyvolalo další vlnu protestů.)

A Ivo? Přijede na prázdniny k příbuzným, člověk by čekal, že vlítne do moře, jeho jedinou starostí bude, jak to zařídit, aby z něj pokud možno nemusel celé dva měsíce vylézt, snad jen s přestávkami na jídlo. Ivoš netuší, proč žijí lidé v zemi jeho blízkých leckdy bědně. Nechápe, že může existovat někdo, kdo to s ostatními nemyslí dobře, chce jim vědomě škodit.

Příkladů i z naší vlasti by jistě posbíral víc než by se mu vešlo do sběratelského alba šmoulího, s příšerami z akademie nebo které že to obludy vlastně mezi dětmi momentálně frčí.

Čistá dětská duše těchto věcí nenahlíží, ovšem vnímá velmi ostře, když se někomu děje nespravedlnost. Děti ještě nemají vypěstované mechanismy nás dospělých, kterak zahodit do kouta páteř vždy, když je to výhodné, dívat se jinam, pěstovat si své teploučké smrádečky.

Ivo se zkrátka naštval. Proč by se měla najednou jeho sestřenka učit povinně ve škole turečtinu, když mají odjakživa bulharštinu, jejich rodný jazyk jazykem úředním?

Neptejte se mě, jaký mají Bulhaři vztah k Turkům a které důvody je vedli k tak vášnivému odmítnutí předloženého návrhu, protože to nevím. Jedno vím ale jistě. Když se zvedla nevole vůči "turečtině", Ivo demonstroval též. Šel podpořit svou desetiletou sestřenici.

Logicky -- když vás něco štve, tak je to potřeba říci. Kdo to za vás udělá?

Kromě pana Godota přirozeně, na něj ovšem děti kašlou. Dílem, že ho neznají, dílem, že nejsou pitomé.

Někdo může ostatně namítnout, že je bezva adrenalin jít si zademonstrovat, zařvat si s dospělými, kteří vás neokřiknou jako obvykle, že řvete jak protrženej, naopak, po rameni poplácají, křičí s vámi. To je pak takový kluk kingem, dav dospěláků nad všechny lunaparky světa. No nevím, asi nepůjde o řachandu převelikou koukat se na jednu smutnou holku, pokud ovšem netrpíte absencí soucitu. Nejspíš taktéž nebude veselicí z blízka pozorovat velký černý po zuby ozbrojený chlápky s přílbama.

To jen my tady nejspíš svobodně zvolíme levicovou vládu, pak zase budeme kafrat doma u televizních přístrojů (přirozeně ti o něco méně retardovaní, kterým čas beze zbytku nezaplnilo sledování telenovel), následně zvolíme pravici, opět svobodně, poté znovu levici a tak dokola. Nevidíme si na špičky svých nosů, v gatích nosíme pemprsky. Odevzdáváme své peníze těm, kdož se nám smějí do tváří. Máme, co jsme chtěli -- demokracii, vládu lidu.

Jeden malý osmiletý kluk nás strčil do kapsy.

0
Vytisknout
3991

Diskuse

Obsah vydání | 22. 8. 2013