Odpad, město, smrt: Zdegenerovaný kapitalismus dostihl Česko

5. 7. 2013 / Jan Čulík

Často se hovoří o tom, že komunismus ve východní Evropě sice utlačoval vlastní občany, jenže z něho měli obrovskou výhodu občané západního světa. Východoevropský komunismus byl totiž pro západoevropské politiky strašákem, neboť západoevropským občanům zosobňoval možnou alternativu. Pokud komunismus existoval, západní politikové si nikdy nedovolili zrušit základní sociální infrastrukturu a dodržovali základní lidská práva, protože kdyby to nečinili, existovala pořád možnost, že voliči dají přednost východoevropské diktatuře se sociálními výhodami. Bezpochyby nejsilněji se pociťovalo toto nebezpečí v zemích, jako je Řecko, Itálie a Francie, kde bývala za komunismu velmi silná komunistická strana. Teprve od pádu komunismu roku 1989 je kapitalismus puštěný ze řetězu. Protože si neoliberálové mysleli, že východoevropská alternativa byla zklividována, usoudili, že historie skončila a nyní si mohou dělat naprosto, co chtějí. Paradoxně právě v tomto kapitalismu puštěném ze řetězu, se zjevně skrývá, jak to, zdá se potvrzují i události posledních dní a týdnů, zárodky jeho zániku, anebo alespoň potřeby jeho velmi výrazné modifikace.

Tohle všechno probíhá člověku myslí, když sleduje pozoruhodně umělecky odvážný film Jana Hřebejka Odpad, město, smrt, natočený podle předlohy německého režiséra Rainera Wernera Fassbindera. Ten film je pro Hřebejka pozoruhodným mezníkem, protože se naprosto odlišuje od mainstreamové produkce, jakou Hřebejk dosud natáčel. Je revolučním počinem z několika hledisek. V první řadě je to vzdorné gesto producenta Čestmíra Kopeckého i režiséra Jana Hřebejka, protože film Odpad, město, smrt natočili podle vynikající inscenace pražského Divadla Komedie, které - navzdory mezinárodním cenám, které divadlo získávalo - pražští radní odepřením dotace v roce 2012 zničili. Kopecký a Hřebejk vytvořili tento film, aby po Divadle Komedie zůstala alespoň nějaká vzpomínka.

Fassbinderovo dílo má velmi charakteristické rysy: je otevřeně sexuálně explicitní, šokující, německé. Fassbinderovská atmosféra zaznamenává dekadenci rozkládajícího se kapitalismu a moderního německého velkoměsta. Toto všechno bylo v Hřebejkově filmu kompetentně a profesionálně převedeno do českého prostředí způsobem, který působí poněkud artistně (divadelní inspirace celého filmu je výrazně znát). Kritika antisemitismu je jasně německá, český národní šovinismus jedné z hlavních postav, transvestity a zpěváka Muellera, který deklamuje "Čechy Čechům!" "Hráz muslimům" a "Deportujte menšiny" je zvlášť po šokujících protiromských demonstracích v Českých Budějovicích v posledních dnech neuvěřitelně aktuální.

Na plátně se před vámi odehrává herecký koncert neúspěšné prostitutky Romi, jejího pasáka Franze, který pak uzavře homosexuální vztah s mladým Oskarem, asistentem bohatého židovského podnikatele, který v Praze bourá staré historické budovy a za velké zkorumpované peníze od politiků a komunální správy buduje stavby nové (taky aktuální, že?), českého šovinisty transvestity Muellera, otce prostitutky Romi a jeho invalidní manželky. Film, přímo lokalizovaný v Praze evokuje přízračnou atmosféru poživačnosti a dekadence, která má vysoce aktuální přesahy i do dnešní české současnosti. Klobouk dolů před odvážným činem Jana Hřebejka i Čestmíra Kopeckého.

0
Vytisknout
9712

Diskuse

Obsah vydání | 4. 7. 2013