Chorvatská svobodomyslnost a maďarské svědectví o hrůzách druhé světové války

4. 7. 2013 / Jan Čulík

Ohromujícím způsobem svobodomyslná byla ve středu v Karlových Varech soutěžní chorvatská politická komedie režiséra Vinko Brešana Svecenikova djeca (Knězovy děti). Důkazem je, že promítání filmu provázely ve velkém sále hotelu Thermal salvy smíchu diváků a pravidelný potlesk. Podvratná politická ironie ve filmu totiž působila aktuálně i pro české prostředí.

Film byl pro mne velmi povzbuzujícím důkazem, že v dnešním Chorvatsku zřejmě vládne svoboda. Snímek totiž vynikající, krutou komikou zesměšňoval všechno to, co je snad i dnešnímu Chorvatsku "drahé". Mám zkušenost, že po vražedných válkách v devadesátých letech v bývalé Jugoslávii existovalo množství tabu - bývalí Jugoslávci prostě o některých věcech nehovořili, protože to bylo nebezpečné.

Tak film Svecenikova dcera právě porušuje veškerá tabu. Ironicky hovoří o "národních zvyklostech Albánců", za scény, kdy Albánci v národních krojích zpívají lidové albánské písně a při tom samopalem zastřelí "Nealbánce". Tvrdě film paroduje chorvatského nacionalistu, lékárníka, který brojí proti Srbům, černochům, islámcům, Němcům a všem cizincům, občas se obléká do vojenské kamufláže a vyzbrojuje se raketometem.

Z filmu vyplývá, že v dnešním Chorvatsku má zřejmě stále ještě značný vliv katolická církev, protože tu, a především katolickou pedofilii a sexuální promiskuitu katolických kněží film drsně paroduje nejvýrazněji.

O co ve snímku jde? Odehrává se na jednom z menších krásných dalmátských ostrovů, kde je městečko, jehož mladý kněz má problém: Na ostrově klesá počet obyvatel, protože se v důsledku hospodářské krize (lidé nemají peníze na výchovu dětí) rodí méně dětí, než kolik umírá starých lidí. Knězi se ve zpovědnici přizná majitel místního kiosku, že ho manželka obviňuje, že zabíjí (dosud nenarozené) lidi tím, že prodává v kiosku kromě cigaret a tisku i kondomy. Majitel kiosku ovšem kondomy musí prodávat, protože jdou stále více na odbyt a bez jejich prodeje by zkrachoval.

Kněz mu dá sice rozhřešení, ale pověří ho úkolem. Společně začnou kondomy propichovat, ke spiknutí zaměřenému na zvýšení populace přizvou i místního lékárníka, výše zmíněného chorvatského nacionalistu, který pro to, aby Chorvatsko neovládli cizinci, Romové či muslimové začne ženám ve své lékárně namísto antikoncepce prodávat vitamínové pilulky. Samozřejmě, že se "projekt" nesmírně zkomplikuje a celá historie se promění v nezvládnutelnou frašku.

Spiklenci zároveň sledují sexuální praktiky v městečku, které zaznamenávají obrazem i zvukem prostřednictvím mobilních telefonů. Tak například zjistí, že starosta města má pravidelný sexuální styk s šéfem opoziční strany, spiklenci to považují za šokující, protože starosta je pravičák zatímco šéf opoziční strany je levičák a veřejně oba politikové vystupují jako nesmiřitelní nepřátelé.

Jednou z nejkomičtějších scén je návštěva biskupa z pevniny, který přijede na ostrov v luxusním člunu, který podle místního kněze může vlastnit "pouze tunelář nebo mafián". Biskup přijíždí na inspekci, protože knězova uklízečka našla kondom a poslala ho s udáním biskupovi. Biskup je však znepokojen pouze tím, zda místní kněz nepraktikuje sex s nezletilými dětmi, "to bych vás musel přeložit jinam", reaguje. Pokud prý má kněz normální promiskuitní sexuální styk, s osobami třeba obojího pohlaví, biskup to kvituje s ulehčením. Když se mu místní kněz přizná, že kondomy pouze propichuje, biskup mu nevěří ani slovo, pochválí ho však za "geniální výmluvu".

Jiným velmi dobrým, až drastickým soutěžním snímkem byl maďarský film režiséra Jánose Száze Velký sešit. Přibližně v posledním roce druhé světové války umístí maďarští rodiče své dva syny, dvojčata, asi dvanáctileté chlapce, k původně zcela nepřátelské babičce na venkov, protože se obávají, že ve městě by děti nepřežily. Synové jsou v posledních měsících války svědky u babičky na vesnici neuvěřitelně drsného násilí, a to nejen od německých a posléze ruských okupačních vojsk, ale i od místního obyvatelstva. Pracují na sobě a rozhodnou se zakalit se, cvičí se být odolní vůči fyzické bolesti i psychickému nátlaku, ale nikdy neztratí lidskost. Je to velmi silný film.

Dosud rekordně nejpitomějším filmem letošního karlovarského festivalu byl anglický pokus A Field in England, Pole v Anglii, který natočil Ben Wheatley. Je to sebestředně zaměřený, sobecký pokus vytvořit bezbřehou variaci na něco, co není dobře definováno ani dobře napsáno. Protagonisty filmu jsou čtyři účastníci anglické občanské války, kteří skončí na jakési blíže nedefinované lesní louce, kde z blíže neurčených důvodů zkonzumují polévku z jakýmisi tam rostoucími žampiony. Ve skutečnosti jsou to prý houby, obsahující opojné látky. Tímto impulsem ztratí film jakékoliv zábrany a jakékoliv hranice a od té chvíle se propadáme do nedůsledného psychedelického snu, kdy nevíme, co je skutečnost a co je fantazie a na ničem nezáleží. Autoři nečetli Mukařovského, který před desítkami let poukázal na to, že umělecké dílo si musí určit hranice, které pak mírně porušuje - z toho vzniká v díle napětí. Pokud žádné zákony dílo nedodržuje a žádné hranice nemá, výsledkem je nuda. A tak tomu také je v tomto případě film je nestrukturovaná, samolibá sebestředná nuda a je s podivem, jak mohl být vybrán do soutěžní série.

0
Vytisknout
6501

Diskuse

Obsah vydání | 11. 7. 2013