Národní galerie VII – Hloupé a nekompetentní rozhodnutí odcházející družinářky

9. 7. 2013 / Štěpán Kotrba

V úmyslu jmenovat Fajta odcházející Hanákovou nezviklala ani řada negativních reakcí na očekávaný krok. Nezviklalo ji ani to, že proti jejímu postupu při výběru generálního ředitele Národní galerie protestovala otevřeným dopisem Uměleckohistorická společnost, nejdůležitější profesní sdružení historiků umění v České republice. Jejímu rozhodnutí nezabránil ani veřejný protest její vlastní Komise ministryně kultury pro otázky galerií zřizovaných MK ČR, která považovala celý průběh výběru nového ředitele za účelový, netransparentní a sloužící pouze jako zástěrka pro realizaci předem formulovaného politického zadání.

Dokonce i grémium, které si ministryně sestavila jenom za účelem výběru nového ředitele Národní galerie, se rozešlo, aniž by jenom náznakem dospělo k nějakému doporučení. A nejen to: před posledním svolaným zasedáním šest z osmi členů tohoto grémia na svou účast rezignovalo a dva z nich - Magdalena Juříková a Lubomír Slavíček - vyzvali ministryni Hanákovou, aby v hledání nového ředitele Národní galerie nepokračovala. Na poslední svolané zasedání tohoto grémia ostatně nedorazil ani jeden z jeho zbývajících dvou členů, jak můžeme zjistit. A konečně: ministryni v jejím podivuhodném počínání nezabránila ani skutečnost, že v mezičase za skandálních okolností podala demisi celá vláda. „Myslíte si, že všechny kritiky, všechny výroky kohokoliv, by se měly brát jako kritika vlastní práce?,“ ptala se překvapeně v rozhovoru s Barborou Tachecí.

Je tedy nasnadě otázka, od koho najednou cítila družinářka a pak starostka venkovských Vizovic Hanáková,  jejímž nejoblíbenějším německým umělcem je Wolfgang Amadeus Mozart, „dostatečnou podporu,“ aby k tak na první pohled podezřelému kroku přistoupila. Od poslance TOP09 Stanislava Polčáka, který prý ve spolupráci s náměstkem Martinem Sankotem úřad reálně řídí? Nepochybně od poslance Jiřího Pospíšila (ODS), který si od osobně zavázaného ředitele Národní galerie Fajta slibuje možnost v podstatě neomezeného využívání sbírkových fondů Národní galerie ve prospěch Musea Kampa a Nadace Jana a Medy Mládkových, která se netěší zvlášť dobré finanční kondici. Ale kdo byli ti další? Odpověď na tuto otázku také brzy vyjde najevo.

Je zcela zřejmé, že toto jmenování, učiněné jednoznačně proti vůli odborné veřejnosti a navzdory reálné situaci ministryně i vlády, postrádá jakoukoliv legitimitu. Je to hloupé a nekompetentní politické rozhodnutí, které ve svém důsledku poškozuje ze všech nejvíc právě nově jmenovaného generálního ředitele Národní galerie. Kdyby měl Jiří Fajt dostatek soudnosti, odmítl by je. Ale soudnost, jak se zdá, nebyla nikdy silnou stránkou nově jmenovaného generálního ředitele Národní galerie. V příštím díle tohoto smutného seriálu bude dobré nahlédnout do způsobu rozhodování Národní galerie v dobách, kdy se Jiří Fajt významným způsobem podílel na jejím řízení. Je to doba, kdy vzhledem k jeho nekompetenci nebylo ani na výplaty.

Před zákonem si jsme všichni rovni.

25. 06. 2013 Štěpán Kotrba: Europa Jagellonica II.: rozežraná večeře páně Fajta ZDE