Až rozhořčení vystřídá hněv

21. 3. 2013 / Josef Mrázek

Obraz první -- najeli jsme na pravou kolej, je slepá

Občanská nauka pro mateřské a základní školy

Jsme schopni zkoumat sebe i planetu Zemi, na které žijeme, ale zatím rozumíme jen bližší minulosti, a budoucnost jen odhadujeme podle toho, jak jsme se sami a nám blízká část světa vyvíjeli až dosud. Takto omezeni se musíme vyhnout otázkám, na kterých bychom ztroskotali, jako původ světa a života a nebudeme ani předpovídat konec světa, když nic nevíme ani o jeho začátku. Místo toho se zaměříme na pro společnost prospěšné obstarávání věcí společného zájmu, což je dnes skoro zapomenutý původní obsah pojmu politika.

Bajka o fungování pravice a levice v přírodě

Živé organismy jsou nadány schopností měnit se a jejich nové formy potom získávají tím lepší postavení, čím lépe dokáží využívat toho, co jim přináší okolní živé i neživé prostředí. Jejich případné přežívání nám potvrdí, co byl správný krok kupředu. Trochu složitější to je, když živočichové žijí ve společenství a prospěch nebo škodu jim přináší také vzájemné chování. To nás bude zajímat u člověka, který se značně rozmnožil a převažuje jeho hromadný výskyt.

Nejprve si všimneme, jak fungují společenství živočichů ve volné přírodě. Zvláštní pozornost zasluhuje princip solidarity, jehož uplatňování je, například, důležitou výhodou v zápase o přežití hejna, nebo stáda. Tendenci chovat se solidárně pozorujeme ve volné přírodě v mnoha případech zřejmě proto, že solidárně se chovající společenství spíše přežívají. Nejde však jen o solidaritu při ochraně před vnějším nebezpečím. Jde také o pohodu, vzájemnost a spolupráci uvnitř stáda.

Při svém uvažování jsme se ocitli ve stádě, jehož členové neznají pojmy levice a pravice, nebo pravý střed. Kdyby však taková stáda měla programová prohlášení, tak u těch úspěšných by v nich solidarita a sociálně citlivé chování byly na předních místech, na rozdíl od méně úspěšných stád podnikavých a sebevědomých jedinců odmítajících socializující a kolektivizující tendence. Tím chci říci, že hlásit se k levici nebo pravici může každý, jak chce, ale programové zásady tomu odpovídající jsou potom buď spíše proti prospěšnému vývoji a pohodovému soužití, nebo naopak v souladu s ním.

Od zviřátek k lidem

Vývoj ve volné přírodě neprobíhá moc rychle, jednoduše a přímočaře. Pravicově smýšlející stáda nemají dost informací o tom, že si vlastně škodí, a když se s tím nic lepšího neudělá, nezbývá než počkat, až vyhynou. V jen trochu odlišné situaci jsme teď my. Příliš mnoho lidí podlehlo klamu, že pravicová orientace je prospěšná a lhaní, že také oni zbohatnou. Ale to se nedaří, protože společného bohatství nepřibylo, jen se ho zmocnila úzká skupina lidí, část zničila a část odvedla do zahraničí a zbytek má jen pro sebe. A tak přibývá těch, co již rozpoznali, jak zlodějna přináší katastrofu. Ti klesají na mysli, neboť nevidí východisko. Ale ono jistě existuje a nechceme-li na ně čekat moc dlouho, zamysleme se, jak jsme se dostali tam, kde jsme, a jak z toho ven.

Obraz druhý - sněmovna stále příjmá zákony škodící občanům, jsme v pasti

Cesta z bláta do louže

Využití peněz a lží, slabší chvíle Ústavního soudu a deformovaný systém parlamentní demokracie umožnily, že výsledek voleb 2010 byl matný a neodpovídal tomu, že již předchozí vlády sloužily evidentně někomu jinému, než občanům, pro které měly obstarávat úspěšný a přátelský stát. Je, bohužel, nutné přiznat, že ke zneužitelnému výsledku voleb přispěly také chyby ČSSD.

Škodlivá činnost staronové vlády pokračovala i po volbách a ještě usilovněji. Strany, které vládu ustavily, nedbaly své klesající popularity a nereagovaly na kritiku pravděpodobně proto, že za své špinavé dílo dostaly již předem v rámci korupce nejvyššího řádu nějakou formou zaplaceno. Své postavení ve Sněmovně nadále odvozují z výsledku voleb, přestože mají jen malé zbytky důvěry v míře, kterou jim zajišťuje poskytování nespravedlivých výhod vybraným skupinám obyvatel a lhaní, za neomluvitelné podpory sdělovacích prostředků.

Armádu jí nesvěřili, i když je generál

Vytvořit koalici, sestavenou vlastně v rozporu s výsledkem voleb, umožnila malá strana Věci veřejné, která tak oklamala své voliče a zradila svůj program. V tu dobu se ukázalo, že nemáme odbory, ani nikoho jiného, kdo by zorganizoval účinné protesty a tak od té doby stále vznikají další škody dlouhodobého dosahu. To pochopila i část voličů, kteří omylem volili ODS a TOP 09, a zejména voliči VV, kteří byli oklamáni předvolebními sliby. Na jaře roku 2011 už byly preference VV minimální a tak jsem 6.června 2011 navštívil Karolinu Peake, od které jsem očekával schopnost ovlivnit vedení VV. Sdělil jsem jí, že voliči její straně neprominou, že umožnila škodlivou činnost celé koalice, ale VV by se ještě mohly zachránit, kdyby koalici opustily. Dnes víme, že jsem nemohl uspět, ale co do generálských schopností paní Karoliny jsem se nemýlil, žel, dala je do služeb pana Nečase, aby zachytila svou příležitost, která se nebude opakovat. Blíže ZDE.

Lidový pohled od piva

Byl to poslední pokus vyreklamovat správné vyhodnocení výsledku voleb a zabrzdit příjímání osudně škodlivých zákonů -cituji z odposlechu v hospodě U koně- "bandou, která sedí za hlasovacím zařízením místo za mřížemi". Potvrdilo se, že parlamentní demokracie v současné podobě již není demokracií, protože ve Sněmovně nemají převahu zastupitelé voličů, ale agenti sekretariátů politických stran, kteří v mnoha případech představují obchodovatelný kapitál. Držitelé velkých peněz si jich potřebný počet, nebo celé strany, zakoupí a Sněmovna potom již není místem, kde jsou obhajovány zájmy občanů, ale je to trh zprivatizované politiky, kde se legalizují zločinné postupy.

Potřebujeme větší rozhořčení a hněv

Je důležité najít cesty, jak občany informovat o stavu věcí, aby byli odpovídající měrou rozhořčeni. Přitom je třeba srovnávat to, co u nás je, s tím, co by mělo a mohlo být, a nedovolit brzdění hněvu tím, že se máme daleko lépe než Somálci.

Všeobecná nespokojenost založená na špatných zkušenostech skoro celého národa zde je, ale není dostatečným podnětem ke změně, chybí pádnější rozhořčení a všeobecný hněv, jaký je zatím jen v nejpostiženějších oblastech.

Obraz třetí -- hledání cesty z otroctví

Neuvěřili jsme včas, že je opravdu zle

Vnucuje se otázka, proč naši občané dopustili, aby stát upadl do tak špatných rukou a zůstával v nich. Příliš dlouho jsme doufali, že úplně špatně se vládnout nebude, protože by někdo zdvihl prapor a nedali bychom si to líbit. Ještě, když jsem 8. března 2011 napsal: "Propočítal jsem důchodovou reformu a vyšla mi generální stávka", byl z toho v Blistech nejčtenější článek roku. Ale jinak se nestalo vůbec nic a když po dalších změnách škodících skoro všem se konečně naplnilo Václavské náměstí, a zase nic, potvrdilo se definitivně, že společenská funkce odborů je minulostí.

Novodobí otrokáři nás potřebují, ale chtějí nízkonákladové otroky

Nepřátelé člověka obecného zdokonalili staré a nalezli nové otrokářské metody. Patří k nim, mimo jiné, činnost sdělovacích prostředků, které jsou vlastněny cizinci a kapitálovými skupinami, a obrovskou vinu má i selhávající veřejnoprávní televize. Ať je to za peníze, nebo z duševní nedostatečnosti a v rámci temných vazeb, je vytvářen falešný obraz světa. Lhaním, jako základní metodou, se sice nedají zcela zastřít všechny příčiny špatného stavu státu, ale tlumí se hněv, který by přinesl potřebnou změnu. A to je nebezpečné, protože veřejné zájmy jsou stále více poškozovány a do budoucna kriticky ohroženy.

Skutečný stav státu je ještě daleko horší, než jak se při běžném pohledu jeví. Škodlivá opatření jsou zaváděna postupně a zákeřně, známou salámovou metodou. Zejména mladé, nezkušené a nedostatečně informované občany se daří přimět k tomu, aby se spokojili s tím, co se jim nalže. Jen tak je možné, že se drží dlouhodobě vláda vzešlá ze zmanipulovaných voleb, která vede stát ještě hůře, než skoro všechny její předchůdkyně.

Nikdy nebyly podlosti tak soustavně a v takovém rozsahu "legalizovány". Toto selhání parlamentní demokracie způsobilo větší škody, než kterákoliv z minulých válek. V devadesátých letech byla zcizena většina národního majetku. Vůbec se nedbalo toho, že Ústava ČR garantuje stejnou ochranu veřejnému i soukromému vlastnictví. Když už z národního (státního) nebylo co krást, loupežníci přistoupili k "privatizaci" sociálního státu a jeho institucí, vrhli se na jednotlivce. Zde je hranicí jen to, že kořistníci musí chudým umožnit aspoň nějakou existenci, neboť umožňují existenci bohatých. Chtějí však, aby chov chudých byl co nejlevnější.

Bylo a zase může být lépe

Přitom je dost povzbudivých historických dokladů o tom, v jakém stavu kdy kdo převzal stát do své péče a v jakém stavu ho odevzdal pokračovatelům. A nejde jen o příklady z minulosti. Je utajován, například, kontrast škodlivé činnosti naší vlády ve srovnání s výsledky práce vlád skandinávských zemí a třeba Skotska. Činnost tamních vlád se blíží tomu, jak by se mělo pro občany pracovat a je tím prokázáno, že to jde.

Obraz čtvrtý -- hněv měl přijít dávno -- o to víc je nutný

Trpět chyby dvacet tři let je příliš dlouho

Stát je veden špatně po celých dvacet tři let, kdy není možné se vymlouvat na nesvobodu. Vrcholem neblahého vývoje jsou zákony z posledních let. Zhoršily postavení občanů, připravily je o významné části sociálního, důchodového, zdravotního a vzdělávacího zajištění a přinesly další ztráty zbytků národního majetku. Prohloubila se nespravedlnost daňového systému, nesmyslně je narušen důchodový systém a nově je ohroženo veřejné zdravotní pojištění a tím celé veřejné zdravotnictví. Stát je vykraden do dna zhoubnými privatizacemi a zbytky jeho živého těla jsou vysávány exekucemi a nehoráznými cenami energií, vody, stočného, daňovými výhodami pro bohaté a ukradenými daněmi a dividendami, které odcházejí do zahraničí. Obírají nás banky nesprávně privatizované a při tom všem není dbáno ani Ústavÿ a zákonů o lidských právech.

Už zase máme zachovat klid

Každá z uvedených položek by byla důvodem pro generální stávku, kdyby něco fungovalo tak, jako dříve odbory. Místo toho slyšíme, že nemáme ohrožovat stabilitu. Ptám se čeho, neochvějně stabilních zlodějen? Zločinů proti republice? Máme v klidu čekat, až zhoubné dílo bude dokončeno? Až ze státu zůstane jen do posledku vyžraná slupka?

Argentina, Španělsko, Island, Bulhaři a Italie, Francie, Seveřané, Švýcaři, Arabové

Je mnoho míst, kde se dá hledat inspirace, ale rozhodnutí musíme najít doma. Není snad potřeba se opravdu rozhněvat a začít plnit uvolněnou kapacitu věznic těmi, kteří se o tento stav státu zasloužili? To bychom ale museli mít lepší vládu a zcela jinou sněmovnu. Dobrou vládu a dobré zákony může nejlépe obstarat zákonodárný sbor složený z odborně zdatných, na stranách nezávislých a přímo voličům odpovědných poslanců, kteří by své schopnosti dobrého znalostního a sociálního rozhodování osvědčili v předvolebních debatách. Tomu by vyhověl málokdo z dosavadní osádky sněmovny. Tam jsou většinou poslanci, které strany dávají na své kandidátky z důvodu jejich poslušnosti, se kterou se řídí pokyny strany. Kromě schopnosti obsluhovat na povel hlasovací zařízení, nemusí umět nic. Jen od některých se ještě žádá, aby uměli plynně lhát.

Obraz pátý -- jak zvolit sněmovnu hájící zájmy občanů

Volby po staru, nebo problematický pokus o revoluci

Po zkušenostech s TOP 09 a Věcmi veřejnými by asi na podobné nové strany moc zklamaných občanů nesázelo. A dobře by udělali, protože by to k požadované změně nevedlo. Dále zde je penězi dobře dotovaný projekt, který slibuje výběr kandidátů schvalovaný voliči v primárních volbách. Je to ale v podstatě většinový systém (dvoumandátové obvody), takže by to vyžadovalo změnu ústavy a také podstatně jiný volební zákon úplně měnící podmínky pro existující strany. I kdyby se většina občanů smířila s problémy s tím spojenými, jistě by to neakceptoval stávající Parlament ČR. Takže bez radikální revoluce je to neprosaditelné a při revoluci (kdyby šla udělat) je vyhlídka, že to nějaký lump zavede na špatnou kolej.

Evoluce šetřící ústavu, lidská práva a volební zákony

Evoluční řešení nevyžadující začít změnou ústavy a radikálně jiným volebním zákonem je navrženo na stránkách www.spojeni.org. Předpokládá se tam také schvalování kandidátů známých na základě předvolební aktivity v primárkách. Právě z hlediska primárek jsou nevýhodou velké volební obvody (stejné jako dosud), zůstává však zachován charakter poměrného zastoupení. Občanské politické hnutí SPOJENÍ 12 není politickou stranou v obvyklém smyslu, ale jen volební stranou, která nabízí na své kandidátce kandidáty závislé pouze na voličích, kteří je nominovali. Neklade žádné ideologické požadavky, takže umožňuje účast rozmanitých kandidátů a tím i překročení pětiprocentní hranice. Důraz je však kladem na respektování Ústavy ČR a zákonů o lidských právech a všeobecné mravnosti.

Návrh SPOJENÍ 12 vychází z toho, co umožňuje platná Ústava ČR a proto by v prvních volbách tradiční strany postupovaly tak, jak je jejich zvykem. Bylo by na voličích, aby si vybrali, zda chtějí pokračovat postaru, nebo využijí nabídky přímého výběru kandidátů, se kterými se seznámili.

Volby by měly být co nejdříve, aby přestaly narůstat škody, které koalice způsobuje a aby se projevily kultivační účinky přítomnosti poslanců SPOJENÍ 12 ve sněmovně.