Pozdrav pánbůh, pane Randák

22. 3. 2013 / Václav Dušek

čas čtení 1 minuta

I dnes platí, že otírati si hubu o svaté z mostu i odjinud se nevyplácí. K čemu se starati, kdo kolik peněz bere a za co? U nás doma se bere holt různě, i hrůzně, s tím se nedá hnouti, račte věděti! Pamatujte, pane Randáku, že jsou jistá ustanovení, která zakládají stavbu právních konstrukcí. Při vší úctě k vám, člověče drahá, jak jste si mohl dovolit, zda-li jste si ovšem skutečně dovolil, prozradit státní tajemství, jaké odměny náš moudrý pan premiér, hlava pomazaná, nedotknutelná, vynakládá svým pracovitým lidem, kteří dřou pro občany jako koně? Copak jste nevěděl, že vynášet vládní rozhodnutí je trestný čin? Pročpak mají lidé vědět, jak se kapsuje sekretářka či asistentka, k čemu jim to je dobré, komu to prospěje? Nač vrtati tam, kde není záhodno?

Nu, bude-li soudní stolice tuhá, potěš vás bůh. Bude-li řídká, budete děkovat prozřetelnosti, že z hádaných pěti let v tisku sejde a budete se těšit nadále z domácké stravy a tepla domova. Jo, u nás doma máme panečku starosti. Kam se na nás kabrňáky hrabou ve světě! Všude bordel, ale pořádek musí být, i kdyby na chleba nebylo.

Myslet je lidské, soudit všelidské, kušovat nadlidské. Mlčeti zlato!

Hezké dny, pane Randáku.

0
Vytisknout
12369

Diskuse

Obsah vydání | 25. 3. 2013