Strana Věci veřejné se odepsala sama. Zbývá jen generální stávka

9. 6. 2011 / Josef Mrázek

Věci veřejné nepochopily, co dávalo smysl jejich existenci, a nechaly padnout poslední příležitost ke své rehabilitaci. Setrvání ve vládě podmínily tím, co pro občany nemá cenu a nebude to mít cenu ani pro ně. Motivace k loňské jejich volbě definitivně zanikla. Byly z velké části voleny proto, aby chránily občany před stranami, které mají bezohlednost přímo v programu. Takové naděje do nich už nikdo vkládat nebude.

A přitom stačilo udělat to, co by měl udělat každý poslanec, protože to slíbil při nástupu do funkce, hájit zájmy občanů. V daném případě odmítnout zákony, které teď bezprostředně mají připravit občany o

  • základní jistotu, že nás lékaři a sestry ošetří, jak to bude potřeba, a nebudeme se muset bát, že na to nebudeme mít. Tak to má být podle dobře vymyšlené, ale špatně dodržované Ústavy ČR.
  • jistotu důchodového zabezpečení systémem průběžného financování důchodů, jehož stabilita byla na dlouho dopředu zajištěna a jen ve vzdálené budoucnosti připadaly do úvahy nevelké parametrické úpravy.
  • sníženou hladinu daně z přidané hodnoty u potravin, léků a dalších komodit, která je důležitou úlevou pro rodiny s dětmi, důchodce, nemocné a všechny občany s nízkými příjmy.

Jinými slovy, jde o to,

  • zachovat ve zdravotním pojištění to dobré, na co spoléháme
  • odmítnout důchodovou reformu, která je nepotřebná, zvýhodňuje nejbohatší na úkor chudších a chudých, kteří ji navíc vůbec nepoužijí, ale mají její soukromé fondy plnit placením zvýšeného DPH.
  • odmítnout úpravu DPH, která nákupy chudších zdražuje a nákupy bohatých zlevňuje. Rozpočet vyrovnejme progresivním zdaněním.

BLÍŽE KE ZDRAVOTNICTVÍ

I když se všechno tak úplně nedařilo, stačilo opravit chyby, a naše zdravotnictví mohlo být úplně nejlepší. Ale ti, kteří ze zdravotnictví chtěli čerpat nezasloužené zisky, neměli zájem nic opravovat, chtěli se zmocnit veškerého společného majetku i institucí sloužících veřejnému zdravotnictví a z toho těžit.

Zčásti se jim to podařilo, ale nápor na totální privatizaci všeho před třemi lety se podařilo zastavit. Pokračovalo však protiústavní tažení za zvyšování spoluúčasti a lži o nadužívání péče jako zdůvodnění poplatků a omezování rozsahu péče.

To, co se teď vydává za reformu zdravotnictví, je popřením ústavních záruk úplné, solidárně hrazené zdravotní péče pro každého občana. Zároveň se znova připravuje privatizace všeho, dokonce má být zrušen již platný zákon o neziskových zdravotnických zařízeních. Privatizační změny jsou nebezpečné svou nevratností. V rozporu s Ústavou není poskytována společnému vlastnictví stejná ochrana, jako vlastnictví soukromému.

Spoluúčast má v krátké době dosáhnout 25 % a to jsou peníze, které mají navíc a bez solidarity ostatních platit nemocní z nemocenské nebo z důchodu. V tom ještě není zahrnuto to, co má být vyloučeno z hrazení jako údajně lepší péče.

Hrazení amalgámových plomb z veřejného pojištění je ústavní povinnost a že se toho Věci veřejné zastaly, je dobře, ale to nestačí.

Škodlivost a nebezpečnost navržených zdravotnických zákonů se nedá odstranit opravami a musí být odmítnuty celé.

DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ A DAŇOVÁ SOUSTAVA

Také v důchodovém pojištění řešeném systémem průběžného financování jsme na tom byli dobře, jeho stabilita byla na dlouho dopředu zajištěna a jen ve vzdálené budoucnosti připadaly do úvahy jen nevelké parametrické úpravy.

Stát však začal odsávat peníze z fondu průběžného financování důchodů a potom i snižovat jeho příjmy odpouštěním odvodů zaměstnavatelům. Značná část těchto peněz odchází jako zisk navíc na zahraniční konta firem. I přes toto neomluvitelné podlamování zůstává průběžný systém nejbezpečnější a nejstabilnější formou důchodového zabezpečení. Kdo má přebytky, může využít existujících forem spoření na důchod, nebo investovat do bydlení a podobně.

Navržená vládní důchodová reforma trestuhodně poškozuje fond průběžného financování důchodů. Naprosté odsouzení zasluhuje záměr, financovat soukromé důchodové fondy z výtěžku zvýšení dolní sazby DPH. Navržená daňová úprava by vedla k útlumu ekonomiky a prospěla by jen občanům s velkými příjmy. Většinu ze čtyřiceti miliard ročně vybíraných jako zvýšená dolní sazba DPH by platili občané s menšími příjmy, kdežto slevu v rozsahu asi 22 miliard ročně poskytnutou snížením horní sazby DPH by z větší části využili bohatší občané.

Zbylo by 18 miliard ročně, které by ale nestačily na krytí deficitu průběžného fondu a nejnutnější sociální kompensace pro sociálně slabší, pro které je navíc navržený systém spoření ze všech hledisek nevýhodou. Pokud by vůbec nějakou kompensaci dostali, tak ve výši asi třetiny ztrát, které by utrpěli. Vyhráno by neměli ani bohatí, kteří by spořili. Byli by vystaveni rizikům, která průběžný systém nemá.

Je zvláště odporné, že koalice prokazatelně škodlivé úpravy DPH již vložila do svého hlasovacího stroje, aniž by měla naději, že by důchodová reforma a tato úprava DPH mohla být přijata aspoň tripartitou.

Takováto reforma důchodů, diskriminující občany s menšími příjmy a škodící všem, neměla být vůbec navržena.

Také zákon o důchodové reformě a zákon o DPH je nutné odmítnout jako celek. Místo toho je žádoucí vyvážení rozpočtu progresivním zdaněním.

Ukazuje se, že důvody příprav ke stávce, které odbory uvedly, byly stanoveny správně a prozíravě. Je teď na občanech, aby zastavili škodlivé a nebezpečné "reformní zákony" podpořením generální stávky.

Ing. Josef Mrázek, CSc.,

vicepresident a analytik Svazu pacientů ČR

0
Vytisknout
6168

Diskuse

Obsah vydání | 9. 6. 2011