Nekrology jako chvála lokajství

9. 6. 2011 / Michal Vimmer

Osobně nemám nic proti zesnulému Eduardu Janotovi, ani proti zatím (?) poslednímu českému vojákovi, který nepřežil výbuch miny v Afgánistánu. Už proto ne, že bývalého ministra náhle zemřelého na tenisovém kurtu, neřkuli padlého ve střední Asii osobně neznám. Znám jenom jejich český mediální obraz, a ten mi přijde podivný.

Když překvapivě náhle zemřel Eduard Janota, českými politiky v médiích žoviálně titulovaný "Eda", ožilo klišé rychle zakořeněné během Janotova působení ve Fischerově úřednické vládě: Nepostradatelný, spolehlivý, věrný úředník, bez kterého se neobešel jediný rozpočet.

"Za více než 30 let si vybudoval pověst člověka, bez kterého není možné sestavit rozpočet. Znal všechny jeho nástrahy a specifika. Na financích zažil 2 režimy. Poprvé na odboru státního rozpočtu zasedl už v roce 1978. Než se sám stal členem vlády, byl loajálním úředníkem 11 porevolučních ministrů..." zní úvodem zádušního rozhovoru na Radiožurnálu ZDE

Všichni zde oslovení přátelé, kolegové a známí (členové NERVu, Kalousek, prezident svazu průmyslu) Janotu svorně chválí. Když se redaktor v toku lítosti za zemřelým nepřímo snažil pochytit, jak je možné, že Janota za všech vlád a režimů dělal všechno správně ( ...já se ptám spíš na ten moment, kdy on byl náměstkem na ministerstvu financí v době, kdy začaly růst relativně značně deficity státního rozpočtu, což bezesporu jemu jako ekonomovi by asi ..., několikrát o tom mluvil, že mu to nedělalo prostě úplně dobře. Ale byl natolik loajálním úředníkem evidentně, že i takový rozpočet prostě sestavil a řekněme svou odborností jaksi dotáhl do té fáze, kdy to byl nakonec zákon o státním rozpočtu. I tak je to všechno v pořádku? Taková loajalita vám jako dřívějšímu politikovi vyhovuje a tak by to mělo být? ...) nedozvěděl se nic. Janota nikomu nevadil. Spokojeni s ním byli komunisti, soc. dem., ODS atd. - i TOP. Vzorný úředník. Na poslední rozloučení v katedrále přišli všichni, ZDE kdo U Nás dnes něco znamenají.

Poté co minulý týden v Afghánistánu zahynul český voják Vyroubal, uvítal na Ruzyni rakev zahalenou do české vlajky ministr obrany Vondra. Povýšil jej a vyznamenal in memoriam. ZDE Co vlastně český voják v Afghánistánu dělá a proč?, se U Nás nikdo neptá. Není to vojenské tajemství.

Je to cosi, o čem se nepochybuje.

Je srozumitelné, že si stát cení svých zaměstnanců. Že si váží pracovitých úředníků a odměňuje věrné vojáky. Jenže - poctivých byrokratů, policistů, záchranářů atd. máme naštěstí o něco víc, a přece ne každý se dočká spravedlivé odměny či státního pohřbu... ZDE

Dejme tomu, že tak to na světě chodí, nejen U Nás. Určitě ne všichni padlí vojáci NATO jsou na letišti vítáni ministrem obrany. ZDE Samozřejmě, jsme malá země, tomu odpovídá omezený počet vynikajících osobností i velikost kontingentu v Afghánistánu. Dá se pochopit, že zde jde o zástupné symboly.

Ale symboly čeho?

Jistá potíž tkví v tom, že naše malá země je údajně t.č. kriticky zadlužená. Není to pravda, je daleko méně zadlužená než většina evropských zemí. Skutečnost je ovšem taková, že údajnou nápravu situace startují titíž činitelé, kteří státní finance koordinovaně se zeměmi mediálně mlhavého mezinárodního společenství na úvěrovou mělčinu celá léta cílevědomě kormidlovali ZDE

Podobný problém je, že naši političtí představitelé nejsou už řadu let s to věrohodně vysvětlit, PROČ vlastně naše malá země válčí v Afghánistánu. Podobnost s resortem státních financí spočívá v tom, že pokud kdy nějaké objasnění našeho angažmá v středoazijské "misi" zazní, je to evokace loajality a spojenectví vůči NATO a mezinárodnímu společenství.

Nebudu spekulovat o motivech vždy spolehlivého ministerského úředníka ani pohnutkách vojáka, proč ochotně sloužili našemu státu. Dovolím si však nevěřit tomu, že zrovna práce pro národ, republiku a demokracii jsou hodnoty, kterými si padlý voják a úředník zasloužili aplaus a pláč české mediální klaky. Čtu oba nekrology jako chválu lokajství. Neptej se proč a dělej, co ti řeknou, budiž naše krédo - a zde jeho mučedníci, symboly : příklady hodné následování.

0
Vytisknout
8725

Diskuse

Obsah vydání | 10. 6. 2011