Zkrocená hora, Sex ve městě -- klasifikace přístupnosti I. díl

Je Evropa liberálnější než Amerika?

5. 3. 2013 / Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

Hodnocení nevhodnosti či dokonce potenciální nebezpečnosti audiovizuálních děl pro děti a mladistvé se liší stát od státu. Rozdíly jsou patrné nejen mezi kulturně značně odlišnými zeměmi, ale velice markantně i v rámci Evropské unie.

V České republice dosud není zaveden systém klasifikace vhodnosti pořadů pro jednotlivé věkové kategorie dětí (tzv. labelling), jenž by rodičům, podobně jako v řadě jiných zemí, pomáhal při výběru pořadů, které svým dětem umožní sledovat v televizním vysílání, aniž by se museli obávat, že budou v průběhu pořadu zaskočeni obsahem, který je pro děti nevhodný. Uzákoněn je zatím pouze systém klasifikace audiovizuálních děl ve vztahu ke kinematografickým dílům, jehož účelem je omezit přístupnost kinematografických děl ohrožujících duševní nebo mravní vývoj dětí nebo mladistvých. Tento systém klasifikace ovšem neposkytuje informace o tom, jaké typy nevhodných obsahů dílo zahrnuje (násilí, sex, vulgarismy a další). Televizní diváci, zejména rodiče, ale také odborná veřejnost po zavedení labellingu pro účely televizního vysílání již řadu let volají. Přestože snahy o jeho zavedení zde byly opakovaně, vždy skončily nezdarem. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se proto rozhodla zvolit si pro rok 2013 jako jednu z priorit své činnosti opětovné nastolení veřejné diskuse k tomuto tématu, která by mohla vést ke konkrétní legislativní iniciativě.

Je Evropa tolerantnější než Amerika, pokud jde o zobrazování nahoty a milostných scén na televizní obrazovce či filmovém plátně? Ve třetím letošním čísle týdeníku DNES Magazín vyšel rozhovor filmového publicisty Áji Bufka se slavným americkým režisérem Quentinem Tarantinem. Bufka se Tarantina mj. tázal, jak je možné, že jeho filmy téměř neobsahují sexuální scény, zato "zabíjení, střílení a usekávání hlav a jiných částí těla je skoro v každé scéně". Tarantino ve své odpovědi přiznal, že jde o pokrytectví, neboť "ukázat ženské ňadro je v prudérní Americe skoro nemožné, ale krev může téct proudy".

Vzápětí upřesnil, že v jeho filmech se jedná o parodii, o nadsázku tak neskutečnou, že ji snad nikdo nemůže brát vážně.

I Tarantinovu odpověď je jistě nutno brát jako nadsázku, citovaná otázka a odpověď však přesto naznačuje zajímavou možnost, a sice odlišné přístupy amerických a evropských filmařů k násilí a nahotě a následně i rozdílné přístupy ke stanovení tzv. labellingu (či ratingu), tj. věkové přístupnosti pořadů dle místních socio-kulturních zvyklostí (a místních zákonných ustanovení). V regionech odlišných od toho euro-amerického jsou pak zvyklosti a omezení ještě mnohem rozdílnější.

Příkladem lze tyto rozdílnosti – do jisté míry – demonstrovat na filmu Zkrocená hora (Brokeback Mountain) z roku 2005 respektovaného amerického režiséra honkongského původu Ang Leea. Film byl v době svého uvedení do kin označován jako „romantické drama“ či „gay cowboy movie“, i když sám režisér se tomuto označení bránil. Film měl od počátku kontroverzní pověst (uvádí se, že scénář k filmu existoval již mnoho let, a jeho kvality byly všeobecně uznávány, ale dlouho se nenašel dostatečně „odvážný“ režisér, který by se „choulostivého“ tématu byl ochoten ujmout).

Film nakonec po letech odkladů vznikl a sesbíral řadu nejprestižnějších filmových ocenění, např. tři Ceny Akademie (Academy Award), jinak známější pod názvem „Oscar“, čtyři Zlaté glóby vč. ocenění za nejlepší film v kategorii drama; a  též hlavní cenu Zlatý lev z Filmového festivalu v Benátkách. Film byl většinou přijat příznivě i diváckou obcí. Přesto byl – a stále je – kvůli poměrně otevřenému zobrazení homosexuální lásky vnímán jako kontroverzní a pro mnohé diváky zůstává i nadále nepřijatelný.

Film obsahuje jak homosexuální, tak heterosexuální milostné scény, přičemž ty druhé jsou patrně odvážnější i odhalenější. Obsahuje také krátké scény násilí a nejasného (do konce filmu nevyjasněného) úmrtí, kdy není zřejmé, zda se jednalo o nehodu či o vraždu. Vzhledem k časovému (1963–1983) a místnímu (americký „západ“) ukotvení děje jsou obsaženy scény, v nichž se hojně kouří a hrubě mluví.

Americkou filmovou asociací (MPAA – The Motion Picture Association of America) byl film ohodnocen ratingem „R“ (restricted), což znamená, že mladiství mladší 17 let mohou být do kina vpuštěni pouze v doprovodu rodiče či dospělého poručníka. Jako důvod byly uvedeny sexuální scény, nahota, hrubý jazyk a násilí.

Budeme-li se dále držet zámoří, v Austrálii bylo hodnocení stanoveno „M“ (mature), tj. jde ve zdejším systému hodnocení o rating doplněný v grafickém logu modrou barvou (což značí střední úroveň mezi „zelenou“/“žlutou“ a „červenou“ klasifikací), doporučený pro dospělé publikum, avšak s případným nepříliš silným negativním dopadem na mladého diváka. Jde o nejvyšší hodnocení, které neznamená nepřístupnost. Na Novém Zélandě se rovněž jedná o klasifikaci „M“ (zde film „žlutý“) a ani zde se nejedná o „nepřístupný“ film – v případě této kategorie se hovoří o vhodnosti pro diváky od 16 let.

Z evropských klasifikátorů je za nejpropracovanější považován nizozemský systém Kijkwijzer, který filmová a televizní díla hodnotí podle pevně stanovených a co nejobjektivnějších kritérií. Jednotlivé potenciálně závadné tematické okruhy (násilí, sexuální obsah apod.) jsou hodnoceny zvlášť a film pak získá hodnocení dle toho okruhu, který byl ohodnocen „nejhůř“. Přístupnost filmu Zkrocená hora byla stanovena od 12 let, tj. film může být na televizních obrazovkách uveden od 20. hodiny, nikoliv však z důvodu otevřených sexuálních scén, ale kvůli násilí a diskriminaci. Pokud by se hodnotila míra strachu, kterou film může u diváků vyvolat, přístupnost by byla od 6 let. Naopak sexuální scény a zobrazení závislostí nevadily v tomto případě vůbec – po této stránce je film dle hodnocení Kijkwijzeru přístupný všem divákům bez omezení.

Ještě benevolentnější byla v tomto ohledu Francie, která přístupnost filmu neomezila vůbec (film je volně přístupný – klasifikace „U“, Tous publics) a Belgie, která též film shledala přístupný bez omezení (kategorie „KT“, Kinderen Toegelaten). Jako minimálně problematický byl film ohodnocen také ve Švédsku, které stanovilo jeho přístupnost od 7 let, což znamená, že děti mladší tohoto věku jsou do kina vpuštěni pouze v přítomnosti doprovodu dospělého. V Norsku, Finsku a Dánsku byla přístupnost stanovena od 11 let, v Německu pak od 12 let (přičemž děti mezi 6 a 11 lety jsou vpuštěny v doprovodu rodiče či poručníka). Od 12 let je film přístupný i v Portugalsku (opět platí, že mladší děti mohou být vpuštěny v doprovodu dospělého). Podobně je tomu ale třeba i v Japonsku. Ve Španělsku, byla přístupnost stanovena od 13 let, ve Švýcarsku a v Itálii od 14 let.

Naopak přísnější hodnocení má film ve Spojeném království (od 15 let – jde o nejbližší místní ekvivalent amerického ratingu „R“). V Irsku je přístupnost pro kina stanovena od 16 let, pro video až od 18 let. V Polsku, Indii a na Filipínách pak byla přístupnost stanovena také až od 18 let, v Singaporu dokonce od 21 let. V Malajsii a Číně je film zakázán.

Na Blízkém východě se film stal v podstatě politickým problémem. Ve většině blízkovýchodních zemí představují homosexuální projevy trestný čin nebo alespoň – v těch několika málo státech, kde jsou legální – tabu, o kterém se nemluví, což se odrazilo i v přijetí, či spíše nepřijetí filmu. Údajně jediným státem v regionu, který film uvedl v necenzurované verzi, byl Izrael (který je ovšem v rámci regionu specifický). Film byl také uveden v Turecku. Ve Spojených Arabských Emirátech zase mělo dojít k paradoxní situaci, kdy bylo promítání filmu oficiálně zakázáno, avšak bylo možné jej vypůjčit na DVD nosiči.

Jak je zřejmé, v případě tohoto filmu existuje velmi široká škála klasifikací, od přístupnosti bez omezení až po restrikci do 18 či do 21 let věku a dokonce po zákaz. Velké rozdíly panují i v rámci Evropy, od naprosté liberálnosti po celkem přísné hodnocení, s celou škálou mezistupňů. Je tedy zřejmé, že rozdíly v hodnocení mohou být velké i rámci zemí evropského regionu a kulturně blízkých oblastí. Jistou roli se zdá sehrávat i dominantní náboženské vyznání v té které zemi.

Pokud jde o televizní vysílání, v obecné rovině existují dvě možnosti, jak kontroverzní film zařadit do programu, pokud jej místní pravidla nedovolují zařadit v čase blízkém atraktivnímu hlavnímu vysílacímu času – buď jej posunout na pozdější hodinu, nebo přistoupit k zásahům do filmového díla a scény, které by mohly v zemích jiného kulturního okruhu působit nevhodně, zcela odstranit či nahradit mírnější verzí. Poslední možnost ovšem znamená, že tvůrci filmu musejí s takovýmto postupem dopředu počítat a cíleně připravit několik verzí jednoho filmového díla. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se s podobným řešením sama v rámci své správní praxe nedávno setkala.

Film Sex ve městě (Sex and the City) z roku 2008 je romantická komedie navazující na stejnojmenný komediální seriál z produkce HBO, natočený podle románu Candace Bushnellové, o čtveřici přítelkyň, žijících v New Yorku. Seriál a následně i film se zabývá otázkami spletitých partnerských vztahů, nevěry, sexu, přátelství, posedlostí módou atd. Původní seriál je ověnčen mnoha cenami (získal např. šest televizních cen Emmy, osm Zlatých glóbů atd.), film již takový úspěch neměl, ale vzhledem ke své návaznosti na zmiňovaný seriál byl velmi sledovanou událostí.

Americkou agenturou MPAA byl film ohodnocen ratingem „R“, a to pro výrazný sexuální obsah, explicitní nahotu a hrubý jazyk. V Austrálii je film přístupný od 15 let (jde o tzv. „červený“ film nevhodný pro diváky mladší 15 let, kteří mohou být promítání přítomni pouze v doprovodu rodiče či poručníka. Na Novém Zélandu je film ohodnocen jako „R16“, tj. jde opět o „červený“ film, zde nepřístupný do 16 let. Ve větší části  Kanady (s výjimkou frankofonního Québeku) je film přístupný od 18 let (mladší diváci mají přístup pouze v přítomnosti dospělých). V provincii Québec je pak přístupnost stanovena na 13 let.

Nizozemský Kijkwijzer stanovil přístupnost od 12 let, avšak z jiných důvodů, než v případě filmu předešlého – kvůli sexuálnímu obsahu a hrubému jazyku. Ve Švédsku stanovili přístupnost bez omezení, stejně tak ve Francii (zde ovšem s varováním). V Rakousku byla přístupnost stanovena od 10 let, v Norsku, a Dánsku od 11 let, v Německu, Portugalsku a Japonsku od 12 let, ve Finsku od 13 let (ale uváděn je i údaj od 15 let), ve Švýcarsku a na Islandu od 14 let.

Ve Spojeném království a v Irsku je přístupnost stanovena od 15 let. Na Filipínách je film přístupný od 13 let, jedná se však o sestříhanou verzi, stejně tak na Singapuru (i zde se jedná o upravenou – televizní verzi). Necenzurovaná verze určená pro kina má na Singapuru přístupnost od 21 let, upravená pak od 18 let.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se tímto filmem zabývala v souvislosti s jeho odvysíláním dne 7. května 2011 od 20.00 hodin na programu Nova. Dle české legislativy platí povinnost nezařazovat v televizním vysílání době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Rada proto provedla analýzu daného filmu a na základě zjištění upozornila provozovatele na porušení zákona, kterého se dopustil, když předmětný film odvysílal před 22. hodinou. Důvodem byla skutečnost, že film obsahoval explicitní sexuální scény a explicitní nahotu, přičemž inkriminované scény měly značný potenciál vyvolat především u dětí předčasný zájem o sexuální oblast a narušit tak zdravý přirozený vývoj v oblasti chápání a vnímání sexuality.

Dne 26. ledna 2013 byl film do vysílání programu Nova zařazen opět, a to od 20.22 hodin, tj. opět před 22. hodinou. Film byl proto opětně monitorován, nově však byly zjištěny zajímavé skutečnosti – film již scény, které Rada označila jako nepatřičné, neobsahoval. Byl sestříhán tak, že tyto scény buď neobsahoval vůbec, nebo byla zařazena jejich „umírněnější“ verze.

„Plná“ verze filmu, tak jak byl odvysílán dne 7. května 2011, obsahovala následné explicitní sexuální scény:

  1. V první problematické scéně postava Samanthy leží ve vířivce. Z klidu ji vyruší ženské vzdechy. Vyhlédne a v okně vedlejšího domu vidí nahý pár věnující se sexu. Kamera simuluje její pohled přes otevřené okno. Samotná erotická scéna má tři fáze. V první žena sedí na muži. Ženské tělo je zabíráno celé a zezadu. Zřetelně jsou naznačovány kopulační pohyby. V druhé fázi muž ženu zvedne a položí ji na blízký stolek, těla jsou zabírána v poloprofilu od pasu nahoru, nicméně jsou nadále jasně zřetelné kopulační pohyby. Ve třetí fázi je pravděpodobně tatáž scéna v záběru zezadu, lze vidět především mužské hýždě při kopulačních pohybech.
  2. Další problematická scéna zachycuje postavu Mirandy při sexu s manželem. Scéna se snaží o zachycení co největší vášně. Pár klečí na posteli, muž je za ženou. Těla souložících jsou zabírána v poloprofilu, později kamera přibližuje tváře. Intimní partie ženy muž zakrývá rukou.

Ve třetí scéně Samantha opět sleduje sex u sousedů. Žena leží na stolku či komodě, muž ji souloží. Záběr je veden čelně z pohledu muže, který stojí nad ženou. Opět zobrazuje celá těla. V závěru scény se pak za mužem objeví další žena, která se evidentně do sexuálních hrátek zapojovala po celou dobu, jen mimo zorné pole hrdinky a diváků.

  1. V poslední scéně vběhne Samanthin pes do sousedova domu. Samantha ho hledá a narazí na souseda, který se sprchuje na zahradě. Následují latinskou hudbou podbarvené záběry na jeho vypracované tělo, které střídají Samanthiny toužebné pohledy. V závěru se objeví krátký záběr na mužovo nadměrně vyvinuté přirození.

Bylo zjištěno, že uvedené scény nebyly – s výjimkou té první – do nového odvysílání filmu vůbec zařazeny, případně chyběl konkrétní problematický záběr. Provozovatel tedy přizpůsobil film vysílací době. (Vypuštění zmíněných scén kontinuitu příběhu nijak nenarušilo.)

V případě prvně jmenované scény pak bylo zobrazení souložícího páru maximálně zkráceno. Pár byl zobrazen pouze z profilu ve stoje u zdi, tak, že postavy byly divákovi částečně skryty zdí a nebyly zobrazeny od pasu dolů. Zajímavé je, že žena měla na sobě podprsenku, což je výjev, který film ve své plné verzi vůbec neobsahoval, a nejednalo se tedy o pouhé sestříhání filmu, tj. o vypuštění nevhodných scén, nýbrž je zřejmé, že právě v tomto případě existují minimálně dvě verze téhož filmu, určené patrně pro různý trh.

Vrátíme-li se k otázce vznesené na počátku, a sice zda je Amerika v posuzování filmů prudérnější, zjistíme, že pokud bychom měli soudit dle uvedených příkladů, nemůžeme vynést jednoznačnou odpověď. Nicméně do jisté míry lze předpokládat, že některé z evropských států budou skutečně benevolentnější, jak ukazuje příklad zejména Francie.

V České republice je v současnosti systém klasifikace audiovizuálních děl uzákoněn jen ve vztahu ke kinematografickým dílům (zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie). Podle této právní úpravy musí být každé kinematografické dílo před svým prvním zpřístupněním na území České republiky označeno klasifikací z hlediska vhodnosti jeho obsahu pro děti a mladistvé. Účelem klasifikace je omezit přístupnost kinematografických děl, jejichž obsah může ohrozit duševní nebo mravní vývoj dětí nebo mladistvých. Kinematografické dílo je z hlediska vhodnosti jeho obsahu pro děti a mladistvé klasifikováno jako a) přístupné bez omezení, b) nevhodné pro děti do 12 let, c) nepřístupné pro děti do 15 let, nebo d) nepřístupné pro děti a mladistvé do 18 let.

Tato klasifikace ovšem nijak nerozeznává mezi jednotlivými problematickými mediálními obsahy, které přístupnost díla ovlivňují (násilí, sex, vulgarismy a další).

Pro oblast televizního vysílání není systém klasifikace pořadů (labelling) dosud nijak upraven, přestože diváci, zejména rodiče, a rovněž odborná veřejnost po jeho zavedení již řadu let volají.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání si pro rok 2013 stanovila jako jednu ze svých priorit opětovně nastolit veřejnou diskusi k tomuto tématu, která by mohla vést ke konkrétní legislativní iniciativě. Řešení se však nebude hledat snadno, neboť jak naznačil příklad filmů Zkrocená hora a Sex ve městě, stanovení závazných kritérií pro vysílání není vůbec jednoduché.

Článek kolektivu autorů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání byl psán pro web www.detiamedia.cz a Britské listy

0
Vytisknout
4054

Diskuse

Obsah vydání | 6. 3. 2013