Rovnost finančních podmínek voleb

4. 2. 2013 / Jan Štykar

Prezidentští kandidáti, za nimiž nestojí velké peníze nebo zájmy majitelů masmédií, mají velmi ztížené podmínky ve volbách uspět. Pravidla volby prezidenta ani ostatních voleb se nijak nezabývají finanční rovností kandidátů, což vede k prosazování ekonomických, majetkových a jiných zájmů finančně silných skupin. Přitom tyto skupiny ani nemusí mít "českou státní příslušnost", neboť přispívat na volební kampaně mohou v současnosti i právnické osoby.

Jestliže voliči jsou občané České republiky, pak z toho logicky vyplývá, že z hlediska finanční rovnosti voleb, by podporovatelé kandidátů měli být pouze občané-voliči jakožto fyzické osoby. Občané jsou samozřejmě různě movití, avšak lze snadno stanovit maximální částku příspěvku na volební kampaň, na kterou všichni občané víceméně ve své peněžence mají. Řekněme sto korun.

Předpokládejme, že všichni co se podepsali na kandidátní listině, to se svým kandidátem myslí doopravdy a poskytnou mu například těch sto korun, pak bude mít prezidentský kandidát hned na začátku kampaně 50.000 krát 100 korun tj. 5 milionů. Právnické osoby nemohou volit - společnost s ručením omezeným, akciová společnost, politická strana nebo nevládní organizace ani občan-OSVČ nemají žádný hlas, který by jako ne-občané mohli navíc vhodit do volební urny. Neměli by tedy volit ani pomocí svých peněz!

V návrhu kandidáta na prezidentskou volbu jsou občané jako voliči dvou kategorií - voliči obyčejní -- musí jich být 50.000 a "neobyčejní" (poslanci, senátoři), jichž stačí jen desítky. To samo o sobě vypovídá o nesystémovém řešení. Cožpak jsou zastupitelé v parlamentu nadlidi? Jeden jejich hlas odpovídá tisíci hlasů obyčejného lidu? Jedná se o přímou volbu, takže toto "privilegium" poslanců a senátorů zde nemá co dělat.

I když by se u "stranických" kandidátů zdálo, že by je mohly jejich politické strany finančně podpořit, v logice úvahy "nositelem volby je volič -- občan" by to mělo být možné opět jen skrze fyzického občana. Např. strana svým členů promine část stranických příspěvků a oni je darují kandidátovi. Ale musí to udělat přímo sami členové, nikoli stranický aparát z příspěvků. Navíc dnes také politické strany mohou být financovány dary od právnických osob. Ale i na ně lze vztáhnout tuto úvahu. I politické strany by měly být finančně podporovány jen ze stranických příspěvků, tedy z příspěvků fyzických osob. A též s omezením maximální částky, řekněme 1000 Kč ročně. Samozřejmě pokud jsou straníci, kteří přežívají jen ze sociálních podpor od státu, tak nemohou podporu použít na stranický příspěvek. To by mimo jiné pravděpodobně omezilo nábor straníků mezi sociálně slabými vrstvami a zamezilo vzniku penězi vytvářených delegátů stranických sjezdů.

Naprostou zvrhlostí je pak vyplácení peněz státem za hlas, který politická strana obdrží ve volbách (naštěstí se netýká současné prezidentské volby). Absurdita něčeho, s čím člověk žije dlouhodobě, a přivykl na to, vyvstane nejlépe přirovnáním. Představme si, že jsme členové spolku chovatelů králíků. Uspořádáme prodejní výstavu, prodáme králíky a dostaneme za ně peníze nejen od zákazníků, ale stát nám za každého králíka ještě zaplatí z kapes daňových poplatníků. Proč?

Vždyť politická moc - to je ta platba politickým stranám. Jistě něco jiného by byly třeba dotace od státu za to, že spolek chovatelů králíků existuje, stará se o králíky. Jinak řečeno jakékoli "subvence" od státu musí směřovat zásadně do "infrastruktury" nikoli do produktu. Jejich poskytování skrze produkt bude nutně křivit ať již prostředí ekonomické (trh) nebo politické.

Ti voliči, kteří nemají ani tu stokorunu, mohou pro své kandidáty nabídnout sebe -- tedy svůj čas, energii. To ostatně může být rozhodující pro konečný výsledek jakýchkoliv voleb.

0
Vytisknout
2437

Diskuse

Obsah vydání | 5. 2. 2013