Skromná reakce na poněkud ambiciózní litanii (nejen) justice

4. 2. 2013

čas čtení 6 minut

Reakce právníka, jehož totožnost je redakci známa. Záměrně nechce vystupovat jako nezmocněný mluvčí žádné konkrétní právnické profese.

Nevíme, jak autor článku dům koupil. Koupit se totiž dá na základě špatně napsané, nevýhodné, riskantní, částečně nebo rovnou úplně neplatné smlouvy - takže vlastně i "nekoupit". Odeslat platbu předem a teprve čekat na nejisté podání návrhu na zápis do katastru nemovitostí a na rozhodnutí o zápisu je vždy kritická a riskantní fáze a zpravidla se u tak významné investice ošetřuje nějakou formou úschovy či akreditivu kupní ceny u třetího subjektu. Tím spíše při koupi nemovitosti od nestavebníka, pokud si jej pisatel článku z veřejně dostupných zdrojů před sjednáním koupě co do spolehlivosti a bezdlužnosti neprověřil. Kolik autor článku investoval vlastního úsilí nebo peněz za právní servis smluvního ošetření dost možná největší a nejdůležitější majetkové investice svého života, se z textu nedozvídáme.

Taktéž se nedozvídáme, zda podal autor excindační (vylučovací) žalobu správně a z jakých důvodů byla zamítnuta. Zda důvodně a po právu, či nedůvodně a proč v takovém případě nebyl uplatněn opravný prostředek.

Zda developer získal čas k podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu soudem díky podání excindační žaloby pisatele článku (jak ten uvádí v textu), či proto, že developer s žalobou na zrušení rozhodčího nálezu současně požádal o odklad vykonatelnosti exekučního titulu či o zastavení exekučního řízení, to si s určitostí rovněž netroufám odhadnout.

Ostatně tohoto řízení se autor článku mohl na straně developera-žalobce jako vedlejší účastník zúčastnit, pokud by o to soud požádal, neboť měl na výsledku právní zájem. Že právní zástupce stavebníka nechtěl jednat proti zájmům svého klienta, mě příliš nepřekvapuje.

Pokud měl autor článku podezření, že soused jedná v rozporu se zákonem a telefonuje o tom na veřejném prostranství, mohl učinit příslušné trestněprávní oznámení a pokud se obával manipulace v dražebním jednání, mohl se by se jej aktivně účastnit a to dokonce jako dražebník (což samozřejmě představuje investici, ovšem je to zároveň daň za případné odbytí obvyklé a samozřejmé předběžné opatrnosti při koupi nemovitosti).

Nakonec vlastně ani není jisté, jak záležitost dopadla. Zrušením rozhodčího nálezu soudem odpadlo bezprostřední nebezpečí exekuce, ovšem není zřejmé, zda se tím současně vyřešila vzájemná pohledávka mezi developerem a stavebníkem (nejspíše se sama nevyřešila a může dojít k opětovnému rozhodčímu řízení či k soudnímu sporu) a zda to nějak zhojilo nejasnosti ohledně převodu vlastnického práva mezi developerem a pisatelem článku.

Autor článku by se měl naučit rozlišovat mezi výrazem "právník" a "advokát" a pokud chce pomlouvat advokáty jakožto stav, měl by se ujistit, že kritikou jednoho konkrétního nehází špínu i na tisíce dalších. Tím spíše, pokud se na toho konkrétního vlastně zlobí za něco, co podle mě vůbec nepředstavuje důvodnou výtku, ale spíše projev závisti.

Forma odměny advokáta je smluvním ujednáním a existují i advokáti, kteří si v případě neúspěchu nenárokují tutéž nebo vůbec nějakou odměnu, jakou by nárokovali v případě neúspěchu. Jsou totiž různé druhy advokátů, tak jako nemůžete čekat stejné služby a ceny od malířů nebo architektů -- jedni jsou zkrátka dražší a schopnější než jiní, poskytující jen standardní právní servis, a je na každém klientovi, aby se nejprve zorientoval na trhu, kdo mu patřičnou službu poskytne levněji a kdo má naopak takové ceny, že si může dovolit obývat celé patro budovy sám.

Pokud má pisatel důkazy o korupčním jednání státních orgánů, rozhodně by si je neměl nechávat pro sebe.

Pokud má informace z doslechu, má si je pro sebe naopak nechat, tak jako každý, kdo o něčem podobném jen "slyšel".

Prakticky od každého soudního jednání odchází někdo zklamaný a podlehnuvší a jen velmi malé procento takových osob nesvaluje odpovědnost za svůj neúspěch na poslední rozhodující instanci, tím spíše při přetrvávajícím nepochopení podstaty sporu a dopadající právní úpravy.

S tím se pracovníci justice zkrátka musejí umět vypořádat. O požadavcích na osobu soudce se může autor dočíst v zákoně o soudech a soudcích a prováděcích předpisech, případně sledovat rezortní diskuze a návrhy nové úpravy.

Pokud má věcné připomínky a náměty, nic mu nebrání je publikovat nebo nabídnout ke zvážení.

Jen by neměl být překvapen, že po nejméně deseti letech právnických studií a odborné přípravy (za plat v 11. platové třídě) se do justice za nástupní odměnu cca 40 tis. Kč čistého neženou ti nejlepší právníci, ale pouze srdcaři, průměrní jedinci a v určité míře samozřejmě také podprůměrní jedinci s protekcí.

A konečně pokud není každý vazebně stíhaný převážen eskortním autobusem z vazební věznice k soudu při každém podání žádosti o propuštění z vazby, jsem za to jako daňový poplatník jedině rád.

Neumím si totiž dost dobře představit, co nového by se soud mohl dozvědět od vazebně stíhaného osobně, co by nesnesla písemná žádost.

Mimochodem, ví autor litanie, že takovou žádost může vazebně stíhaný podávat každých třicet dnů a že obsah korespondence mezi ním a soudem není Vězeňská služba oprávněna kontrolovat?

0
Vytisknout
9629

Diskuse

Obsah vydání | 5. 2. 2013