Pohádka o tom, kterak kníže Karel Benešovy dekrety vymazal

19. 1. 2013 / Václav Jumr

Ve čtvrtek se odehrálo další kolo duelu kandidátů do funkce presidenta České republiky. Došlo v jeho průběhu k neskutečné a těžko uvěřitelné insinuaci naší historie. Kandidát s „noblesním chováním“ označil někdejšího prezidenta Československé republiky Dr. Edvarda Beneše za válečného zločince. Došlo k tomu v průběhu diskuse o poválečném odsunu sudetských Němců z naší vlasti. Nejdříve nabídnu čtenářům text Benešova historického dopisu.

"Vážení spoluobčané,

v době nedávné jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, tj. dekrety prezidenta Československé republiky. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938 - 1939. Vědom si neblahých zkušeností našeho národa, zejména z 2. světové války, zanechávám vám odkaz, ve kterém vás varuji před možnými pozdějšími požadavky na znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu na základě mých dekretů z naší republiky odsunuti. Může se stát, že mé dekrety vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války budou s odstupem času revanšisty prohlašovány za neplatné. Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou "čeští vlastenci", kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Mohou se najít vlastizrádci, kteří budou opět usilovati o odtržení Slovenska od Čech. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigua Masaryka a jeho spoluzakladatele Milana Rastislava Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost, a potrestejte všechny případné vlastizrádce, ať je to kdokoliv a v kterékoliv době.

Váš EDVARD BENEŠ."

Tato prorocká slova se naplnila nástupem Václava Havla na Pražský hrad. Doufám, že většina z vás si jeho „omluvu sudetským Němcům“ z ledna 1990 pamatuje.

Za skutečnou tragedii považuji to, že dnes na Pražský hrad kandiduje potomek šlechtického rodu s německými kořeny, člověk, jehož vnímání českého státu a dávné i nedávné historie popírá veškeré tradice a historické zkušenosti národa.

Za ještě větší tragedii a skutečný úspěch učení Václava Havla „pravdě a lásce“ pokládám nemyslící, freneticky tleskající a při soupeřově předkládání faktů pískající dav, který dělá vše pro to, aby „jejich Karel“ s příchodem na Hrad vymazal poválečnou část českých dějin. Se zoufalstvím zjišťuji, jak hlubokou pravdu a jak realistické varování prezident Beneš vyslovil. V době, kdy jeho varovná slova zněla jako nejčernější fantazie.

Kníže po denním odstupu tvrdí, že to doslova neřekl; má ovšem smůlu, jeho výroky byly zaznamenány. Řekl, že je není potřeba rušit, protože zanikly, a to od přijetí české ústavy a Listiny základních práv a svobod v roce 1993. Ať tak či onak, v debatě na stanici Prima svůj výrok omlouval tvrzením, že Benešovy dekrety už jsou překonány, že jsou právně vyhaslé (a ztratily tudíž platnost). Ústavní soud přitom jasně konstatoval, že zákony československého Národního shromáždění z roku 1946, které z dekretů vycházely, jsou stále nedílnou součástí českého právního řádu. Záměr je nicméně jasný: přejít od Havlovy omluvy sudeťákům k nápravě této „zločinné křivdy“.

Přitom je zde jasné vyjádření Česko-německé deklarace, které tvoří dnes jedinou pozici v této věci:

Německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky.
Lituje utrpení a křivd, které Němci způsobili českému lidu nacionálněsocialistickými zločiny. Německá strana vzdává čest obětem nacionálněsocialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor.
Německá strana si je rovněž vědoma, že nacionálněsocialistická politika násilí vůči českému lidu přispěla k vytvoření půdy pro poválečný útěk, vyhánění a nucené vysídlení.

Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.

Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. ...

Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji ZDE

Mít jiný právní názor znamená ho mít možnost uplatňovat u vnitrostátního a posléze i u mezinárodního soudu. Včetně sankcí druhé strany při nevůli vykonat případný rozsudek. Proto Karel Schwarzenberg prohlásil v televizní debatě, že to, co jsme v roce 1945 spáchali, by dnes bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv a asi by se tehdejší vláda včetně prezidenta Beneše ocitla v Haagu?

Schwarzenberg tvrdí, že to vždy říkal a trvá na tom.

Proč jsou tedy Karlovi stoupenci hluší, slepí, nemyslící, proč přehlížejí reálnou hrozbu, že se k nám budou potomci bývalých sudetských Němců vracet a požadovat náhradu za „ukradený“ majetek? Nestačí jim ostudné přijetí zákona o církevních „restitucích“?

Za Benešovými dekrety stála usnesení Postupimské konference. I když se mezinárodní poměr sil od čerstvé paměti národů z roku 1945 zásadně změnil, nikdo nemůže jen tak, "per huba“, stále platné mezinárodní dokumenty o zabezpečení toho, že se tragické dějiny Evropy nebudou opakovat, zrušit. Životně ohrozit existenci českého národa mohou jen potomci Hitlerových stoupenců, revanšisté a zrádci v našich vlastních řadách.

0
Vytisknout
10014

Diskuse

Obsah vydání | 18. 1. 2013