Doporučovat kandidáta netřeba, stejně jako znát slova hymny jakési

18. 1. 2013 / Luděk Prokop

Rád bych považoval BL i nadále za internetový deník, přispívající alespoň částečně malinkou měrou k vyváženosti našeho mediálního prostoru. Rozhodnutí vedení BL o nepublikování žádných článků doporučujících volbu toho či onoho kandidáta, k vyváženosti mediálního prostoru, dle mého subjektivního pocitu, příliš nepřispívá. Ale budiž. Je to plné právo vydavatele.

Je-li povolena alespoň kritika, pak o tom je tento článek. Je-li však povolena kritika pouze novinářům, pak může jít nejspíš o něco na způsob příslušného odstavce románu "Hlava XXII".

Tedy od začátku. Tohle psaní není až tolik o Karlu Schwarzenbergovi, vůbec pak o Miloši Zemanovi.

A především to není o tom, kdo bude lepším prezidentem. Je to o Kalouskovi a jeho vládní koalici. Pravda, koalice je zdánlivě řízena předsedou vlády. Nicméně je to o celé současné vládě. Je to o tom, jak mnoho nám tato vláda škodí a co všechno již spáchala vedle církevních restitucí, vedle amnestie milosrdné ke korupčníkům a podvodníkům. Je to i o tom co všechno si ještě bude smět vláda dovolit, co všechno ještě může spáchat.

Zatím to vypadá tak, že si směla dovolit téměř úplně všechno. Cokoli se jí zlíbilo.

K tomu aby to mohlo pokračovat i za přispění jejího prezidenta, stačí poměrně málo. Stačí na to všehoschopní náhončí. Reklamními manažery s ansáblem ze sdělovacích prostředků počínajíc. Celebritami, umělci a předáky kulturní fronty (plus nějaká ta sportovní či jiná hvězda navíc) končíc. Bez ohledu na to, zda jsou celebrity náhončími zaplacené, nebo jinak zmanipulované, dokáží vykonat žádané. Náhončí s příslušným arzenálem z nás dokážou vytvořit početné a potřebně tupé stádo. Stádo, které bučí, a někdy dokonce se i plaší, když se mu něco nezamlouvá. Stádo, které když to vlastníci stáda požadují a mají k tomu potřebně kvalifikované náhončí, přestane bučet, zklidní, přestane se plašit. Následně jde tam, kam jej z různých důvodů oddaní a loajální náhončí vlastníků stáda, kam jej zavedou.

V daném případě, tj. v případě prezidentských voleb, bylo nejprve nezbytné vytvořit žádoucí simulakrum. (Nechť mi Jan Čulík promine použití pojmu mnou poznaného teprve díky němu. Zdá se mi být tím nejméně urážlivým z těch, které bych směl použít). Jinak a srozumitelněji řečeno, nejprve bylo nezbytné vytvořit šaramantní, ušlechtilou, prostě skvělou, ve skutečnosti neexistující osobnost. Následně bylo nutné dovedně, za pomoci plebsem obdivovaných populárních celebrit, ochotných se k tomu propůjčit, nacpat skvělost iluzorní osobnosti v reálném světě v zastoupení Schwarzenbergem Karlem, do vědomí stáda.

Mnohé nasvědčuje, že dílo se daří. V poklidu snášíme popichování formou prohlášení: "odstraníme temná zákoutí a tajemství korupce" vládní kolegyně Karla Schwarzenberga, Karolíny Peake. Po tom všem, co vláda, za účasti, s pochopením a souhlasem Karla Schwarzenberga, co nám již předvedla, jeví se takové prohlášení jako obzvláště kuriózní. Nebo snad výsměšné?

Nejde pouze o záležitosti korupce, včetně korupce amnestované. V poklidu jsme toho od vládní koalice, jejíž je Karel Schwarzenberg nepopiratelnou součástí, už snesli více než je zdrávo. Dokonce více, než by bylo pro (o něco málo) více sebevědomý národ únosné.

Bliží se finále volby prezidenta a dílo, možná loutkáře Kalouska, možná jiných osob o kterých nemáme ani ponětí, stojí před jeho dokončením.

Do finále se dostal kdysi zrazený Miloš Zeman, což se dalo předpokládat, mimo jiné i dle průzkumů preferencí. Stejně jako to, že odebere žádoucí počet hlasů kandidátovi ČSSD. Preferenční výsledky Jana Fischera po žádoucí dobu odváděly nežádoucí pozornost od Karla Schwarzenberga a zároveň daly potřebný čas k vytvoření žádoucího podvrhu reality. V konečné fázi před volbami pak nastává finiš. Vedle zdůraznění komunistické minulosti Jana Fischera je zdůrazňován uměle vytvořený obraz ušlechtilého knížete.

Dokonale propracované je jakési zdánlivé odtržení Karla Schwarzenberga od počínání vlády. Od tragikomického, úděsného počínání s jeho účastí. Na anabázi končící šlechtickým auditem ohledně Čunkovy aféry bylo zapomenuto. Výsledek, naprosto ojediněle až zázračně popírající veškeré předvolební průzkumy, již známe.

Bravo. Vskutku mistrné dílo se povedlo. Zbývalo než poshánět k čemukoli ochotné reprezentanty, celebrity kulturní fronty. A též nějaké ty slavné sportovní celebrity a podobně. Nyní již půjde jen o to, zda do nedávna splašením hrozící stádo, půjde tam, kam loutkáři chtějí a kam jejich náhončí jej povedou. K prezidentskému cíli, k němuž je vedeno takřka mistrně, dalo by se říci. Z druhého pohledu, vezmeme-li v potaz ovládání sdělovacích prostředků, kdy mnohé deníky jsou ve vlastnictví dotyčných či jejich spřízněnců, kdy ostatní deníky, plus rozhlasové a televizní stanice jsou více či méně pod kontrolou, za takových podmínek to nemusí být zase až tolik složité či mistrné.

Mirek Kalousek bude již nepochybně jako ostříž, aby nedopustil nějaký další pokus o předvádění zpěvu naší hymny, neřku-li neznalosti jejích slov.

Občané, kteří nebudou chtít zařadit se do zmiňovaného stáda, mají prostor jen velice uzoučký. Neúčastí ve druhém kole prezidentských voleb se zařadí jen na okraj, nikoli zcela mimo stádo. To by mohlo být pro loutkáře, pro vládu a jejího ministra zahraničí, velice přijatelné.

V duchu a s respektem k vyjádření BL:

"... nebudeme publikovat žádné články, doporučující čtenářům, aby volili jednoho z kandidátů, nejsme IDnes ani Respekt. Naštěstí nás žádný magnát ani politik nevlastní a nemusíme tedy prosazovat jeho zájmy"

neuchyluji se k  nijakému doporučování ohledně toho, kterého ze dvou kandidátů by měl kdo volit. Vyjadřuji toliko kritiku zaměřenou spíše na okolí Karla Schwarzenberga a hlavně na jeho podíl na současném vládnutí. Budiž prominut malý odkaz na menší podivuhodnost, kdy kandidát na českého prezidenta lavíruje ve znalosti slov české hymny.

0
Vytisknout
8077

Diskuse

Obsah vydání | 18. 1. 2013