Tak já si myslím, že to byly dekrety, které odrážely ducha té doby a jsou to podobné dokumenty, jako byly přijaty v řadě dalších evropských zemích po pádu nacismu. A my nemůžeme dnešním prismatem hodnotit ducha té doby. To je v podstatě totéž, jako kdybyste mustroval situaci, která se u nás odehrávala po třicetileté válce nebo jako kdybyste se vyjadřoval k popravě českých pánů na Staroměstském náměstí dnešním prismatem. Každý dokument, a Benešovy dekrety jsou takovým dokumentem, musíte posuzovat v daném historickém kontextu. Já jsem byl první politik, který jasně řekl, že Benešovy dekrety jsou vyhaslé a byl jsem za to mnohokrát kritizován a přesto jsem měl odvahu to říci prostě proto, protože si myslím, že je to pravda. Benešovy dekrety v té době byly odpovědí na plánovanou genocidu českého národa a není pravda, že zakládaly odsun a není pravda, že zakládaly mýtus kolektivní viny. V Benešových dekretech, když si je konečně přečtete, pane redaktore, není ani slovo o odsunu, protože odsun je definován článkem 13 Postupimské dohody a samozřejmě se netýkal jenom tehdejšího Československa, ale například i Polska a dalších zemí. A za druhé jestliže Benešovy dekrety vyjímají z konfiskace majetek antifašistů, pak se domnívám, že nelze mluvit o kolektivní vině, leda že byste tvrdil, že mezi sudetskými Němci, a to není pravda, byl nulový počet antifašistů.

Miloš Zeman v Radiožurnálu 28. února 2002 ZDE