Strukturní krize: Nevypočitatelné faktory střednědobého výhledu

21. 1. 2013 / Immanuel Wallerstein

Vyložil jsem už dřív, proč si myslím, že se kapitalistický systém nachází ve strukturní krizi a proč to vede k celosvětovému politickému zápasu, v němž se prosadí jedna ze dvou alternativ: buď alternativa vedoucí k nekapitalistickému systému, který si uchová všechny nejhorší rysy kapitalismu (hierarchii, vykořisťování a polarizaci), nebo alternativa vedoucí k systému založenému na relativní demokracii a relativním rovnostářství, systému, jaký dosud nikdy neexistoval.

V tomto procesu systémového přechodu ovšem působí tři nevypočitatelné faktory. Jsou to jevy kořenící v historickém vývoji moderního světosystému, které mohou v průběhu nadcházejících dvaceti až čtyřiceti let v jistém smyslu "explodovat" krajně destruktivním způsobem, s velmi nejistými důsledky pro celosvětový politický zápas.

Těmito třemi nevypočitatelnými faktory jsou změna klimatu, pandemie a jaderná válka. Nejsou nevypočitatelné co do nebezpečí, kterými ohrožují celé lidstvo. Jsou nevypočitatelné co do načasování jakýchkoli katastrof. O každém z těchto faktorů víme mnoho, ale v názorech lidí, kteří tyto věci vážně zkoumají, je také hodně rozdílů a nejistot. Nevěřím proto, že si můžeme být jisti tím, co se přesně stane. Proberme postupně každý z nich.

Změna klimatu je podle všeho nezpochybnitelnou realitou, která se popírá pouze z politických nebo ideologických důvodů. Navíc všechno, co způsobuje změnu klimatu, se v současnosti spíš zrychluje než zpomaluje. Kvůli politickým sporům mezi bohatými a méně bohatými státy o to, co se má v souvislosti se změnou klimatu dělat, se ovšem nějaká dohoda vedoucí ke zmírnění rizik jeví jako nedosažitelná.

Země je ovšem z ekologického hlediska tak složitá a probíhající změny tak rozsáhlé, že nevíme, jakými způsoby se bude naše planeta těmto změnám přizpůsobovat. Hladina moří stoupá a zdá se být jisté, že bude stoupat dál, což hrozí zatopením rozsáhlých území. Mění se také průměrné teploty v různých částech světa a zdá se být jasné, že se budou dál měnit. To může mít za následek zeměpisné přesuny oblastí zemědělské produkce a energetických zdrojů, jež mohou v jistém smyslu "kompenzovat" škody způsobené v jiných zónách.

Totéž podle všeho platí o pandemiích. Obrovské "pokroky" světové medicíny za posledních zhruba sto let, jež umožnily zvládnutí tolika nemocí, vytvořily současně situaci, v níž starý nepřítel lidstva, bakterie, našel nové způsoby rezistence a začal vyvolávat nové druhy nemocí, s nimž vede naše medicína velmi obtížný boj.

Na druhé straně začínáme zjišťovat, že bakterie mohou být někdy nejlepšími přáteli lidí. Opět platí, že zdánlivě víme velmi mnoho, ale nakonec se ukáže, že je toho žalostně málo. Jak rychle se dokážeme učit v tomto závodě s časem? A co všechno se musíme naučit, abychom přežili?

Nakonec je zde jaderná válka. Dokazoval jsem na jiném místě, že zhruba v nejbližších deseti letech dojde k významnému rozšíření jaderných zbraní. Nepovažuji to za nebezpečí z hlediska válek mezi státy. Ve skutečnosti jde o skoro úplný opak. Jaderné zbraně jsou v podstatě obranné a proto pravděpodobnost válek mezi státy nezvyšují, ale naopak snižují.

Je zde ovšem několik nevypočitatelných skutečností. Nestátní aktéři nemusí mít stejné motivace jako státy. A určitě jsou mezi nimi takoví, kteří by se rádi zmocnili jaderných zbraní (stejně jako chemických a biologických) a použili je. Získání těchto zbraní nestátními aktéry může usnadnit omezená schopnost mnoha států zabezpečit je proti uchvácení nebo prodeji. A nakonec platí, že skutečné rozhodnutí o použití takových zbraní je vždy v rukou nějakých jednotlivců. Nelze nikdy zcela vyloučit možnost, že mezi nimi bude agent nějakého "darebáckého" státu nebo nějaký Dr. Strangelove.

Je zcela dobře možné, že svět zvládne globální přechod k novému světosystému nebo světosystémům bez toho, že by došlo k nějaké z těchto katastrof. Je ale také možné, že ne. A pokud svět onen přechod zvládne, je také možné, že nový světosystém přijme opatření, jež sníží (nebo zcela vyloučí) jejich pravděpodobnost.

Je zřejmé, že nemůžeme jen nečinně sedět a čekat, co se stane. Musíme dělat vše, co je v našich současných silách, abychom minimalizovali pravděpodobnost "exploze" kteréhokoli z těchto tří nevypočitatelných faktorů. Dokud se ovšem budeme nalézat v moderním světosystému, budou naše možnosti dosáhnout něco politickou cestou omezené. Právě proto říkám, že jsou nevypočitatelné. Nemůžeme s jistotou vědět, co se skutečně stane a jaký to bude mít účinek na přechod.

Chci jasně říci, že žádná z těchto nebezpečných událostí nemůže zastavit proces strukturálního přechodu. Může ale vážně ovlivnit poměr politických sil v tomto zápase. Dnes už je zřejmé, že velké množství lidí reaguje na tato nebezpečí stahováním do sebe, a to silně protekcionistickým a xenofobním způsobem, a tím posiluje pozice těch, kdo se snaží vytvořit utlačovatelský systém (i když bude nekapitalistický).Tuto tendenci už pozorujeme skoro všude. Z toho plyne, že ti, kdo usilují o relativně demokratický a relativně rovnostářský systém, si musí víc ujasnit, co se dnes děje, a usilovněji pracovat na politických strategiích, které budou působit proti tomuto trendu.

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 345, 15.1.2012. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2010

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

0
Vytisknout
5027

Diskuse

Obsah vydání | 22. 1. 2013