Starost švýcarského prezidenta

22. 1. 2013 / Ivan Sommer

Současná diskuse o volbě presidenta mi připomněla starou historku z cest Radoslava Seluckého na Západě. Cestopisy bývají zajímavým svědectvím, také president Václav Klaus v nich našel zalíbení. Radoslav Selucký zaznamenal ve Švýcarsku zajímavou příhodu zahraničního diplomata, který potkal švýcarského presidenta, jak šel ráno do úřadu:

"President byl zasmušilý, a tak se ho velvyslanec zeptal, co ho trápí. Ale, povídá president, dostal jsem výpověď. Z úřadu? zajímal se diplomat. Kdepak z úřadu, odpověděla hlava státu. Od domácího. Vdává svoji dceru. No a? řekl diplomat. A, povzdechl president, hledám byt."

Dovedeme si u nás představit presidenta, že bydlí někde v podnájmu a ráno jde pěšky po ulici do práce? Švýcarský president je v čele Spolkové rady, v podstatě jen formální hlavou státu, volenou na jeden rok. Střídají se členové rady. S politickým systémem Švýcarska se může laskavý čtenář blíže seznámit na Wikipedii.

Měl jsem přítele, pobývajícího na vědecké stáži v Bernu. Jeho švýcarští spolupracovníci byli velmi přátelští, ale vždy po ně zůstával cizincem. Švýcar je hrdý na svoji zemi a cítí se suverénem v systému přímé demokracie. Pro cizince není snadné se stát švýcarským občanem. Přítel zpočátku ani nerozuměl místní němčině, protože v běžném životě se mluví dialektem, dosti odlišným od jazyka v Německu.

Radoslav Selucký: Západ je Západ, druhé doplněné vydání, Československý spisovatel, Praha 1965, 30 000 výtisků, 8,50 Kč, ilustrace Jiří Šlitr.

0
Vytisknout
6018

Diskuse

Obsah vydání | 24. 1. 2013