Ztráta iluzí aneb proč bych nechtěl být českým prezidentem

23. 1. 2013

Myslím, že hlavním výsledkem českých prezidentských voleb bude to, že ztratíme iluzi o nás samých navzájem. Ani jeden z kandidátů si zvolen být nezaslouží, v tom souhlasím s Borisem Cvekem nicméně hluboce nesouhlasím s jeho úmyslem nevolit. Rozdíl mezi hodnotami a nebezpečími, které přestavují oba kandidáti, je na to příliš velký. Pro mně je naprosto nepřijatelný prezident, který je spojen rodinnými vazbami s nacistickými kruhy, byť sám nacistou není a na fašistických zločinech nenese osobní vinu. I kdyby to byl člověk vysokých morálních kvalit, úřad prezidenta není soukromou věcí kandidáta, ale naopak má pro chod státu a fungování společnosti příliš zásadní a klíčový význam, zejména pak v krizových situacích. Možnost, že bude ovlivněn zvenčí silami a zájmy tomuto státu nepřátelskými, může být fatální a o několik řádů převyšuje vše, co může tomuto státu způsobit Miloš Zeman. Karel Schwarzenberg však navíc člověkem vysokých morálních kvalit není, jak už bylo na stránkách BL mnohokrát doloženo. Především, kdyby byl, ve vládě Nečase a Kalouska by neseděl a v čele TOP09 by nestál, píše Čestmír Rovný.

Miloši Zemanovi bych naopak rád vzkázal, že jej budu volit jen a jen proto, že nechci, aby se prezidentem stal předchozí jmenovaný, ještě mnohem horší kandidát. Poslední prohlášení a kroky Miloše Zemana nechápu, spíše mi připadá, že dělá vše pro to, aby sám zvolen nebyl. Nevím, co si mám myslet o jeho nápadu nutit lidi chodit k volbám pod pokutou 5000 korun nebo o jeho machistickém prohlášení, ospravedlňujícím znásilnění. Ten pán si nevidí do pusy, a prezidentem si být nezaslouží. Nemám jej ani za mimořádně inteligentního, ani za mimořádně schopného politika, za kterého se považuje on sám. Pouze megalomanská kampaň za zvolení Karla Schwarzenberga, připomínající vymývání mozků, a nebezpečí, které Karel Schwarzenberg pro tento stát představuje, dělá Miloše Zemana podmínečně volitelného. Já budu házet do urny lístek se jménem Miloše Zemana jen se sebezapřením, zaťatými zuby a pohledem na protikandidáta.

Vůbec snad nejlepší by bylo, kdyby křeslo českého prezidenta zůstalo prázdné. Protože ať už bude zvolen Zeman nebo Schwarzenberg, v odpůrcích zvoleného prezidenta zůstane oprávněný a do značné míry pravdivý pocit, že se prezidentem stal někdo, kdo na Pražský hrad nepatří. A také zůstane - do jisté míry oprávněné a pochopitelné - rozhořčení a znechucení nad těmi, kteří novému prezidentu ke zvolení dopomohli. Ani nově zvolený prezident to nebude mít vůbec lehké. Nebude totiž výhradně vážen a ctěn, jak by to ideálně mělo být, a jak jsme byli, díky masarykovské tradici (a poněkud naivně) zvyklí, ale zároveň bude druhou polovinou občanů opovrhován a nenáviděn. V jeho kůži bych nechtěl být.

0
Vytisknout
4806

Diskuse

Obsah vydání | 24. 1. 2013