Selektivní vnímání reality a informací

21. 1. 2013 / Petr Sak

K přímé presidentské volbě jsem napsal dva články. V prvním jsem vyslovil obavu, že o prvním českém presidentovi, zvoleným v přímé volbě, rozhodnou cizí média, protože minimálně 40% populace není schopna si utvářet vlastní názory a postoje na základě objektivních faktů a informací.

V druhém jsem psal o tom, proč je Přemysl Sobotka nevolitelný a na základě analýzy jsem vyslovil prognózu, že dostane 4% hlasů, dostal 2,5%. Největším překvapením 1. kola bylo nepostoupení favorita J.Fischera. K tomu se schylovalo 1 -- 2 týdny před samotnou volbou. J. Fischer odcházel z premiérského postu s image člověka vzdělaného, inteligentního a slušného. To byl nadějný sociální kapitál pro mediální presidentskou kampaň. Během kampaně, zvláště v debatách s ostatními kandidáty, však tuto image neobhájil a navíc se ukázal jako psychicky labilní. Kryptokracie ho v reakci na propad jeho preferencí v průzkumech hodila přes palubu a vše vsadila na jednu kartu - na K. Schwarzenberga.

Mediální masáž populace gradovala v posledním týdnu před volbami a výsledek 1.kola je především výpovědí o stavu české populace, o tom, nakolik je již vycvičena chovat se podle pokynu médií. Koho převážně německá média vybrala za presidenta?

Základní fakta vypovídající o K.S. jsou nezpochybnitelná. Proč by Rakušan se švýcarským pasem měl obhajovat české zájmy? A jaké zájmy obhajuje, když ne české? Zájmy církve (prosazoval církevní restituce), americké (prosazoval americkou vojenskou základnu v Brdech, prosadil uznání samostatného státu Kosovo), izraelské (hlasoval s Izraelem, USA a několika karibskými ostrovy proti zbytku světa o uznání statutu Palestinského státu), sudetských Němců (opakovaně, bez historického kontextu přehlíží či bagatelizuje vinu Němců za rozpoutání 2. světové války a za zvěrstva Němců v jejím průběhu a současně absolutizuje vinu Čechů za chování na konci války a jednu z největších postav moderní české historie Eduarda Beneše charakterizuje jako válečného zločince)? Ještě není presidentem a už útočí na českou identitu. Již nejde pouze o Karlovarskou Becherovku, restituci a privatizaci majetku, ale o národní identitu, bez níž se snáze čachruje se státní suverenitou a samotnou existencí státu.

O charakteru politického působení K.S. a patrně též o charakteru samotném vypovídá téměř souběžné jeho působení senátorem za Unii svobody, v roli ministra zahraničí za stranu zelených a dále jako předsedy TOP 09. Podle běžné definice politických stran vznikají strany k prosazení určitých idejí a hodnot ve společnosti. Uvedené tři strany pravděpodobně měly svébytné programy, jinak by neměly důvod vzniknout. Jak mohl být K.Schwarzenberg aktivní souběžně ve všech třech? Odpověď je jednoduchá, protože ideje a hodnoty jsou pro něho irelevantní a politika je pro něho pouze příležitost k získání moci a následně k prosazování zájmů, např. k prosazení církevních restitucí. Média účelově mlčí, a spíše zakrývají, že hlavními kategoriemi politiky jsou zájmy a moc. Není proto divu, že málokterý volič si postaví otázku ze všech nejzásadnější, totiž jaké zájmy bude prosazovat ten který politik, ten který kandidát. Koho zájmy bude prosazovat?

K.S. vzápětí po vyhlášení výsledků prvního kola prohlásil, že M. Zeman představuje minulost, zatímco on současnost. Ve skutečnosti volba K.S je cesta do dávnější minulosti. Tato cesta je vyznačena jeho předky, s nimiž se identifikuje. U vzniku známého koncentráku v Letech u Písku, v němž zahynulo za 2.světové války tolik českých Rómů, byl jeho otec, který potřeboval pracovní sílu pro likvidaci kalamity ve svých lesích.

Všichni známe Bachovo temno po potlačení revoluce z roku 1848, méně si uvědomujeme, že Bach byl pouhý ministr ve vládě předsedy vlády Schwarzenberga, který si za své působení vysloužil hodnocení K.H.Borovského. Podobně se snaží K.S. mediálně skrýt za svými ministry Drábkem, Hegerem, Kalouskem. Cesta s K.S. je cesta do minulosti s bohatou církví, chudými občany, nezaměstnanými, bezdomovci, se zpochybněnou českou historií a identitou.

Voliči K. Schwarzeberga tvoří dvě skupiny.

Voliči první skupiny již nejsou schopni reagovat v reálném objektivním světě, ale mentálně se pohybují v mediálním-virtuálním světě, v jakémsi českém matrixu. O tom jednoznačně vypovídá jejich vidění K. Schwarzenberga. Nejenže nejsou schopni ho vidět objektivně, ale jejich vymytí mozků obsahuje i emocionálně neotřesitelnou vizi "mimořádné osobnosti" K.S, kterého jsou ochotni do krve obhajovat. Mluvit s nimi racionálně a předkládat jim fakta a argumenty nemá smysl. Hledat logiku v alogickém, je v podstatě alogické (L.Klíma).

První skupinu voličů K.S. tvoří především mladí lidé, jejichž podstatnou část života formovala média. Tito mladí lidé mají blízko k elitářskému myšlení, "oni ovládají nové technologie, oni jsou na sociálních sítích, oni nejsou ovládáni médii, protože je nečtou, neposlouchají, nesledují. Oni si utvářejí svobodně názory a postoje na internetu, kde mají k dispozici nekonečně informací."

Toto je nejmodernější mýtus o "svobodě" sdílený mladou generací na počátku informační společnosti. Sociální sítě a tradiční média bych přirovnal k pušce a náboji. Puška jsou sociální sítě a náboj je obsah, který je do sociálně sítě vložen, většinou z tradičních médií. Tvůrci mínění (opinion leaders) podle scénáře marketingových a PR agentur vloží tento obsah -- náboj do sociální sítě, který pak mladí lidé "naprosto svobodně sami šíří", provádějí jakousi davovou narkotizaci, skupinovou autohypnózu.

O tom svědčí zkušenost z posledních parlamentních voleb. Vzápětí po tom, co vysokoškolští studenti dostali do parlamentu TOP 09, konali protestní akce proti zavedení školného. Jak to, že si na internetu nepřečetli, že TOP 09 má ve volebním programu zavedení školného a pokud ano, proč TOP 09 volili? Odpověď je jednoduchá, protože byli vedeni k selektivnímu vnímání reality a informací. Podobně mají dnes zvnitřněnou osobu K. Schwarzenberga, která nejenže reálně neexistuje, ale dokonce je skutečnému K.S. protikladná.

Druhá skupina voličů K.S. je zcela jiná. V médiích se o jejích členech hovoří jako o uměleckých osobnostech, i když se v této skupině objevují i lidé z jiných profesí. Za řadou z nich jsou pozoruhodná díla a hodnotný profesní život. I vzhledem k jejich dílu je těžko můžeme podezírat, že jejich postoj ke K.S. je za důsledkem snížené inteligence a neschopnosti čelit tlaku mediální manipulace. Naopak, oni jsou významnou součástí tlaku mediální manipulace na mládež a na méně intelektuálně kompetentní část populace. Jestliže příčina postoje ke K.S. není ve sníženém IQ, jaká je tedy skutečná příčina?

Většina členů této skupiny měla vrchol své kariéry, před listopadem 1989, kdy mnozí z nich vytvořili svá nejlepší díla. Jejich slabinou v současné společnosti, v současné kariéře je stigma jejich kariéry a jejich špičkových děl v propojení s totalitní společností. Toto stigma je jejich noční můrou, které se snaží zbavit jednak přepsáním své osobní historie, jednak překrytím novými událostmi, vytvořením nové identity. Pro tyto cíle nemohou být jen o kousek od komunistické ideologie a komunistické historie, ale musí být co nejvíce protikladní, co nejvíce pravicoví, co nejvíce ne sociální co nejvíce kapitalističtí. To vše dokonale personifikuje Karel Schwarzenberg. Demonstrativní veřejná manifestace podpory K.S. má v současnosti stejnou funkci, jako měl v normalizaci jejich podpis anticharty.

Umělci se rádi prezentují jako nekonformní bohémové, povznesení nad přízemnost "obyčejných lidí". Jejich přebujelé ego je však často přivádí k elitářství, rádi se vnímají jako "lepší lidé" a toto snobství ovlivňuje jejich chování. Vyhledávají společnost lidí, kteří potvrdí, že jsou "lepší lidé".

Touto společností je aristokracie, byť v české společnosti díky skutečně demokratickému T.G.Masarykovi, neexistuje. Když v Čechách aristokracie neexistuje, o to raději využijí příležitost přitulit se alespoň k bodré figuře knížete z komické operety. Umělci v minulosti často žili z milodarů šlechty a svým postavením se příliš nelišili od lokajů, s jejichž psychologií se pravděpodobně ve svém nevědomí potýkají. Ilustruje to videoklip známého a pohříchu dobrého českého režiséra, který mechanizmem, v psychologii známým jako přenos, své lokajství přenáší na občany, kteří nesdílejí identifikaci s jeho knížetem.

0
Vytisknout
10204

Diskuse

Obsah vydání | 22. 1. 2013