Předvolební vzpomínky starého zbrojnoše na válku proti radaru

21. 1. 2013 / Jan Neoral

V dobách minulých staří zbrojnoši – když přišla léta a drátěná košile a helmice najednou ztěžkly, ruka neudržela štít před tělem a z ochablé dlaně meč vypadával stále častěji – pověsili obvykle zbroj na zeď a o bitvách, v nichž bojovali, už jen vzpomínali nad džbánkem. Dívali se, jak muži na koních občas odjížděli přes padací most, jak se vraceli zpět v houfci poněkud prořidlém a zkrvaveni, ale to už ty staré válečníky tak moc nevzrušovalo. Žili si svůj život, vděčni nebesům za to, že přežili. A podle možností a chuti – někdo v hradní kuchyni vdolky, jiní v podhradí holky.

Opusťme středověk. Radar padl, Topolánka vyvedli za kulisy. Schwarzenberga ještě stále ne.

Co jsem chtěl udělat, jsem v těch třech volebních obdobích starostování spolu s občany své obce udělal. A stále častěji ke mně začala doléhat slova učitele národů Jana Amose Komenského: „Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest“.

I já jsem pak u příležitosti sedmdesátých narozenin obrazně poděkoval nebesům, abdikoval z funkce starosty Trokavce a do komůrky na zeď pověsil svou virtuální zbroj, štít a meč. Pevně rozhodnut, že už žádný politik či hradní pán mě nedonutí to železo na sebe znovu navléci.

Už se zdálo, že to tak opravdu dopadne. Až přišly volby českého prezidenta. Těšil jsem se, že po tom člověku, který nám byl na Hrad kdysi vybrán „kupčíky vyděšenými“ v „ponurých zdech gotického chrámu“, po člověku, kterého zajímaly celý ten čas jen jeho knihy, jeho názory, jeho pocty, po člověku veskrze narcisticky zamilovaném jen do sebe – si budeme moci zvolit konečně někoho podle svých představ. Přesněji někoho, od koho budeme očekávat alespoň tu snahu o postupnou nápravu korupce a o odvoz politického hnojiště, které zde současní politici uprostřed našeho dvora nejen dopustili založit, ale na které pod korouhví s nápisem „Protikorupční vláda zodpovědnosti“ navážejí stále další páchnoucí fůry.

Volebními vášněmi bublající první kotel vyklopil dva prezidentské kandidáty. Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga. Právě Karel Schwarzenberg to byl, kdo mě vybudil jít si do komory pro to rezavějící železo. Tedy – spíše mě pěkně nadzvedl, než vybudil.

S Karlem Schwarzenbergrem jsem měl možnost osobně hovořit několikrát, ale málokdy o něčem. Poprvé ve Spáleném Poříčí na úpatí Brd, a to 7. února 2007, na schůzce patnácti starostů brdských obcí s ním a jeho vojenskou suitou (generál Ivo Zbořil a několik vyšších důstojníků AČR). Tam starostové přišli protestovat proti zamýšleném záměru Topolánkovy vlády umístit mezi brdské obce americkou vojenskou základnu s extrémně výkonným radarem.

Lidové noviny ZDE

„Kníže“ tehdy velmi sebejistě přesvědčoval starosty o výhodách a naprosté nutnosti tento nebezpečný radar v Brdech postavit. Jsem absolventem pětileté školy elektro, obor sdělovací a frekvenční elektrotechnika, kde předmětem přednášek byla i radiolokace, radarová zařízení, antény a jejich vyzařovací charakteristiky, podmínky šíření elmg. impulzů, a také nebezpečí, z parazitních charakteristik antén vyplývající.

Na mé námitky a připomínky k americkému radaru odpovídal Karel Schwarzenberg podobně povýšeně a sebejistě, jako například později na besedě v Borovně v „Otázkách Václava Moravce“ lidem z obcí v Brdech i Martin Bursík, Cyril Svoboda a Alexandr Vondra. „Tohle je nesmysl, tohle je blbost...“

Britské listy - FOTOGALERIE ZDE

Občanské iniciativy a brdští starostové postupně vyhledali a k diskuzi přizvali skutečné odborníky a vědce v oboru radiolokace. Vláda s výjimkou několika placených nohsledů odborníky neměla (nepočítáme-li ovšem ministryni války Vlastu Parkanovou, nesmysly plkajícího Petera Bednarčika, biomasu Kateřinu Jacques a podobné univerzálně použitelné všeznalce). V květnu 2007 Karel Schwarzenberg z toho důvodu zřejmě usoudil, že taktika „tohle je blbost“ by dále nebyla vhodná. Přešel takticky k takzvanému „neuchopitelnu“.

Prvním takovým neuchopitelným projevem potencionálního prezidenta České republiky byla Schwarzenbergova odpověď na otázku redaktora Víta Pohanky z ČRo 1-Radiožurnálu, co říká na názor ve smyslu, že deset raket v Polsku a radar v Evropě nemůže ohrozit ruský strategický arsenál.

Karel SCHWARZENBERG, ministr zahraničí: „Já jsem to říkal, že jsem velice pro to, aby se budovala důvěra, že mi je také ale jasné, že, co se dá budovat, se dá také bořiti a že jistá prohlášení prostě důvěru taky boří a o tom bychom se museli opravdu bavit a že ta důvěra o budování důvěry nemůže být jenom z jedné strany, nýbrž tu důvěru musí býti být budována také z ruské strany, což tedy v souvislosti těchto prohlášení různých se mi zrovna nezdá ideální prostředek“.

Vít POHANKA, redaktor: V té diskusi, zatím, co byla vyjádřena, má některá z členských zemí nějaké výhrady vůči probíhajícím jednáním Spojených států s Prahou a s Varšavou?

Karel SCHWARZENBERG, ministr zahraničí: „Vážnější ne. Tedy jenom byly hlasy, že bychom právě se měli snažit o větší budování důvěry v Rusku a tak dále a tak dále a tak dále“.

Britské listy ZDE

Pakliže občané České republiky se zblázní už úplně a za pár dnů zvolí svým prezidentem Švýcara, člověka, který dokáže takto neskutečně blábolit do médií, pak jsem šťasten, že už mám tak vysoký věk, a že se možná výsledku nedožiju.

Karel Schwarzenberg měl účast již ve třech stranách, TOP09 je čtvrtou záchytnou stanicí. Lhal občanům České republiky o bezpečnosti amerického radaru v Brdech, postupoval prosazováním radaru proti občanským iniciativám, brdským starostům, naprosté většině obyvatel ČR, a poté i podepsal s americkou ministryní Riceovou smlouvu o umístění radaru do Brd.

Aktuálně ZDE

Na jeho návrh uznala v dubnu 2008 česká vláda nezávislost Kosova. Před médii pak toto stanovisko tvrdošíjně obhajoval. Tragické následky známe všichni.

YouTube ZDE

Novinky ZDE

Karel Schwarzenberg má dvojí občanství. Český prezident by tak byl současně i švýcarským občanem. Pojďme to domyslet ad absurdum – pokud vyhlásíme Švýcarsku válku, či opačně, na které světové straně bude Karel kopat zákopy?

V pozici 1. místopředsedy koaliční současné vlády hlasuje již třetím rokem pro druhý pilíř důchodové reformy, daňové reformy, opakované zvyšování DPH, reformy zdravotnictví, S-karty, reformy školství, církevní restituce, snižování valorizace důchodů a podobně.

Po vyhlášení výsledků prvního kola vztahoval Schwarzenberg paže proti televizním kamerám a euforicky pronášel slova o tom, že pokud bude prezidentem, naplní heslo "Pravda vítězí", které vlaje nad Hradem. Tím, že se „zaměří na posílení právního státu, a hodlá být strážcem ústavy a zastáncem všech chudých a znevýhodněných“.

Říkám reformy, myslím okrádání lidí a zejména důchodců a právě těch nemohoucích a potřebných a přivádění státu „zu grunt“. A celou tu dobu, co cítí šanci dostat se na Hrad, se nám snaží vsugerovat, že být předsedou Kalouskovy strany nic neznamená. Někdo chodí na Lidovku do houslí, někdo do TOP09 pokecat.

„Panenko skákavá“, říkávala na Moravě moje stařenka, tedy babička, když někdo někomu „zatloukal hřebíky do hlavy“. A že nám je pan „kníže“ tedy zatlouká hezky hluboko, a beze studu. On dobře ví, co dělá, a hodně lidí zase ví, či tuší, proč to dělá a kdo za ním stojí v pozadí.

Britské listy 14. října 2009 otiskly můj článek „Malé radarové ohlédnutí do budoucnosti“, kde jsem napsal:

„Někteří na to jdou i velmi rafinovaně: to se dělá tak, že se najde někdo ještě jakžtakž důvěryhodný (nejlépe třeba nějaký kníže), posadí se do auta nově založené strany na místo řidiče, a ze zadního sedadla mu ten vzadu prostrčí své ruce pod pažemi a uchopí volant. A celá kára jede zase tam, kam chce ten vzadu. A zase jsou u volantu ti samí, jen s jiným autem.

Podobnost není čistě náhodná, hovořím o TOP 09. Smutné ovšem je, že jim na ten špek skočili i někteří starostové, kteří z chodníku vidí jen toho knížete v roli řidiče. Nebo ty starosty na chodníku přesvědčili k podpoře dvou bývalých proradarových propagátorů ti starostové, kteří doufají v rezervaci míst uvnitř toho auta.“

Britské listy ZDE

Panenko skákavá, po více nežli třech létech už tato slova zase platí. Je to tady: „Knížepán“ za volantem auta se spokojeně culí, ti vzadu řídí. Davy tlačí a provolávají slávu.

Myslím si, že to začalo špatně už dlouho před prvním kolem. Ještě předtím, než pod tím kotlem zatopili. Asi jsem velký idealista, nebo snílek. Já jsem se totiž domníval, že budeme vybírat z Čechů, na které bude národ hrdý. A nikdo mi nevymluví, že takové nemáme. Jsou tu zajisté lidé čestní, poctiví, slušní, nezkorumpovaní. Stáli bychom jistě o ně.

Jenže v tom Augiášově chlévě zase ušili nahonem paskvil, a vydali ho jako volební zákon. Takže už jsem pochopil, že ti čestní, co tu někde jsou, nestojí o to, být semleni tím, v co se v české zemi změnila slušnost a demokracie. Ani se jim nedivím.

Jdu pověsit tu zbroj zase na zeď.

Nebudou asi vdolky, ani holky, a zřejmě už ani ty rohlíky, „přestože důvěra v důvěru musí býti budována. A tak dále, a tak dále, a tak dále...“

Autor je bývalý starosta obce Trokavec v oblasti Brd a jednou z tváří kampaně Ne základnám

0
Vytisknout
12883

Diskuse

Obsah vydání | 23. 1. 2013