Olovo a cesium

18. 1. 2013 / Přemysl Janýr

Nemám nejmenší chuť dělat advokáta Schwarzenbergovi, asi bych tím byl nejvíc zaskočen on sám. Nabývám ale velmi intenzivního pocitu, že Britské listy v téhle volební kampani rezignovaly na svou základní funkci být nestranným a nezávislým deníkem občanské společnosti, otevřeným nejrůznějším názorovým směrům a že část jejich autorů svůj vlastní význam nehorázně přeceňuje. Snad se domnívají, že celá váha prezidentské volby leží jen na nich a že musí hysterickou štvanicí zabránit národní katastrofě nedozírných následků. Když už jsem se k tomu jednou neuváženě přimotal, musím také říct, že osobně bych považoval ztrátu posledního nezávislého média za podstatně větší katastrofu, než jestli bude za prezidenta zvolen ten či onen.

Možná se někdo bude domnívat, že plejáda nenávistných (což leckteré vystihuje lépe, než kritických) příspěvků proti Schwarzenbergovi vyplývá ze struktury čtenářů a autorů Britských listů. Proti tomu ale mluví řada indicií.

Především k autorům BL patří i Schwarzenberg sám. Ostatně, nepletu se, že byl za dobu jejich trvání dosud jediný vládní činitel, který do nich byl ochoten přispět vlastnoruční odpovědí na čtenářský příspěvek -- a koledovat si tak o kritickou reakci?

Za druhé to neodpovídá linii BL. Ne, že by se zde nevěcné a nenávistné příspěvky neobjevovaly. Ale zpravidla byly vždy kompenzovány jinými, zastávajícími opačná stanoviska. Jak však sleduji příspěvky posledních pár dní, ten můj je tu jediný, který zastává, byť vlažně, opačný názor.

A za třetí mi vynesl nebývalý počet ohlasů, ve kterých jednoznačně převažoval souhlas. Ne, není to tak obvyklé, obvykle bývají souhlasné a nesouhlasné reakce v nějakém poměru. Souhlas nejen od čtenářů, ale i od autorů BL a já se tedy ptám jak to, že jsem tu se svým příspěvkem sám.

Možná mi odpověděl Jan Čulík. Zprostředkoval jsem mu fundovanou odpověď na jeho otázku proč někteří podporují Schwarzenberga a zároveň i nového potenciálního autora ze špiček české sociologické vědy. Odmítl. Zveřejnil ji až na mou užaslou urgenci a po cenzurních úpravách.

Celá diskuse kdo má být prezidentem je již asi pasé. Byl jsem překvapen, kolik podporovatelů v posledních dnech přibylo. 2. prosince jich bylo přes 3 000, v předvečer 1. kola voleb přes 7 000 a 16.1. již 12 000 -- cituji z mailu autora analýzy. Masivní přesun hlasů ke Schwarzenbergovi nejspíš probíhá bez ohledu na Britské listy, takže zajímavějším a produktivnějším tématem je zamyšlení nad kulturou volební agitace v prostředí, které je považováno a samo sebe považuje za otevřené.

Výslovně nemluvím o profesionální práci typu akce Olovo, kryjících záda šéfům, aby sami mohli veřejně vystupovat bez podpásovek. Nemluvím ani o lidech zmítaných ve frakčních bojích levice, jako obvykle nucených zaujmou správné stanovisko bez ohledu na vlastní úsudek. Mluvím o těch, kteří sami sebe prezentují jako nezaujaté, otevřené různým názorům, schopné dění kolem sebe posuzovat povzneseně a s nadhledem a držet své emoce pod kontrolou. Zjevně stačí první záminka, první dávka adrenalinu aby byl konec, aby se ochotně a iniciativně připojili k profesionálům, plni svatého nadšení, jak krásně tu spolu bojují proti Zlu.

A nese to skutečně pozoruhodné plody, plné nezlomné hrdosti a nefalšovaného citu. Jan Čulík je dokonce ochoten upírat Schwarzenbergovi samotnou existenci a přepsat kvůli němu Ústavu, i odstup Štěpána Kotrby se při bližším ohledání ukáže jako výběr kritérií a formulací tak, aby správná odpověď trkla i hloupého. A k tomu faleš alibismu, snad i v reakci právě na můj příspěvek, protože jinak ovšem v těch záplavách špíny nikdo žádné doporučení volit nedává. Že se neobjeví ani náznak hlasů proti druhé straně, ač by byla daleko snadnější kořistí, není třeba dodávat.

Takhle, pánové, se o lidech zásadně nemluví. Dokonce ani o Klausovi ne. Jestli mne něco ubezpečuje, abych volil Schwarzenberga, pak je to právě tahle štvanice, která, ať chcete nebo ne, nese nepřehlédnutelný Zemanův rukopis. Mohla by se snadno znovu stát pravidlem.

Těsně po sameťáku jsem v Praze jel s několika přáteli taxíkem, do Respektu, do Špalíčku či prostě někam. Tady zahněte doprava, povídá jeden. Nemůžu, namítl taxikář, to je jednosměrka. Tady zahnete doprava, oznámil mu důrazně přítel, my jsme Občanské fórum. Byly to první dny svobody, kdy jsem si poprvé uvědomil, že se něco zjevně ubírá špatným směrem. Teď, na stará kolena, bych se už nechtěl muset začít rozhlížet po pátém odboji.

0
Vytisknout
8037

Diskuse

Obsah vydání | 21. 1. 2013