Svoboda vypadá jinak

18. 12. 2012 / Marek Řezanka

U většiny ze současných kandidátů na funkci prezidenta republiky je více méně možné udělat si představu, kdo to jsou a jaká očekávání ve spojení s jejich případnou volbou lze mít.

Nejméně čitelný byl pro mě osobně Vladimír Franz. Kandidát, který zjevně vzbuzuje nadšení u mladé generace i u části inteligence bez ohledu na věk. Má punc nestranického uchazeče, který má "rozumné názory", není svázán "politickou špínou", a i když nemá žádné politické zkušenosti, mohl by být "dobrým politikem".

Nejedná se ale jenom u uměle vytvořenou bublinu? Jaké hodnoty chce pan Franz hájit? Jak si představuje obranu demokracie? Byl by to prezident sjednocující, nebo společnost rozdělující? Jakou "změnu" vlastně slibuje?

Nejsem tím, koho by zajímal povrch. Jistě, zevnějšek je něčím, čeho si člověk všimne na první pohled. Rozhodující je pro mě ale to, co se skrývá uvnitř.

Co se skrývá pod extravagantním zevnějškem pana Franze, trochu napověděl sobotní rozhovor v Právu (Vizáž řeším už od začátku volební kampaně. Není to trochu divné? Právo, 15. 12. 2012).

Co je pro mě z hlediska volby prezidenta důležité, aby ctil principy demokracie, aby lidi neškatulkoval a aby ke všem přistupoval stejně. Pan Franz, jako asi my všichni, sleduje "studentské protesty" proti radní pro školství, legitimně a legálně zvolené za KSČM, která touží pouze dobře dělat svou práci, nemá žádné extremistické názory, nedopustila se žádného trestného činu a ke spáchání žádného trestného činu nevybízí. Bude-li uštvána v rámci nejapné "honby na čarodějnice", bude to pro mě prohra demokracie.

Jak se na tento exces dívá "naše spása" a "černý kůň prezidentských voleb", pan Franz? Jak odpověděl na otázku, zda by například podpořil jihočeské studenty v jejich protestu proti paní Baborové?

"Ti studenti uvažují tím způsobem, jakým se mělo uvažovat před třiadvaceti lety. To znamená: bylo tady čtyřicet let totality, která zničila stavovské cti, zničila osudy lidí, porouchala vnitřní svobodu, a to je zločin. Studenti říkají: když se jich společnost v roce 1989 zbavila, proč je tady máme mít zpátky, a ještě nám mají spravovat resort školství? Já to považuji za jasné a neokoralé uvažování. Studenti musí říct, že se jim to nelíbí. Kdo už jiný?"

Těmito slovy se pan Franz přihlásil k té nejprimitivnější, škatulkující formě antikomunismu, ke štvanici na jednotlivce i skupinu osob pouze pro jejich přesvědčení. Pan Franz není kandidátem stmelujícím a nebyl by to prezident všech. Vznik "strany LIDEM" považuje asi taktéž za jasný a neokoralý -- a stejně tak mu nevadí schválení zákona o církevních restitucích ve stávající podobě. Nevetoval by ho.

Je sice pěkné, že se pan Franz vymezil vůči pozitivní evoluci K. Janečka, vůbec ale již nezaznamenal, že jsou zde i jiné pokusy o posílení práv občanů a o změnu ústavy v islandském duchu.

Možná by bylo zajímavé, kdyby pan Franz rozvedl, proč si váží prezidenta Klause. Není to tak dávno, co se objevil na Svatováclavské pouti, kde se shlukovali povětšinou sympatizanti V. Klause.

Osobně bych velice rád věděl, zda se pan Franz obdivuje Klausovu odporu k odborářům a právu na stávku, zda se vzhlíží v jeho odsudku homosexuálů a lesbiček, zda mu lichotí jeho odpor k "občanské společnosti", v níž pan Hájek vidí rysy fašismu, či zda mu imponuje Klausova protiunijní rétorika.

Pan Franz je pouze dalším pravicovým kandidátem (vymezuje se vůči progresivnímu zdanění, na rozdíl od M. Zemana a J. Dienstbiera), který vlastně žádnou změnu do politiky nepřináší. Navíc by nebylo dobré bagatelizovat fakt, že počátkem devadesátých let koketoval s krajní pravicí. Možná právě tady nabyl přesvědčení, jak špatně se V. Havel vypořádal s "problémem komunismu".

"Pakliže se někdo bude ptát, jaká byla chyba Václava Havla, tak je to právě měkký přístup k tomuto problému (k "vypořádání se s komunismem")." Jak asi měl vypadat onen "tvrdý nekompromisní přístup"?

V. Franz je přesvědčen, že se KSČM nedistancovala od zločinů režimu, který zde působil v letech 1948-1989, a který měl různé podoby a fáze. Četl pan Franz i následující dokument?

1989: Omluva KSČ občanům

"Delegáti mimořádného sjezdu KSČ schválili ve středu následující Prohlášení k občanům ČSSR: Vážení spoluobčané, v této osudově i nadějné chvíli našich národů, celé naší vlasti, obrací se na vás mimořádný sjezd KSČ. Naše slovo je zároveň vyznáním. Draze vykoupené poznáním, že veškeré politické a ekonomické úspěchy jsou pomíjivé, protože věčný je jenom ... člověk a jeho mravní hodnoty, jeho osud, jeho radosti a starosti, naděje a zklamání, jeho víra a pochybnosti --- zkrátka všechno, co vyjadřuje podstatu jeho života. Tak chápeme veřejnou lekci, která nám, komunistům, byla udělena v posledních týdnech. Naše doznáni všech chyb, omylů, všech deformací proti lidskosti a demokracii není jen prázdné gesto.

Protože naše bývalé vedení nenašlo v sobě dosud tolik cti a odvahy veřejně se omluvit, činí tak delegáti mimořádného sjezdu KSČ.

Omlouváme se naší mládeži i všem občanům, kteří byli postiženi neoprávněnými represemi, omlouváme se dětem těch rodičů, které trpěly postihy ještě v dalších generacích. Omlouváme se za veškerá příkoří i členům strany, kteří za svoje reformní postoje, za nesouhlas s protizákonným vstupem vojsk pěti spojeneckých zemí v roce 1968 museli KSČ opustit a ztratili postavení rovnoprávných občanů.

Rovněž cítíme povinnost vyjádřit politování nad tím, jak bývalé stranické vedení v uplynulých letech hrubě a nezákonně nerespektovalo právo na vyjádření názorů nezávislých občanských iniciativ včetně Charty 77. Jsme si vědomi i odpovědnosti celé naší členské základny, že tomu nedokázala zabránit. Proto se strana rozhodně rozchází se všemi, kteří se vědomě dopouštěli zvůle, zneužívali moc, dali se korumpovat a korumpovali druhé, se všemi, kdož vydávali lež za pravdu, dopustili znehodnocení ideálů socialismu, čestnosti a spravedlnosti, významu práce a jejích mravních hodnot, víry v domov a vlastenectví, v jednotu slov a činů a kteří dopouštěli zneužívání pořádkových sil proti občanům. Dáme plný průchod takovému hodnocení všech skutečností, které bez předpojatosti zhodnotí míru odpovědnosti osob i institucí státu a strany v uplynulých čtyřech desetiletích s plným respektováním všeho nesporného a trvalého, čeho bylo dosaženo v průběhu národně demokratické revoluce i při výstavbě socialismu v naší vlasti. Přitom budeme vždy starostlivě dbát pravidla chovat se pozorně k dějinám, neboť jinak bychom se dopustili dalších chyb, dokonce na svých matkách a otcích, sami na sobě.

Proto nedopustíme ani snižování pracovních a občanských zásluh těch členů strany, kteří po desetiletí svědomitě a nezištně plnili politické a pracovní úkoly ve prospěch naší společnosti. Bezpráví, které neodpovědní činitelé státu a strany spáchali na mládeži 17. listopadu tohoto roku, se nesmí už nikdy opakovat.

Praha, 20. prosince 1989"

Patrně nečetl, nebo ho záměrně nezmiňuje. Prezident by podle mě ovšem měl mít rozhled větší než k futrům svých dveří -- a neměl by papouškovat oficiální klišé. Ano, je zapotřebí pojmenovat, v čem všem byl minulý režim špatný, v čem se choval elitářsky -- a proč proti sobě poštval zášť mnoha občanů, ale nelze tak učinit šmahem jednou větou: To bylo černé, a teď je vše jen bílé.

Odsuzujme lidi, kteří na někoho stříleli, kteří toto střílení schvalují, kteří jsou odsouzeni za korupci, kteří se dopouštějí podvodů, kteří pošlapávají zájmy těch, jež mají hájit.

Nedopustit však, aby problematiku školství měla na starost dlouholetá učitelka jen proto, že je "cizí víry", mi přijde pro vykonávání prezidentské role naprosto nepřijatelné. Pan Franz je pro mě jako kandidát na prezidenta naprosto nepřijatelný. Jenom doufám, že v duchu kampaně o "přemlouvání báby" se nestane novou českou superstar, které se studentstvo bude klanět jako nové modle svobody. Svoboda -- stejně jako demokracie -- totiž vypadá jinak.

0
Vytisknout
8671

Diskuse

Obsah vydání | 20. 12. 2012