Protiromský rasismus je nejposvátnější hodnotou českého národa

17. 4. 2012 / Boris Cvek

Český rasismus je prostě realita, i když bývá Čechy popírán. Pozná ho každý, kdo se rozhodne ho kritizovat. Hydra rasismu se vzpříčí v průměrném českém člověku a začne vytvářet zcela zkratkovité a téměř hysterické závěry bez nejmenší schopnosti se zamyslet. Stalo se to teď Janu Čulíkovi, jak výmluvně ukazují reakce čtenářů na jeho protirasistický článek, a já to dobře znám z vlastní zkušenosti, když občas na Britské listy napíši něco protirasistického. Pokud bych posuzoval český národ podle ochoty čtenářů zuřivě reagovat na články v médiích, je protiromský rasismus nejposvátnější hodnotou českého národa.

A zároveň je hodnotou popíranou: lidé prý nejsou rasisté, když nenávidí Romy, jsou prý naopak objektivní a pravdiví (Hitler si taky myslel, že židé jsou objektivně ti nejhorší a že proto je nutné je zcela objektivně vyhladit, dokonce měl na zkoumání rasové čistoty celou "vědu").

Jestliže člověk dokáže reflektovat své rasistické předsudky, není ještě ztracen, ztracen je v okamžiku, kdy si myslí, že na jejich základě dělá objektivní soudy.

O velmi vysoké hodnotě, kterou mají protiromské předsudky pro běžné Čechy, svědčí i to, že málokdo z našich "elit" je ochoten proti rasismus aktivně a systematicky vystupovat (ostatně to svědčí o zbabělosti a zaprděnosti českých "elit", které se verbálně tak často dovolávají Masaryka, ale přitom jsou mnohem podobnější jeho konformním odpůrcům).

V Česku se vůbec nevede objektivní debata o sociální situaci Romů, naopak média často neodolají pokušení a "svezou se" na českém rasismu kvůli popularitě a vyšší čtenosti. A dokonce i v Radiožurnálu jsem zrovna dnes slyšel reportáž z Karviné o rozkradeném sídlišti, zabetonovaných oknech, zlodějích kovů (což si každý spojí s tím, že to zavinili Romové), aniž by se řeklo, že krádeže kovů by zmizely, kdyby zákon zakázal sběrnám kovů vykupovat kradené předměty, ba kdyby jim dával povinnost na podezřelé předměty upozorňovat policii. Můj kamarád kdysi viděl někoho, kdo vezl do sběrny kovů kradený poklop od kanálu, a volal tedy hned do sběrny, ať ho nevykupují. Člověk ze sběrny lhostejně odpověděl, že jeho původ vykupovaných věcí nezajímá. (V Británii se také hromadně kradou kovy, takže s Romy to zjevně nebude mít příliš co společného. V Británii se ovšem zavádí zákon, ktedrý zakazuje sběrnám vykupovat zjevně ukradené kovové předměty, pozn. JČ)

Reportáž Radiožurnálu na tento kořen rozsáhlého společenského zla vůbec neupozornila, naopak -- byť nepřímo a decentně -- zaryla nůž do hloubi drásavé rány malého českého rasisty, který musel začít hned zuřivě pociťovat, za co všechno ti "Cikáni" vlastně mohou.

Jestli se někde chcete v češtině dočíst objektivní kritiku českého přístupu k Romům, českého "vychovávání" Romů k roli nevzdělané podtřídy na pomezí zločinu a chudoby a naprosté sociální vyloučenosti, musíte se obrátit k autorům, působícím v zahraničí, ať už je to Jan Čulík nebo Matěj Bajgar, který působí v Oxfordu ("Volský Brod"). Velmi výstižná úvaha pana Bajgara nad tím, jak v Česku "vzděláváme" romské děti, je ZDE

0
Vytisknout
3596

Diskuse

Obsah vydání | 19. 4. 2012