Odpověď čtenáři ze Slovenska

27. 3. 2012 / Petr Fiala

"Peniaze podľa mňa nie sú technickým vynálezom ale dlhoročnou snahou o stanovenie "jednotky na meranie spoločenskej práce" vloženej do spoločenskej produkcie. Fakt, že dnes meriame s nimi "od buka do buka" neznamená, že nepríde chvíľa keď nadobudnú charakter aký dnes majú liter, meter, volt, ampér a podobne a teda, že sa nestanú trvalou mernou jednotkou. Aj lakťom, stopou či krokom sa meralo "od buka do buka" a dnes si nevieme predstaviť budúcnosť ľudstva bez jednotky na meranie dĺžok či iných jednoznačne stanovených merných jednotiek." napsal mi čtenář A.S.

Má pravdu, i když jenom částečně:

Peníze samozřejmě jsou "jednotky na meranie spoločenskej práce", mají ovšem i další aspekty a funkce:

Jednotkou délky - tedy metrem - mohu změřit, jak je dlouhý například nějaký automobil. Penězi mohu vyjádřit jeho cenu. Až potud se to zdá být povahou stejné. Další funkcí peněz ale je, že si za ně moh u automobil koupit; jednotka délky tuto funkci nemá. Mluvil-li jsem o technickém vynálezu, měl jsem na mysli techniku v nejširším slova smyslu. (Já jsem se technikou a její definicí hodně zabýval v době, kdy jsem se pokoušel dívat na literární dílo jako na výsledek technického myšlení, což jsem demonstroval na díle čínského spisovatele Lu Süna; výsledek mého úsilí najde čtenář na mých stránkách v češtině a angličtině.) Moje definice ovšem souvisí s tím, jak já rozumím světu:

Civilizace

Proces civilizace se odehrává v čase a prostoru, které ovšem -- jako limity přirozeného světa - pod vlivem technických prostředků ztrácejí na významu. Tedy, nejříve ztrácejí na významu omezení daná prostorem, potom i časem. Podotýkám, že to neznamená, že bych si snad myslel, že zmizel čas, jak někdy někteří autoři tento jev dezinterpretují. Jen ztrácí na významu! Žádná z bariér přirozeného světa nemizí úplně, ale je v rozdílné míře ve skutečnosti i nadále přítomna.

Také další limity přirozeného světa, např. podnebí či počasí, ztrácejí na významu. Tyto limity přirozeného světa si ovšem ponechávají svůj význam jako mezník mezi přirozeným a umělým světem - tak cesta na prázdniny na čínský Nový rok 2008 byla v ČLR komplikována počasím, v Čínské republice nedostatkem jízdenek; výsledek byl sice stejný -- lidé se nedostali domů, rozdíl mezi limitem přirozeného světa a limitem umělého světa ale současně značil i rozdíl mezi více přirozeným a více umělým světem. Čas a prostor (nejdůležitější limity přirozeného světa) jsou nahrazovány limity světa umělého -- nejdříve bariérami jazyka, do něhož byl čas i prostor promítnut v dobách, kdy se jazyk formoval; později technikou.

Technika má dvojjedinou funkci -- limity přirozeného světa sice odstraňuje, ale současně zavádí vlastní, technické limity. Ty jsou později dále upravovány či nahrazovány limity právními a ekonomickými. Toto uplatňování tvrdé síly, hard power, jde ruku v ruce s voláním po měkké síle, soft power.

Peníze jsou z tohoto hlediska ekonomickým limitem, tedy hard power. Lidé ovšem (ve své vynalézavosti) vymysleli způsoby, jak tvrdost této síly změkčit, a z tohoto pohledu peníze úzce souvisí s soft power.

Nejznámějšími způsoby takového změkčení asi jsou půjčky, milodary a smlouvání. Protože první dva způsoby jsou myslím známé i běžné v ČR, zmíním se letmo o třetím, o smlouvání:

Smlouvání umožňuje do obchodní transakce zahrnout situaci prodávajícího i kupujícího. Obvykle se má zato, že jde o obyčej uplatňovaný spíše v méně rozvinutých ekonomikách; že velký provoz, který je běžný ve vyspělé ekonomice, takovému časově náročnému zvyku brání.

Není to ale pravda! Na Tchaj-wanu je zcela běžné, že se s prodavačem na ceně dohodnete, a to i ve velkých obchodních domech. Prodavači mají právo vám slevit, někdy až třetinu z ceny.

Pokud o tomhle jejich právu nevíte, kupujete za cenu uvedenou na cenovce. Řekl bych ale, že za cenu uvedenou na cenovce na Tchaj-wanu skoro nikdo nekupuje.

Umělé limity mají tu výhodu, že je lze relativně snadno posunovat. Mají ovšem taky několik nevýhod -- první nevýhodou je, že mohou být stanoveny způsobem, který je vnímán jako nespravedlivý.

Jejich relativně snadná proměnlivost se pak může ukázat jako nevýhoda - působí, že jsou přesunovány násilím, často tak, že jsou pak vnímány jako ještě méně spravedlivé než před přesunem; takovému rychlému, zpravidla násilnému přesunu, se říká revoluce.

Relativně snadná proměnlivost bariér umělého světa je nevýhodná ještě z jiného důvodu: Lidé se je obvykle snaží přesunout i v případě, kdy nejsou vnímány jako nespravedlivé. Člověk jako živočišný druh žil totiž takovou dobu v omezeních daných přirozenými limity, tedy hlavně limity času a prostoru, že snaha o posun omezení, která byla nakonec korunována úspěchem, se stala součástí jeho kulturních vzorců. Ostatně, není jisté, zda snaha o přesunování limitů nepatří k přirozené genetické výbavě druhu homo sapiens.

Ke snaze o posunování bariér dochází a bude docházet ještě z dalšího důvodu: S nahrazením přirozených bariér limity umělými se společnost rozdělila na ty, kteří mají právo s limity manipulovat a na ty, kteří toto právo nemají. Kromě možné nerovnosti, dané nespravedlivým stanovením limitů, se tak objevuje ještě tato druhá nerovnost. Vnitřní rozpornost procesu stanovování limitů způsobuje, že je tak obtížné vyjádřit se k otázce, zda je překonání přirozeného světa technikou a vznik umělého světa taky vznikem světa spravedlivějšího.

Definice klíčových slov:

Civilizace -- proces proměny světa z nevypočitatelného na vypočitatelný. Tento proces je prováděn s pomocí vědy.

Hard power -- existující či ustanovená moc k udržení nepřekročitelných limitů, ať už v rámci přirozeného či umělého světa. V rámci přirozeného světa je reprezentována přírodními zákony, v rámci umělého světa policií, armádou a pod.

Revoluce -- rychlý, zpravidla násilný přesun limitů umělého světa;

Soft power --všechny formy symbolické moci (která není podložena fyzickým donucením, násilím ). Sankcí za nerespektování soft power je zpravidla ztráta smyslu a chaos v symbolickém světě.

0
Vytisknout
2053

Diskuse

Obsah vydání | 27. 3. 2012