Psaní o opouštění civilizovaného světa

21. 3. 2012 / Michal Horák

V Česku je extremně vysoká rozvodovost, extremně velký počet dětí se rodí v tzv. "single" vztazích, je velmi vysoká spotřeba alkoholu a narkotik. V Česku je největší plošná koncentrace casin a heren na světě. Rovněž údaje o prostituci jsou alarmující a samozřejmě bují všeobecná zločinnost a vyráží silné výhonky rasismu.

Mantra o tom, že všechno dokáže zařídit co nejvíce uvolněný  trh a vzápětí také, že každý se má o sebe postarat sám, je právě tak hluboce debilní jako myšlenka, že komunismus ve své praktické podobě je jediné možné uspořádání společnosti v budoucnosti.

Společnost jako taková byla vytvořena (nebo vznikla) právě proto, aby tyto krajní názory rádoby pravicové a rádoby levicové postavila do reality.

Jestliže si někdo myslí, že ve společnosti, kde je skoro všechno dovoleno a zejména také pro nevymahatelnost práva se bude většina dlouhodobě cítit spokojeně, je na hlubokém omylu. Příhlédneme-li k tomu, co je nám bližší, co jest naší košilí, musíme věnovat pozornost poměrům v naší společnosti.

V Česku opravdu žádná stabilita -- krize, nekrize -- po celých cca dvacet let nebyla. Uspokojování potřeb většiny lidí probíhalo na základě privatizace státního -- tedy celospolečenského majetku a na základě zvyšování zadluženosti státu a zadlužování společnosti. (Měl bych také uvést dotace z Evropských fondů.)Vytváření skutečných (materiálních) hodnot ustupovalo spekulaci a byli realizovány hodnoty, které se staly zdrojem korupčních zájmů. Tento proces ruku v ruce doprovázelo oslabování (nerovná polarizace) tzv. střední třídy obyvatelstva směrem na obě strany. Bohatí a mocní ještě více bohatli, střední třída a chudí ještě více chudli a zvětšoval se jejich počet.

V současné době se nacházíme ve zlomu, protože došly všechny rezervní zdroje ať již z venku či uvnitř státu a současná politická reprezentace nemá šanci něco kloudného provést. Tzv. "revoluční potenciál" byl promarněn a transformoval se do silně zbytnělých mafiánských struktur, které nacházíme ve všech vrstvách společnosti i v politice. To se projevuje na povrchu jako korupce. Jestliže si budeme podrobně všímat současné vládní politiky, musíme nutně dospět k názoru, že se jedná povětšinou o akce sloužící k zakonzervování současného stavu a eliminování strachu před možnými změnami. Systém si vygeneroval svou elitu s ohledem jen na velikost konta a případné vazby ve společnosti, elitu, která není konstruktivní, produktivní, ale participuje na spotřebě  za všech možných okolností. Její spotřeba je relativně vůči spotřebě ostatních vysoká a zdaleka neodpovídá možnostem současného státu. Řešením tohoto zlomu se nemusíme příliš namáhat. Vyřeší se sám tlakem chudé vrstvy, která nemá žádné jiné možnosti k rozumnému přežití. Musíme si s největší vážností uvědomit, že v naší společnosti začal probíhat skutečný třídní boj -- bohatí versus chudí. Stav náramně připomíná Velkou francouzskou revoluci se všemi důsledky.

Je velmi dobře známé pravidlo, že v chudém státu není dlouhodobě udržitelný majetek koncentrovaný do rukou výrazné menšiny. Toto pravidlo nepochybně začíná fungovat v Česku a změna může být mnohem rychlejší a mnohem dramatičtější než bychom si mohli myslet. Na rozdíl od komunistů nemá současná mocenská garnitura k dispozici takové silové prostředky jako měli právě komunisté. Takže také ani nemůže případné plošné revolty nijak efektivně eliminovat. Mimo to je diskutabilní, zda i v silových strukturách nelze pozorovat onu zlověstnou polarizaci.

Jestliže existovala v roce 1989 nějaká alternativa k transformaci v standardní tržní ekonomiku, pak to určitě nebyla cesta, kterou jsme si zvolili, respektive která nám byla rádoby znalci naservírovaná. Možno to nazvat tak, že jsme se stali obětí děsivého experimentu.

Dějiny slouží k tomu, abychom v nich četli o tom, jak dělat věci tak, aby nebyly tak hrozné. Podíváme-li se na uplynulých dvacetdva let, má mladá generace velmi vážné téma k zamyšlení, pokud chce žít na svém teritoriu v podmínkách srovnatelných s ostatním civilizovaným světem.

0
Vytisknout
10837

Diskuse

Obsah vydání | 23. 3. 2012