Čin Romana Týce JE umění

22. 3. 2012 / Barbora Hodková-Knobloch

Polemika s článek Borise Cveka Týcův čin není umění

"Nerada se uchyluji ke konfrontaci, a ještě méně ráda jsem osobní, ale mohla bych Vám zkopírovat několik odstavců Vašeho uměleckého manifestu, kde označujete uměním a pravým návratem k prožitku právě to, co ted' udělal pan Týc a za co šel sedět.

Nešel do vězení za "prázdný vandalismus", za ten zaplatil pokutu původně vyčíslenou na Kč 80 000, s nedoručením platebního rozkazu v exekuci ho nakonec tato legrácka stála celých Kč 120 000. To je částka, kterou uhradil za "poškození" několika semaforů. Darmo poukazovat na fakt, že cena, kterou zaplatil byla vysoce nadhodnocená, pravděpodobně z důvodu, že jsou nadhodnocené ceny všech semaforů, neb jsou placené z veřejných fondů. Zdá se, že pár sklíček opravdu nemůže stát 80 000 korun. Co odmítl uhradit, je dalších Kč 60 000 pokuty za "vandalismus", protože správně tvrdí, že nešlo o vandalismus, ale o umění.

Škodu, jak říkáte vy "vandalismus" zaplatil. Co odmítl je uznat názory Vaše a celého ctěného otupělého obecenstva, které nevnímá, že se LIVE dívá na jeden druh výtvarného umění, běžně provozovaného všude po světě. Můžete být šokován jak libo, jenom opakujete chybu francouzskeho kritika Louise Leroy, který posměšně nazval impresionismus impresionismem. Ani tuto formu umění nebylo obecenstvo schopno v daném čase vůbec vnímat jako umělecký počin. Malby impresionistů hodnotilo jako mazanice. Stejné "mazanice", kterým se návštěvníci v halách Paříže na konci devatenáctého a začátku dvacátého století hlasitě smáli, dnes stojí miliony (dolarů) a davy se na ně chodí dívat a obdivovat je.

Ještě větší paradox je, že jako vysokoškolský učitel nemáte zjevně ani tušení, že se konceptuální umění už léta všude po světě vyučuje na vysokých výtvarných školách.

Konceptuální umění je takové, které má na prvním místě sdělení myšlenky, často mírně humorným způsobem a obrazové ztvárnění této myšlenky je druhotné a téměř vylučuje dekorativnost v obvyklém smyslu. Klasické umění se zabývá hlavně technikou použití obrazového vyjádření za určitých daných pravidel vyjadřování, ve kterých estetika hraje hlavní roli. Ještě lépe je tento druh umění definován ZDE.

Dle výčtu autorů v odkazu Wikipedie je zjevné, že se tímto druhem výtvarne práce zabývají již po desetiletí známí a uznávaní světoví umělci, nejde tedy o nějaký sólo úlet Romana Týce.

Je-li je pan Týc umělec nebo není budou hodnotit generace lidí o stovku a více let po nás. Zdá se mi zajímavé a trochu nepochopitelné, jak na jedné straně vnímáte problém, co se v dnešním světě s uměním děje a na druhé straně vůbec nevidíte, co máte před očima.

Roman Týc je umělec, je to práce kterou dělá léta, dalo by se říci, že se touto prací živí, jako vy se živíte vyučováním, psaním a filosofováním. Pan Smetana, který přimaloval politikům tykadla je řidič autobusu, živí se řízením autobusu a jeho "umění" je na úrovni výtvarné výchovy žáka základní školy. Čin pana Smetany byl ryze občansko-politický, čin pana Týce je umění. Stát, který je na tom tak špatně, že zavírá umělce je na tom už opravdu hodně zle. Ignorance státních úředníků (soudu) k uměleckému vyjádření výtvarníka, který použil technologii výtvarné práce běžně vyučovanou na výtvarných fakultách v zahraničí je tragická. Zavřít do vězení autora za mezinárodně oceněné výtvarné dilo je hodno Kafkova národa.

Necítím se povolána tlumočit veškeré pohnutky za činem pana Týce, osobně ho neznám a nikdy jsem s ním neměla možnost debatovat, ale rozumím mu podobně jako jiným akcím umělecké skupiny Ztohoven, což je přibližně toto: "lidi, podívejte se sami na sebe, jak hloupě se chováte, systém, který se utrhl ze řetězu je lidské dílo a vy máte všechny nástroje a možnosti ho změnit, transformovat, zlepšit, aby vám vyhovoval a dalo se v něm žít".

Není od věci si uvědomit, že to, co naše dnešní generace považuje za klasické umění, bylo po valnou většinu předchozích staletí až tisíciletí vnímáno současníky jako obyčejná řemeslná práce, způsobem jak uživit sebe a rodinu. Dělali ho lidé, kteří k této činnosti měli nadání, nadání vnímali ostatní jako dar od Boha, či bohů, lidé - umělci byli ve společnosti často, ale ne vždy vážení, neb přinášeli něco nového, nečekaného. Je obecně známo, že (nejen výtvarní) umělci, jako lidský druh se vyznačují takovou orginalitou, že na ostatní působí jako cvoci. Tito cvoci jsou schopni přinášet nové myšlenky a nové pohledy na realitu. Pokud nesou něco opravdu nového, historie dokládá, že je to pro současníky většinou nepochopitelné a jen těžko přijatelné.

V umění se vyskytuje mnoho disciplin a jako nemohl Donatello měnit panáčky na semaforech, nemohl Leonardo da Vinci natáčet filmy. V současnosti disponujeme jinými prostředky a naše umění je formováno značně jinými okolnostmi. Bohem a jeho oslavou se zabývá v umělecké sféře mnohem menší množství lidí než dříve, výtvarné umění se přibližuje lidem ve formě mnoha druhů designu, ale i formou Street art, jak to právě udělal pan Týc, nebo dnes tolik populární Banksy. Je tu mnoho nových disciplin, mnoho těchto disciplin má co do činění s elektronikou. Odpadla potřeba umění jako dekorace, nebo přesného záznamu reality, jak tomu bylo po staletí, kdy výtvarné umění suplovalo dnešní fotografii, film. Výtvarné umění se posunulo jinam a vyžadovat, aby se umělci vyjadřovali stejnou řečí jako před několika sty lety je anachronismus. Pokud se nějaký umělec cítí doma v klasických disciplinách, nic proti tomu, hodnotit výtvarné umění pouze prizmatem těchto klasických disciplin je ale krátkozraké.

Umění není tak miniaturní, jak se ho Vy snažíte spoutat a navrhovat jeho hranice. Přesahuje do disciplin dříve neexistujících a stejně jako před tisíciletím překvapuje a často šokuje. Co dělá pan Týc je dle mého názoru na úrovni prací Andyho Warhola, jehož zařazení mezi umělce nikdo nezpochybňuje. Jako Warhol zjednodušil už před tím Henry Matissem zjednodušený výtvarný jazyk a oprostil jej od nadbytečných informací, tak Týc ve svém kulturním okruhu přináší umění na ulici lidem, kteří ho nečekají, netouží po něm a nevyhledávají ho. Jeho čin i díla skupiny Ztohoven, jejímž je členem jsou v Česku zcela pionýrská.

Pokud se podíváte na začátky práce dnes tak přesebevědomělého pana Knížáka, jeho "krabičky s nesmysly" vystavené v muzeu Tate Britain jako součást expozice skupiny Fluxus, ze kterých čerpá sílu jeho nadměrné ego, je to "ptákovina" na stejné a nižší úrovni, jako panáčci pana Týce. Knížáka nikdo nezavřel a můj dojem je, že by kvůli svému "umění" jít do vězení nebyl ochoten ani dřív a ani teď. Pan Týc si mohl vybrat, a vybral si, aby nám řekl: tohle je moje práce a myslel jsem to takhle, a pokud si o tom myslíte něco jiného, je to váš problém a ne můj. Bylo pro něj tak důležité nám toto říci, že se nechal uvěznit. Jaký větší důkaz o upřímnosti názoru? Záznam v trestnim rejstříku výtvarníka za umělecké dílo, které nikdo nechápe!

Umění je jeden z mála oborů lidské činnosti, kde si hranice toho, co se má dělat stanovuje autor sám. Je svobodný! Poněkud mě překvapuje, že vy, člověk zabývající se filosofií, tuto skutečnost dokážete nevnímat. Dalším stupněm ignorance je jednosměrnost uvažování části české populace, té, která drží v rukou moc, která není schopna akceptovat jiné umělecké vyjádření, než jakousi šedou "klasiku... prostorovou dekoraci...." což svědčí nejen o netolerantnosti společnosti, ale hlavně o nevzdělanosti téže. K tomu, jak používáte ve svých textech berličku citátů zemřelých filosofů bych měla jen jednu poslední poznámku: žádná filosofie, která nepřežije konfrontaci s něčím, čemu se říká "zdravý rozum", nemá dlouhou trvanlivost ani praktické použití.

Dílo Semafory autora Romana Týce je konceptuální dílo oceněné Prvni cenou na festivalu "Sidewalk Cinema Festival" ve Vidni v Rakousku v roce 2007.

0
Vytisknout
4271

Diskuse

Obsah vydání | 23. 3. 2012