Národní fronta

4. 1. 2012 / František Řezáč

Je podivuhodné, jak někteří nostalgici pořád opakují tytéž iluze o Občanském fóru a navrhují stále nové formy jakýchsi občanských politických hnutí. Mám podobné zkušenosti, jako pan Urban. Měl jsem možnost se zúčastnit několika málo jednání při ustavování OF v Plzni a v podniku, kde jsem pracoval. Když jsem viděl, kdo se zde ujímá vedoucí role, věnoval jsem se od prosince 1989 obnovování ČSSD a dodnes toho nelituji. Tehdy byl činěn řízený pokus zahrnout i tuto stranu pod deštník (viz volební plakát) OF, podporovaný německou SPD v osobě Rudolfa Battěka. Kdyby se to bylo podařilo, skončila by ČSSD podobně, jako ona dobře míněná Liberálně demokratická strana pana Mandlera -- v nicotě.

Tím by se byl otevřel prostor pro část KSČ - již se různé skupiny formovaly, k přeměně na nějakou tu "socialistickou" či soc. dem. stranu. Tak, jako to dopadlo na Slovensku, v Polsku i jinde.

Samo Občanské fórum, ať se to nostalgikům líbí nebo ne, mělo a má pokračovatele v Občanské demokratické straně ODS. Pozdější její zakladatelé, a to na všech úrovních od obcí po republiku, se rekrutovali z aktivních a inteligentnějších členů OF, kterým vadilo nekonečné přemítání a kecání zastánců tzv. nepolitické politiky. Pak už následovaly různé ty ODA, Občanská hnutí, Unie svobody, které zazářily jako komety a zhasly, zanechávajíce za sebou ohon dluhů. Různými způsoby tyto subjekty, volky nevolky, přicmrndávaly ve vládních koalicích právě ODS, i když mnozí jejich členové nad touto stranou ohrnovali nepoliticky politické nosánky. Jména různých těch ježků, dlouhých, rumlů, karásků a konec konců i bursíků, nechť si doplní každý sám...

Podobně se chovala i strana lidová, jež se svými "pravicovými" tanečky vytancovala až mimo parlament. Dokud tam ovšem byla, měli jsme tu Národní frontu jako vystřiženou: KSČ, lidovce, ČSSD a ODS, která převzala vedoucí úlohu. Asi na té válečné a poválečné myšlence něco bude, přičemž ODS je tu jistou obdobou národních socialistů, zahrnujíc v to"rozkročenost" od středu až ke krajní pravici.

Politické strany, včetně všech svých kladů i nešvarů, se u nás zformovaly už za starého Rakouska. Lze se o tom poučit ze spisů vědeckých, politologických i memoárových. Vždy byly nemilovány, zesměšňovány (Jaroslav Hašek), kritizovány (Ferdinand Peroutka), vždy byly během převratných událostí vymýšleny způsoby, jak je nahradit něčím jiným. Od dobrých úmyslů a toho tak svůdného povídání, psaní manifestů, pokusů o založení -- kolik jich bylo?- ke skutkům a především volebním úspěchům bylo vždycky daleko. Ani ty dnešní hvězdičky TOP09 a VV nemají ještě vyhráno.

Takže, ono to bez těch politických stran asi nepůjde, ostatně je to napsáno v ústavě. A hlavně to nepůjde bez aktivní účasti občanů, přinejmenším na volbách, když už se jim do ničeho jiného, třeba, nedej Bože, do vstupu do některé z nich, nechce. A pokud jim ty politické strany nevoní, ať si vzpomenou na starý dobrý vtip o komunistovi a Trabantu v rodině. Všichni se za ně stydí, ale nakonec jsou rádi, že je mají...

0
Vytisknout
6842

Diskuse

Obsah vydání | 6. 1. 2012