Syn proti otci, dcera proti matce, vnuk proti dědovi...

15. 11. 2011 / Jan Kadubec

Možná ten nadpis někomu připomene věty z Bible, ale o ní psát nemíním, chci pouze upozornit, že ony věty se v současnosti v plné míře naplňují, tedy alespoň v mém případě. Chystám se totiž toho 17. listopadu do Prahy, a to hlavně proto, abych si poslechl projev Slavoje Žižka a vyjádřil nesouhlas s tímto současným režimem. A protože už mám problémy s chůzí, budu tam mít kvůli tomu hůlku (hůlku na podpírání, nikoliv hůl na tlučení).

Je samozřejmé, že ministerstvo vnitra vydá (pokud už nevydalo) důrazné pokyny pro policii, aby nás, protestující, lépe chránila a pomáhala nám. Co se tedy následně bude dít, už docela dobře známe z televize. Můžeme pouze doufat, že snad přece jen nepoužijí (jak Saakašvili) ty nejmodernější zvukové supersonické prostředky na rozhánění demonstrací, i když, copak víme?

Předpokládám, že použijí jako obvykle jenom takové ty běžné prostředky jako např. slzný plyn, dýmovnice, pendreky (prý jsou už i jakési elektrické), mohou nás také ještě kropit vodou, stř ílet po nás gumovými projektily, do obličeje nám mohou nastříkat obsah pepřových sprejů a běžné je prý už i používání taserů. Policajti ovšem pouze plní své povinnosti, jsou za to placeni - z našich daní, samozřejmě!

No a tady může nastat taková zvláštní(?) situace. Můj syn je totiž policajt a vnouček je zatím v učení stát se policajtem. Takže se může přihodit, že můj syn (a i vnouček v rámci zaučování) bude třískat pendrekem otce (dědu).

Já budu stát s hůlkou v první řadě a můj syn a vnouček mne budou s chutí mlátit.

(To je perfektní téma pro psychoanalytiky, že?) Zvrhlá představa? Ani tak moc ne, vždyť i v minulosti tomu tak bývávalo, i ta Bible se přece o takové situaci zmiňuje. Takže, když vás moje děti a vnuci budou bouchat pendrekem po hlavách, stříkat vám do očí pepřový sprej, používat taser a podobné vymoženosti, berte to jako normálku.

Samozřejmě nejde pouze o nějaký můj naprosto ojedinělý a unikátní případ, takových rodičů, kteří mají syny a dcery u policie je přece docela velký počet. A právě ty naše děti a vnuci, případně pokud jste mladší, tak vaši spolužáci, nám, demonstrujícím, ukáží, zač je toho loket. Říkají si v duchu: "Když nevíte, jak se máte k vrchnosti chovat, je nutno vás k tomu donutit všemi dostupnými prostředky. Pracujeme za mzdu stejně jako kterýkoliv z vás. Jsme za to placeni dokonce z vašich daní, vy nás za to platíte, z vašich daní, za vaše peníze jste biti. Čemu se potom divíte?" Je ale také možné, že si nemyslí vůbec nic a pouze čekají na povely a rozkazy nadřízených.

Oni fakt pouze pracují za mzdu, stejně jako ti dělníci v podnicích vyrábějící fosforové bomby a podobné zhovadilosti. Podivné, co? Nejenom že nás mohou ztřískat, mohou nás dokonce i beztrestně zmrzačit, ale zavraždit mají zakázáno, neboť by se ta masa demonstrujících mohla i naštvat. Zabíjet, tedy vraždit, mají ale dovoleno, ba přímo přikázáno, naši žoldáci placení také z našich daní, kterým naše vláda v podstatě nařídila zabíjet třeba afghánské ženy a děti.

Odměnou za to jsou žoldnéři hodnostně povýšeni, dostanou nemalou finanční odměnu a také vyznamenání za chrabrost. My obyvatelé-občané s tím souhlasíme, protože bez reptání platíme daně, které jsou právě na tyto bohabojné a bohumilé účely používány a nevznášíme proti tomu sebemenší námitky. Ostatně, může s tím občanská společnost něco udělat? Samozřejmě že může, ale žádné větší protiválečné protesty jsem kupodivu u nás, ba ani v celé Evropě, nezaznamenal. Asi nám to nevadí, vždyť se vraždí kdesi daleko, co nás po tom, že?

Ta vrchnost (a nejenom naše) to má dobře vymyšleno - platit náklady za své ovládání musí samotní ovládaní! Financujeme si svoje vlastní zotročení. Samozřejmě to není nic nového pod sluncem, přece každý feudální pán měl své dráby a pohůnky zverbované z řad poddaných, ti nejvěrněji sloužili. Copak nějaký policajt či žoldnéř kvůli nějakým morálním výčitkám půjde makat do továrny za 15 tisíc, když ve službě vrchnosti má třikrát tolik? To by byl skutečně osel.

Takže já jsem svým dětem ani v nejmenším nerozmlouval, aby k policii nešly, naopak, doporučoval jsem jim to. Po celý život jsme moje žena i já kantořili na základní škole a neustále jsme zápasili s nedostatkem financí a tak jejich rozhodnutí plně chápu.

Ani jedno z našich dětí se nedalo na kantorskou dráhu, nýbrž se upsaly vojsku a policii.

Já, naprostý pacifista, tolstojovec, stoupenec Chelčického, buddhista ba i taoista, jsem na racionální uvažování mých dětí neměl pražádný vliv. Když jsem se je občas snažil přivést k humanitním vědám a vyprávěl jim, že v mládí, tedy když jsem byl v jejich věku, bylo pro mne radostí a potěšením číst si v dílech takového Schopenhauera, Fichta, Schellinga, bratří Scheglových a že by se tedy mohli pustit do modernějších filosofů jako třeba Heideggera či vynikajícího Ludwiga Josefa Johanna Wittgensteina s jeho nadčasovou geniální filosofickou úvahou nazvanou Koště v koutě a ještě dokonalejší a filosoficky mnohem subtilnější úvahou nazvanou Moucha v láhvi, sklidil jsem pouze útrpné pohledy.

Nulový zájem. Smeták v koutě a Moucha v láhvi, je pro ně ničím. Podobně jsem dopadl s přesvědčováním mého výborného žáka Michala Č. aby šel na nějakou umprumku, protože měl vynikající výtvarné nadání (třeba během chvilky namaloval za pivo portrét), taky nedal na mé přesvědčování aby šel dělat umění, kdepak, šel studovat matfyziku - matematika a fyzika je prý mnohem, mnohem zajímavější.

Takže žádnou transcendenci ke svému životu nepotřebují a ani jim neschází. Ale i já se už dnes k těm mým kdysi velice oblíbeným filosofům nevracím, a třískám se do čela, jak jsem mohl být tak blbej, naprostá ztráta času to byla a bylo to veskrze k ničemu. Jsem tedy moc rád, že žádné z mých dětí a vnoučků (těch už mám devět) nemá a vůbec ani v nejmenším neprojevuje sebemenší zájem o kecavé vědy.

Jsou totiž moderní a vyznávají a plně se ztotožňují s marxistickým názorem, že "peníze jsou vždy až na prvním místě". (Ekonomie je základním prvkem fungování společnosti.) A nejsou osamocení, kolik je jenom z naší dědiny mých bývalých žáků u policie a armády - raději jsem to ani nepočítal, ale je jich dost. Jsou to naprosto racionální rozhodnutí. Je přece docela logické jít tam, kde je vyšší mzda.

Z našeho školství mám takové divné smíšené pocity i přesto, že z několika mých žáků jsou výborní lékaři, inženýři..., ale byl i jiný vynikající žák, suverénní jedničkář, no a je bezdomovec. Nebo zase dívenka, která byla na propadnutí, je dnes sekretářkou na okresním úřadě, a žák, kterého jsem po domluvě s rodiči poslal do tehdejší Zvláštní školy, vede docela prosperující živnost a daří se mu.

Ale většina mých žáků pracuje za 12 až 15 tisíc měsíčně bez ohledu na školní prospěch, takže ty stupidní neustále omílané mantry (žvásty) o schopných a úspěšných, a neschopných a neúspěšných, jaksi nemůžu brát vážně.

No ale abych se vrátil k demonstraci. Samozřejmě nevím, jak dlouho bude trvat a kdy a jakým způsobem bude zakončena. Co když se demonstrující rozhodnou, že zajdou směrem na Hrad a budou žádat abdikaci presidenta, tak jako kdysi žádali abdikaci Husáka? Nebo co když se průvod demonstrantů vydá směrem k Parlamentu a Senátu?

Čtu plno návrhů, jako například vyhodit senátory z oken, a poslance a vládu naházet do Vltavy apod. Ale to je samozřejmě naprosto vyloučené, to přece vůbec nelze, vždyť mají imunitu, jsou tudíž nedotknutelní (stejně jako kdysi feudálové a církevní preláti).

To by navíc policajti ani nedovolili. A buďme humanisti a položme si otázku, co by probůh ti vyhození lidičkové dělali? Vždyť by se jinak neuživili a rozšířili by řady bezdomovců, přece nic jiného než krást neumí. No a od toho tam budou policajti, aby je chránili a pomáhali jim udržet se u korýtek. Je to navíc pro naše dobro, vždyť jsme si demokraticky zvolili do čela ty nejlepší a nejschopnější a nejcharakternější z nás.

Ať bude směr případného pochodu tam či onam, budu se snažit jít v první řadě. Pokud se směr pochodu protestujících nebude líbit ministrovi vnitra (a třeba i vládě), policie bude nucena zasáhnout. Má na to osvědčené metody dobře známé už z minulosti, třeba hození dlažební kostky na poklidně stojící řady policistů, rozbití skleněné výlohy, převrácení auta apod. Takové a obdobné provokace (viz třeba rozbití skleněné výlohy Aeroflotu) hezky podrobně popsal zaměstnanec tehdejší tajné bezpečnosti Frolík, pěkné čtení to bylo, kdoví, možná je to i vyvěšené na internetu, nevím, nehledal jsem to, neb jsem to četl ještě za totality, kdy se mně náhodou dostaly do rukou nějaké brožury ze Západu pašovaných tiskovin spolu se Souostrovím Gulag. Ale dnešní metody jsou už mnohem pokročilejší a sofistikovanější, holt pokrok nelze zastavit.

Dokonce i televizní štáby, aby měly pořádné záběry do večerních zpráv a aby zvýšily sledovanost, mají své metody ala: kluci rozbijte výkladní okna ta a ta, podpalte auto..., tady je pětistovka, další pětikilo bude až po vykonání činu, dáme vám znamení, aby to mohly kamery zabrat. No a důvod k policejnímu zásahu je na světě.

To, že by se policajti k demonstrujícím přidali podobně jak vojáci v Pařížské komuně roku 1871, to v našem politickém systému ani v nejmenším nehrozí, však taky vrchnost to ví a nemá nižádné obavy. Vnitro má přece za úkol (mimo jiné) také zjišťovat názory a nálady obyvatelstva, a televize má zase za úkol formovat názory a nálady obyvatelstva - tedy jsou to dvě strany stejné mince - takže to mají dobře jištěné.

Až pouze v případě, že by televize neplnila zadané úkoly a obyvatelstvo by bylo příliš naštvané, se použije síla. Zde je namístě otázka, proč je nutné občas zbombardovat (humanitárně samozřejmě) obyvatele, aby přijali a milovali demokracii? Není potom ta demokracie nějaká podivná, když je nutné prosazovat ji násilím a vražděním?

Jeden z hlavních ideologů naší euroamerické humanity a demokracie, realista a mluvčí vrchnosti Brzeziński, veřejně prohlásil, že "Dříve bylo snadnější ovládat milion lidí než zabít milion lidí, ale dnes je snadnější zabít milion lidí než milion lidí ovládat." Takové věty, a tak otevřeně, si nedovolili pronést ani feudální despotové, tyrani a kruťasi všech dob. To je ta pravá, skutečná tvář našeho euroamerického humanismu a demokracie. Brzezińského konstatování je pravdivé, o tom není pochybností, a tudíž by nás to nemělo pohoršovat, taková je holá realita. Prý my demonstrující nevíme, co chceme, prý nemáme žádný program. Ale my přece žádný program nepotřebujeme formulovat v nějakých květnatých frázích, to bychom byli stejní jako totálně zprofanované politické strany zleva i zprava. Co tedy vlastně my otroci chceme? Chceme normální, běžné a samozřejmé věci, žádné nadstandardy nežádáme. Copak my vyrábíme, my stavíme, my vytváříme svět proto, aby ho ti druzí ničili a my jim za to ještě děkovali a aplaudovali?

0
Vytisknout
5746

Diskuse

Obsah vydání | 16. 11. 2011