Demonstrace za srbské Kosovo počesku aneb Co by tomu řekl Goethe?

12. 10. 2011 / Tomáš Koloc

Poslední dva dny jsem strávil na letošní konferenci Fórum 2000 s heslem "Demokracie a vláda zákona", jejímž jednoznačným hitem byla návštěva gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho a kosovské prezidentky Atifete Jahjagové. O pondělní návštěvě gruzínského prezidenta ještě napíši, úterek se však nesl ve znamení prezidentky Republiky Kosovo.

Nejsvětlejším okamžikem dne pro mě byl příchod na Žofín, kde se právě skončila panelová diskuze "Náboženství, etika a zákon" (zastihl jsem odcházejícího Tomáše Halíka). Do začátku plánovaného panelu, na který se podle pátečního programu měla dostavit kosovská prezidentka, zbývalo ještě pár minut, a tak jsem na malou modlitbu zamířil k zídce nad Vltavou, na níž jsem zastihl v meditaci kolegu buddhistu (nejspíše účastníka panelu o náboženství). Po skončení duchovního občerstvení jsem odešel do hlavního sálu (podle striktně jednojazykově anglického programu "Forum Hall", což jsem si musel od pořadatele nechat přeložit do interní žofínské terminologie).

Po příchodu ale z jmenovek na stolcích účastníků zjišťuji, že kosovská prezidentka se (oproti programu, který jsem si stáhl z internetu) panelu s názvem "Zákon a jedinec" neúčastní. K potvrzení tohoto faktu musely dát hlavy dohromady dvě mladé pořadatelky, které mi vysvětlily, že "je v tom bordel, protože to pořád měněj, podle toho, jak je kterej účastník unavenej", nicméně podle aktuálního program by se prezidentka měla za dvě hodiny v nedalekém Goethe Institutu zúčastnit diskuze "Moderní organizovaný zločin: anonymní účastnický subjekt veřejné sféry" (sic!). V té době už mám být pracovně jinde, a tak se jdu pro jistotu podívat, jestli paní prezidentka přece jen už není na místě.

Před institutem zastihnu první účastníky připravované protikosovské demonstrace, z níž nejvíce se projevuje jeden pán, který se fotí před bannerem, na němž v názvu konference "Democracy and the rule of law" ("Demokracie a vláda zákona") přelepil dvě písmena, takže vznikl nápis "Democracy and the rule of JEw" (Demokracie a vláda Žida).

Oslovuji tedy organizátora akce (zřetelně označeného žlutou průvodcovskou stuhou), autora dokumentárního filmu "Uloupené Kosovo" Václava Dvořáka a pokládám mu několik otázek:

S panem Dvořákem si vyměníme telefony a dostanu slib, že mi večer poreferuje o průběhu diskuze. Poté se vydávám mezi demonstranty. Z kolegů se účastní reportérka Parlamentních listů (která kritizuje nedávný rozhovor s kosovskou prezidentkou, bývalou policejní náčelnicí, v MF DNES za plytké dotazy typu "Čtete jako policistka detektivky") a na kameru si vše točí pán, který mi daruje navštívenku s nápisem:

Potkávám také jednoho povědomého člověka a po několika minutách si uvědomuji, že je to ultrapravicový aktivista Jan Kopal, o kterém nedávno Jiří X. Doležal napsal do Reflexu ultranenávistný článek. Pak kolem přejde školka, německá třída střední školy a směrem na Žofín Jacques Rupnik, který se tváří jako indiferentní Francouz, a ne jako člověk, který je po otci občan Jugoslávie, jehož křestní jméno je Dušan. Potom už mi přijde pod ruku spoluorganizátor demonstrace, poslanec PSP Jaroslav Foldyna:

Demonstranti rozvinují transparent Kosovo is a paradise for ORGANized crime ("Kosovo je ráj ORGÁNizovaného zločinu"), banner s výčtem plánů OSN, které překazily USA, NATO a EU) a vlajku státu Kosovo, tvořenou jeho žlutou mapou na modrém poli, do jejíchž šesti bílých hvězd demonstranti vepsali slovo HEROIN. Jeden z demonstrantů se dává ironicky slyšet: "Už jsem je vypeskoval za to, že si z nich dělají srandu. Čím jiným se tam teď ti chudáci mají živit..." a spolupořadatel akce Karel Hyka mi vysvětluje, že hvězdy na kosovské vlajce mají oficiálně znázorňovat kosovské národnostní skupiny; Albánce, Srby, Gorance, Makedonce, Romy a (vyhnané) Židy. Mluvím o zkušenosti, kterou nedávno učinili bojovníci za zachování slovanských jazyků na Univerzity of Glasgow s dramatikem Tomem Stoppardem, a ptám se, které osobnosti si na akce zvou Přátelé Srbů na Kosovu. Odpověď zní: "Většinou s námi chodí profesor Rajko Doleček". Radím mu oslovit slovenskou herečku Božidaru Turzonovovou, která je ze srbské rodiny žijící na Slovensku.

Patnáct minut před plánovaným příchodem kosovské prezidentky stojí vedoucí demonstrace Václav Dvořák na schodech a v ruce drží zavařovačku s údy, které mají evokovat lidské orgány, naložené v lihu (ve skutečnosti jsou to játra a ledviny naložené v pivu -- snad proto, aby se po demonstraci daly ještě zužitkovat). Po prezidentce ale není ani vidu ani slechu, a tak se s kartičkou novináře akreditovaného na Fórum 2000 vydávám do budovy zjistit, zda prezidentka (která mohl vejít možným bočním vchodem) není už uvnitř. Není. Boční vchod prý budova má, ale zda bude použit, pořadatelé (většinou mladé studentky, které se mě úzkostlivě ptají, zda je demonstrantů hodně), nevědí.

Po návratu před budovu vytvořím malý hlouček novinářů, kteří si stoupnou k bočnímu vchodu budovy. "Už jdou nějaký krasoduchové," ozve se z davu. Po vejití "krasoduchů" (míněni účastníci konference) vyjede z ulice policejní auto a vzápětí zjistíme, že i za námi vystupuje z auta skupina po zuby ozbrojených policistů. Z jejich středu vychází kosovská prezidentka. Nestačím ji ani vyfotografovat, dav stačí vyrazit jen "Kosovo je Srbija!" a prezidentka zmizí v budově.

Můj čas vypršel, musím odejít za další prací.

Večer před osmou volám Václavu Dvořákovi, který je nedostupný. Po chvíli mi zavolá on sám s tím, že kolegyně, která měla jemu a Karlu Hykovi přinést kartičku, opravňující k účasti na diskuzi s premiérkou, se nedostavila včas. Prosí mě o nějaké fotografie z demonstrace, protože ty, kteří fotili kolegové, nejspíš nebudou moc valné.

Slibuji, že mu zašlu ty své...