5. 2. 2026 / Matěj Metelec
Očekávání, s čím někdejší nejúspěšnější regionální politik ODS přijde, tím mohla sotva být naplněna. Generický název, který by se dal nalepit na cokoli od televizní soutěže po nakládané okurky, a vizuál, který připomíná reklamy na minerálky, je prostě málo na člověka, který roky sehrával roli napnuté politické pružiny, na níž všichni čekáme, až se vymrští. Namísto cesty do čela ODS zvolil cestu vlastní, jejíž první metry nyní lemují rozpaky.
Slabý politický marketing na startu nového hnutí samozřejmě nemusí znamenat, že se Kubovi průlom do celorepublikové politiky nakonec nepodaří. To totiž nebude záležet výhradně na něm a přitažlivosti jeho projektu, ale také na tom, kdo budou jeho konkurenti. A v tomhle směru má Kuba aktuálně docela dobré šance: v Česku sice zbyla z politického spektra výhradně část od středu doprava, vyhlídky jednotlivých uskupení jsou však v této chvíli nevalné.
Koalice Spolu se fakticky rozpadla, ačkoli ODS rozhodla se volbou Martina Kupky do čela strany navázat na linii Petra Fialy. Dva menší koaliční partneři, TOP 09 a lidovci, se potácejí už dlouho pod hranicí volitelnosti. Nevypadá to, že by Topce pomohla volba nepříliš známého ani průrazného Matěje Ondřeje Havla předsedou, KDU-ČSL může aspoň doufat, že by ji mohl zviditelnit úspěšný jihomoravský hejtman Jan Grolich, který se o pozici lídra aktuálně uchází. Motoristé sobě od vstupu do vlády svůj raison d’être zredukovali na fanservis Filipa Turka, a není jasné, jestli po definitivním středečním prezidentském vetu dokážou najít jiné téma než naplňování ambicí hajlujícího závodníka. V naznačené konstelaci ještě chybí doplnit na krajní pravici SPD coby protestní stranu, která skončila hluboko pod svými předvolebními očekáváními, protože její témata si dnes už osvojuje kdekdo. (Tradiční levice je na tom pravda ještě daleko hůře. Podle všeho stále ještě bojuje s Fialovou vládou, v případě předsedy SOCDEM Jiřího Nedvěda tak je ochotna činit i v ruku v ruce s neonacistou Vandasem.)
V situaci, kdy je jediným stabilním a silným uskupením na české politické scéně je hnutí ANO premiéra Andreje Babiše, možná dává blátivě neurčitý název Kubova projektu svůj smysl. Vytvořit druhou catch-all party, založenou tentokrát nikoli na ekonomickém, ale politickém úspěchu jejího lídra, která by mohla fungovat variantně jako partner i rival ANO. Kolem těchto dvou hegemonů, případně proti nim, by se shromažďovaly zbylé malé strany, čímž by se český stranický systém vrátil do své „tradiční“ podoby, na níž jsme byli zvyklí v devadesátých a nultých letech. Na místo pravice a levice, mezi nimiž lavíroval pravý střed, by se sice střetávala pravice konzervativně liberální s pravicí liberálně konzervativní, bylo by v tom však nepochybně méně chaosu, protože dva staří praktici Kuba a Babiš by se vždycky rozumně dohodli.
Diskuse