O elitách a křesťanství aneb jak může být křesťan elitářem
3. 2. 2026 / Boris Cvek
čas čtení
3 minuty
Myslím,
že v jedné věci, opravdu velmi jednoduché, je velký zmatek.
Abychom si udělali jasno, můžeme se vrátit přímo k evangeliu.
Co mám na mysli? Elity a elitářství. Často jsem považován za
elitáře. A do značné míry právem. Podívejme se ale na to
evangelium.
Mám
na mysli svůj oblíbený příběh milosrdného Samaritána. Kněz a
levita zraněného pocestného obejdou, Samaritán pocítí soucit a
pomůže mu. Jak mu pomůže? Doveze jej do hostince při cestě a
zaplatí za péči.
Čili
první věc, která je v evangeliu dovedena do absolutní
naléhavosti a hloubky na Golgotě: každý člověk, dokonce i
neznámý pocestný ve škarpě, má nekonečnou hodnotu. V tom
je naprostá rovnost. Ta nekonečná hodnota je daná soucitem.
Konečným argumentem je Golgota, vrcholný soucit Boží. Žádné
filozofické kategorie a argumenty, kategorické imperativy a podobné
nesmysly, ale soucit. Máte-li soucit, pohnou-li se ve vás střeva,
nepotřebujete žádné argumenty, nemáte-li soucit, tak vám žádné
argumenty nepomohou. Už vůbec ne ty filozofické.
Soucit
může být prakticky v každém a pro každého. To není
elitářské, to není věc pro akademiky a disputace. Mají-li elity
nějaký smysl, tak proto, že budovat člověka a pomoci člověku
není něco, co lze jen tak lusknutím prstu. Upéct dobrý chleba
nedokáže každý. Udělat kvalitně chirurgický zákrok nebo
dosáhnout objevu či zamést chodník, to není jen tak. Stejně tak
naučit filozofii nebo chemii neumí každý. Nemůžete přijít a
říci, že kvůli tomu, že jsou si lidé rovni, tak každý chleba
je dobře upečený. Prostě není. Nemůžete přijít a říci, že
kvůli tomu, že máte nějaký akademický titul, jste dobrý vědec
nebo učitel nebo právník.
Chcete-li
pomoci zbitému pocestnému, musíte vědět, jak to udělat. Musíte
najít hostinec, musíte zaplatit. Musíte případě najít chleba,
který ho kvalitně nasytí místo toho, aby ho otrávil, protože by
třeba špatně skladován (vzpomínám si z Gorbačova
životopisu, že na konci 80. let v SSSR velká část obilí
hnila v nekvalitních sýpkách). Elity mají bdít nad tím,
aby tohle fungovalo napříč společností. Pak si zaslouží
bohatství, luxus, úctu. Nedělejme si ale iluze, že takovou roli
hrála ve středověku šlechta nebo církev. Opět potřebujeme
elitní schopnosti a vzdělání, abychom si nelhali, ale opravdu
poznávali, co se reálně dělo, abychom znovu neupadli do bídy,
hladomorů, bezpráví.
Bez
elitních znalostí, schopností, chápání budete se všemi dobrými
úmysly bezmocní. Na druhou stranu bez víry v nekonečnou
hodnotu a důstojnost každého člověka spadnete do otrokářských
temnot a z elit se stanou jen odporné nádory na masách
zotročených ubožáků.
Musíme
totiž zmínit ještě jednu klíčovou věc: chcete-li skutečné
elity, musíte brát ohled na talent a prostupnost společnosti pro
ty nejchudší. Není nic zrůdnějšího než dědičné elity. To
je absolutní popření elitářství. Chirurg už nemusí umět
operovat, naopak stačí, že praděd jeho praděda byl dobrý
chirurg, pak už může prostě lidi jen vraždit na sále. Chcete-li
efekt, musíte tahat geniální lidi ze slumů a strpět, že smetou
vaše poznání a společenské postavení, protože jsou prostě
lepší.
226
Diskuse