Není mi sedmdesát, do šedesáti mi chybí nějaký ten měsíc, ale názor snad vyslovit mohu i proti hradnímu nejvyššímu

17. 6. 2011 / Vladimír Hejnic

Sport rád sleduji a vzrušuje mne jakákoliv forma soutěžení, kde lidé mohou porovnat své výkony.

U společenských záležitostí zejména typu stávky však jsem zděšen, když kdokoliv porovnává a zvýrazňuje svou účast. Divím se Václavu Klausovi při jeho věku a vzdělání, že může sdělit hodnocení stávky v neprospěch, nebo prospěch "někoho". Při sledování včerejších tiskových konferencích a hodnoceních složité situace jsem se podivoval nad sebevědomím kromě jiných Petra Nečase a hrozil jsem se ze žoviálnosti a žertování "pana" ministra Miroslava Kalouska.

Nezbývá, než abych udělal stejnou chybu a "porovnal výkony" Jediný kdo z mého pohledu pomyslně "zvítězil" byli občané, kteří se odhodlali uspořádat stávku proti nadutosti vládnoucích papalášů (slušněji se vyjádřit nemohu a vulgárněji nechci). Vítězstvím bylo odhodlání stávkujících, kteří se nedali odradit hrozbami krátkozrakých hlupáčků a vysoce postavených brousků opírajících se o servilní rozhodnutí zavázaných právníků. Vítězstvím byla ukázněnost občanů, kteří stávku nenarušili, kteří neprovokovali ani v případě nesouhlasu s touto stávkou.

Stávka je jednou velkou prohrou. Prohrou v politickém systému parlamentních stran, které nejsou schopny najít společnou řeč při obměně mnoho desítek let starých úprav zákonného rámce obecně sociálního charakteru. Když už se celá politická reprezentace shodla na tom, že pro další desítky let je nutno provést reformy těchto norem, měla by se celá, pravděpodobně i neparlamentní politická reprezentace, na těchto normách podílet.

Největší prohrou v tomto smyslu je stávka pro vládnoucí koalici politických stran a vládu, které nepochopily, že ani v situaci vládní odpovědnosti udělené jim obyvatelstvem ve volbách, nemají právo řešit nadčasové normy proti vůli zbytku politického spektra. Proti oprávněným voličům, kteří se třeba z individuálních důvodů nezúčastnili voleb. Někteří nevolili vítěznou, nebo "méně vítěznou stranu" působící v parlamentní opozici, ale stranu, která se nestala parlamentní. Nemají snad tito lidé právo se nějakou vhodnou formou vyjádřit k tomu, co bude ovlivňovat život i jejich potomků? Musí být dotlačeni ke stávkám a demonstracím?

Nadčasové společenské normy ovlivní život lidské populace konkrétního státního celku v časovém rozmezí, které přesáhne i život mnohých autorů těchto předloh. Jak si může 193 cm malý Nečas myslet, že jen proto, že v červnu 2010 dostal důvěru jako člen DRUHÉ vítězné strany, která se shodou okolností a faktickým počtem hlasů koaličních stran těsně protlačila do vládní i parlamentní většiny a operovat tvrzením, že má i s o málo menším Kalouskem a "kompetentními" veverkami právo válcovat obyvatelstvo této země.

Nemám rád demonstrace síly, nemám rád pokřikování na ulici, ani v uzavřených prostorách, ale podpořím je a překonám svou nechuť k takovým akcím. Příští demonstrace a stávky již asi budou muset být výrazně politické a masové. Bez přepočítávání výdělku taxikářů a prodělků dopravních podniků.

Demonstrace se neohlížejí na cenu, demonstrace tlačí silou ke změně, kdy nikdo nezaručí, že tato změna v krátkém historickém horizontu bude ku prospěchu účastníků. Proto žádná demonstrace a stávka není ani vítězná, ani efektivní, ale k efektivitě a kvalitě může mobilizovat, když to jinak nejde.

Kdyby nafoukaní papaláši poslouchali co se "hluboko pod nimi" děje, nebyly by ztráty za promarněný čas ve stávce. Zda je oprávněná, nebo neoprávněná, vítězná, nebo prohraná je lhostejné. Smutné je že se k ní lidé museli vůbec odhodlávat.

0
Vytisknout
6309

Diskuse

Obsah vydání | 17. 6. 2011