Stávka proti vládě je důsledkem absence funkční legislativy pro občanskou participaci

17. 6. 2011 / Radek Batelka

Odborářská stávka proti vládě je skutečně problematický počin. Rozumím nesouhlasu některých lidí, kteří jsou jejími dopady na jeden den poškozeni. Problematičnost spočívá právě v tom, že nejvíce její dopad bezprostředně pocítí lidé z těch samých skupin, které se stávky účastní, nikoli politické elity, vůči nimž je poselství směrováno. V tom je jistá absurdnost stávky.

Na druhou stranu je však potřeba si uvědomit, že stávka je v podstatě výrazem naprosté beznaděje a bezvýchodnosti značné části občanů, nikoli jen těch odborově organizovaných. Vláda arogantně a necitlivě prosazuje svoje "reformy", k nimž existuje velice komplexní kritika a alternativy (a to jak ze zájmových, tak i odborných hledisek) a nehodlá těmto zájmům a kritikám ani v nejmenším naslouchat. Ti, kteří jsou v tomto společenském monologu přehlíženi, zárověň cítí, že tentokrát nemohou jen tak rezignovat a podřídit se bezhlavé síle moci. Jde o jejich existenci. Co však mohou dělat?

Dnešní situace velice výmluvně ilustruje stav demokracie v této zemi. Pokud jako občané nesouhlasíte s tím, co vaše vláda činí, nemáte naprosto žádné prostředky, jak klidnou, standardní a nenásilnou cestou konání vlády a parlamentu korigovat. Jste jim vydáni napospas až do dalších voleb, do té doby můžete slovy aristokratického ministra Schwarzenberka tak akorát "držet hubu". Ba co hůře, ani ty volby samy o sobě pro občany příliš mnoho nezmění. Rozhodne se v nich především o tom, které mafiánské struktury budou moci ždímat veřejné rozpočty.

Je pak jen otázkou času, kdy se ti, kteří jsou zahnaní do kouta, ignorovaní a ořezávaní na svých právech, začnou svých práv a požadavků domáhat. A protože jim mocipáni nechtějí přiznat žádné nástroje, kterými by mohli do dění mezi volbami nenásilně zasáhnout, musejí logicky přikročit k vyhrocenějším metodám. Taková stávka s omezením dopravy na jeden den je ale stále jen nedělní vycházkou, srovnáme-li to s možným násilím zaměřeným proti symbolům domnělé i skutečné moci. Začnou-li defenestrace, budeme ještě rádi vzpomínat, jak jsme o den odkládali svoje plány kvůli stávce.

Stávky ani defenestrace bychom však nemuseli řešit, kdybychom měli funkční legislativu pro referenda a další prvky občanské participace (mimo jiné odvolatelnost osob z volených funkcí). Místo stávek by se nespokojení občané prostě pokusili sebrat dostatečný počet podpisů pod petici požadující referendum o zamítnutí stávajícího reformního balíku vlády. Pokud by uspěli, bylo by referendum vypsáno a občané by o tomto návrhu na zamítnutí hlasovali. Vlaky by se nezastavily ani na minutu, nikde ani náznak výjimečného stavu, žádný důvod k násilí. O pocitu sounáležitosti a soudržnosti společnosti ani nemluvě. Vláda by byla civilizovaně a nenásilně donucena začít pracovat na nové podobě reforem, zohledňující kromě požadavků penzijních fondů a jiných skupin i požadavky občanů.

To, že tyto nástroje poklidné občanské participace u nás nemáme, je jedním z největších dluhů polistopadové politické reprezentace. A nemylme se, není to nahodilost, je to záměr. Jen co si pamatuji, byl návrh zákona o obecném referendu (byť velmi krotký a pořád ještě poplatný snaze o zachování velké míry nekontrolovatelné moci politiků) předložen v parlamentu nejméně dvanáctkrát. Vždy však byl zamítnut, především hlasy ODS, KDU-ČSL (alias TOP09), US a Zelených. Ani Věci veřejné, ještě pořád se absurdně označující za stranu přímé demokracie (ale to bychom taky mohli hloubat, co je občanského a demokratického na prokorporátní ODS), nepřinášejí na tomto poli naprosto nic, co by stálo za řeč. Ve svém volebním programu se VV na str. 5 holedbaly, že jejich odborný tým analyzuje metody občanské participace v USA a Švýcarsku a hodlají otevřít debatu o jejich aplikaci v ČR. Dobře udělal, kdo tomu nevěřil už před volbami. VV naopak přišly s jedním z největších politických vtipů světové historie -- referendem, jehož uskutečnění musí schválit parlament. Na tomto návrhu se následně shodla celá vládní koalice. Tolik tedy k představám o občanské demokracii v podání ODS, TOP09 a VV.

Já sám v odborech nejsem. Nikoli proto, že pracuji v nadnárodní firmě, která je známa svým aktivním protiodborovým postojem, ale protože to v tuto chvíli nepotřebuji. Stávka mi lehce zkomplikovala život -- svoje auto si budu moct vyzvednout v servisu až o dva dny později, než bylo domluveno, neboť se zdrží dodávka dílů. Přesto ale tuto stávku podporuji. Je to nepohodlný a těžkopádný nástroj, ale v tuto chvíli jediný, který máme k dispozici. A i proto apeluji na poslance, aby co nejdříve vytvořili funkční legislativu pro nenásilné zapojení veřejnosti do veřejného rozhodování, jak to předpokládá naše Ústava. Aby se tak stalo, bude k tomu samozřejmě pořeba především tlak občanů. A bude-li to nezbytné, budu k tomu podporovat i další stávky.

0
Vytisknout
3457

Diskuse

Obsah vydání | 17. 6. 2011