Vraždění a hrůzy, které způsobujeme po světě

13. 6. 2011

Toto je příběh o vzestupu strojů a proč už nikdo nevěří, že je možné změnit svět k lepšímu. Jak jsme se rozhodli, že jsme sami stroje, hráli jsme videohry a pomohli jsme vyvolat v Africe světovou válku.

Toto je shrnutí třetí části seriálu BBC od Adama Curtise "Jak na nás všechny dohlížejí stroje láskyplné milosti".

Druhá část seriálu je ZDE

První část seriálu je ZDE

Video třetí části seriálu je ZDE

Leden 2000

Na začátku roku 2000 letěl jeden z nejznámějších světových vědců z Londýna do Konga. Byl to britský biolog jménem Bill Hamilton. Hamilton cestoval do města Kasangali. Kdysi se ale jmenovalo Stanley. Teď to bylo jedno z nejnebezpečnějších míst na světě. Bylo to místo, kde se jednotky ozbrojenců snažily vzájemně se vyvražďovat, aby získaly přístup k cenným minerálům, které se dolovaly v dolech nedaleko Kasangali. Jedním z nejcennějších byl minerál, který se jmenoval kolumbit tantalit, neboli koltan. Byl to životně důležitý materiál pro všechny nové digitální stroje, mobily, laptopy a herní konzole. Jeho cena po světě závratně rostla. Částečně to bylo proto, že se připravoval příchod na trh hračky Sony Playstation 2.

Ale Hamilton se o nic z tohoto vůbec nezajímal. Ignoroval válku, která se odehrávala kolem něho, protože byl přesvědčen, že se lidé zabíjejí úplně jiným způsobem. Byl přesvědčen, že chorobu AIDS vytvořili před padesáti lety američtí vědci v džungli nedaleko Kasangali. Aby to dokázal, začal sbírat šimpanzí exkrementy.

Obklopen boji tvrdošíjně sbíral Hamilton šimpanzí výkaly v pralese. Ale pak, jednoho dne, dostal malárii. Nechtěl si brát pilulky proti malárii a namísto toho si vzal aspirin. Avšak aspirin se mu zasekl ve střevech a způsobil krvácení. Hamilton na to zemřel.

Avšak i když umíral, Hamilton věděl, že bude žít navždy. Protože dokázal, že lidské bytosti jsou jen stroje, které se neustále navzájem kopírují. Jako počítače, jejichž funkcí je po časové ose vysílat do budoucnosti životně důležitý kód, který přežije věčně.

Mezitím čekaly šimpanzí exkrementy na letišti v Nairobi, až si je někdo vyzvedne. A všichni dostali své nové mobilní telefony, své laptopy a své Playstations 2.

Opice ve stroji a stroj v opici

V roce 1961 se šimpanz Enos stal první opicí, která obletěla Zeměkouli. Zahájil výzkumnou cestu, která dovedla lidské bytosti až na Měsíc. Ale když jeho vesmírná loď letěla nad džunglí, kde se narodil, politika na zemi začala být chaotická a nebezpečná.

Po dobu téměř osmdesáti let vládli v Kongu Belgičani. Ale r. 1960 získalo Kongo nezávislost. Jeho prvním premiérem se stal Patrice Lumumba. Ten měl hrdinskou vizi nové nezávislé Afriky. Avšak Kongo bylo naprosto nepřipravené si samo vládnout. Během několika týdnů se země rozložila v chaosu.

Kongo bylo pro moderní svět nesmírně důležité. Protože v jeho lesích bylo skryté neuvěřitelné množství minerálů. Uran pro atomové bomby, které vybuchly nad Japonskem, pocházel z Konga. Jeho obrovské zásoby mědi byly nyní zásadní pro nové elektronické systémy a počítače, které řídily studenou válku. A stará koloniální města se nyní stala bojištěm, kde vzbouřenci a vojáci loajální Lumumbovi bojovali o nadvládu nad cennými doly.

Američané se obávali, že se Lumumba spojí se Sovětským svazem. Takže spolu s Belgičany pomohli zorganizovat převrat. Lumumba byl unesen vzbouřenci z důlních oblastí. Byl odvezen do pralesů ve východním Kongu a tam byl usmrcen. Jeho mrtvola byla rozpuštěna v kyselině.

V zemi vzniklo násilí a teror. Vznikla z toho vláda snad nezkorumpovanějšího afrického diktátora, Mobutu Sese Seko.

Avšak uprostřed chaosu provozovaly západní důlní společnosti své těžební operace nerušeně.

Londýn 1963

Bill Hamilton byl samotář. Začátkem šedesátých let žil sám v Londýně. S posedlostí studoval Darwinovu evoluční teorii.

Hamilton viděl svět prizmatem Darwinových myšlenek. Věřil, že se všechno dá vysvětlit zoufalým bojem všech živoucích organismů o přežití a o předání svých genů další generaci.

Ale jak sledoval chování hemžícího se množství mravenců, uvědomil si, že existuje problém. Proč se někteří z nich nabízeli do chřtánu dravců formou zjevně nesobecké oběti, aby ochránili ostatní členy skupiny? A proč se tak chovali i někteří lidé? Co z toho měli?

Hamilton byl přesvědčen, že se lidské chování dá vysvětlit geneticky. Ale aby to mohl dokázat, věděl, že musí vysvětlit hádanku altruismu.

Vydal se na londýnské nádraží Waterloo a dlouhé hodiny tam seděl na perónech. Díval se na ostatní lidské bytosti a přemýšlel. Zkoumal vzorce lidského chování.

Pak, koncem r. 1963, si Hamilton konečně uvědomil, na co se dívá. Prohlédl kůži a kostmi a uvnitř uviděl něco, co bylo daleko důležitější než naše individuální totožnost. Naše zakódované geny.

A když se podíval na svět z hlediska genu, uvědomil si, že lidské bytosti jsou jen dočasní nosiči, kteří umožňují genům, aby předávaly dál a dál své kopie a žily tak donekonečna.

Hamilton už neuvažoval jako lidská bytost. Uvažoval jako gen. A geny nebyly jako lidi. Byly jako stroje, miniaturní, kalkulující stroje. Které si dokázaly vypočítat matematicky nejlepší výsledek. A to vysvětlovalo altruismus. Gen byl ochoten se zničit, pokud to mělo znamenat, že přežije více jeho příbuzných genů.

Východní okraj Konga, dávno

Ve třicátých letech dvacátého století natáčel odvážný Belgičan, Arnold Denis, filmy pro západní svět o Africe. Ale ve Rwandě vytvořil mýtus, který měl mít děsivé následky. Mýtus tvrdil, že kmen Tutsiů je vznešená a inteligentní rasa, která původně pochází z Egypta, zatímco Hutuové, jiná rasa, jsou primitivní vesničané.

Ve skutečnosti pro to nebyly vůbec žádné důkazy. Tutsiové byli vládnoucí elitou, ale obě skupiny se vždycky dělily o tutéž půdu a nepovažovaly se za dvě různé rasy. A mnoho Hutuů se také podílelo na vládě.

Avšak Belgičani, kteří vládli ve Rwandě, nemilosrdně zneužili tento mýtus. Přivedli do země vědce, kteří měli vědecky dokázat rozdílnost obou ras. Ti měřili lidem lebky a tvrdili, že Tutsiové mají větší mozek, a proto jsou tedy přirození vládci. Pak Belgičané donutili obě skupiny, aby nosili s sebou rasové občanské průkazy. Belgičané vytvořili segregovaný systém, v jehož rámci Tutsiové vládli Hutuům s brutální arogancí. Jejich belgičtí páni je v tom podporovali.

Ale pak, koncem padesátých let, se Belgičané rozhodli poskytnout Rwandě nezávislost. A stala se strašlivá věc. Hutuové zahájili masakrování Tutsiů.

Avšak masakry začaly z nejpodivnějšího důvodu.

Jak se blížila nezávislost, liberální Belgičané v koloniální správě povzbuzovali Hutuy, aby se vzbouřili proti svým pánům z kmene Tutsi. Udělali to, protože měli pocit viny za svou imperiální minulost. Věřili, že správná věc je teď podporovat samosprávu. Napravit situaci a pomoci Hutuům, aby se stali svobodnými jedinci.

Ale protože Hutuům se dostalo vzdělání, že Tutsiové jsou příslušníci cizí rasy, vzbouření se rychle proměnilo v orgii pomsty, kterou se Belgičanům nepodařilo zastavit. Mýtus, který vytvořili, se jim vymkl z rukou.

Londýn 1967

V roce 1967 přišel z Ameriky do Londýna podivný a brilantní muž. Jmenoval se George Price. Náhodou nalezl v knihovně vědecký článek, jehož autorem byl Bill Hamilton. Článek byl plný rovnic a dokazoval, že lidská dobrota a altruismus jsou ve skutečnosti strategiemi pro přežití našich genů. Vědecký establishment ten článek ignoroval.

Když Price pohlédl na ty rovnice, byl najednou šokován, že je poznal. Uvědomil si, že se dívá na popis strojů, kterým už rozuměl -- počítačů.

Price původně pracoval jako chemik na projektu Manhattan. Ale pak, v padesátých letech, přešel k IBM, kde pomáhal při designu grafiky pro rané mainframové počítače.

Price byl obsesivní racionalista. A ve volném čase se stal vědeckým novinářem na volné noze. Specializoval se na to, že útočil na mýty a pověry ve společnosti. Byl přesvědčen, že racionalitou se vysvětlí všechno.

Price především miloval studenou logiku matematiky a počítačů. Věřil, že počítače poskytly vědcům, jako je on, novou moc analyzovat svět naprosto racionálním způsobem.

Napsal článek, v němž navrhl, že Amerika by moha matematicky změřit míru nespokojenosti v obyvatelstvu světa. To by umožnilo předem zjistit, kde by mohl zakořenit komunismus.

Pricovy myšlenky byly součástí mocného přesvědčení, které vzniklo za studené války v elektronických laboratořích, totiž že počítače se mohou stát spásou lidstva.

Kmotrem tohoto přesvědčení byl muž, který pro vznik počítačů učinil více než kdokoliv jiný -- matematik John von Neumann, který také zkonstruoval vodíkovou bombu.

A když r. 1967 nalezl Price Hamiltonův vědecký článek, uvědomil si, že Hamilton objevil nový, racionální způsob jak zkoumat lidi a jejich chování.

Lidé byli prostě jen měkké stroje, řízené vestavěnými počítači.

Price vzal Hamiltonovu matematiku a rozpracoval ji. Při tom si uvědomil, že rovnice fungují i obráceně. Že není pouze logické být dobrý, ale že je i logické být zlý. Dávalo smysl se zabít, pokud při tom zabijete i lidi, kteří jsou vaši vzdálení příbuzní, a umožníte přežít těm, kteří jsou vaši blízcí příbuzní.

Priceova matematika vysvětlila vraždění, války a dokonce i genocidu jako možné racionální strategie pro geny, které ovládají naše chování.

Price ukázal své rovnice Hamiltonovi. Hamiltona to fascinovalo a společně pak rozvinuli svou teorii. Stala se známou jako teorie sobeckého genu. Také se oba spřátelili.

Priceovi se podařila neuvěřitelná matematika. A jak předpověděl von Neumann, Price přivedl racionalitu a jasnou logiku matematiky do nového oboru, do samého jádra lidskosti.

Mělo to ale velmi podivné důsledky.

O dvacet let dříve, v době, kdy se konstruovaly počítače, snil von Neuman o budoucnosti, v níž se stroje budou schopny rozmnožovat. Napsal popis toho, čeho bude zapotřebí, aby bylo možno vynalézt samorozmnožující se automaty.

Pozoruhodným objevem, který učinili Price a Hamilton, bylo zjištění, že seberozmnožující automaty není třeba vynalézat. Už existovaly. Byli jsme to my.

Rovnice měly obrovský dopad. Protože jestliže všechno, co děláme, ať je to dobré nebo špatné, je vlastně racionální strategií, kterou vypočítaly geny uvnitř nás, pak se stalo náboženství a jeho morální imperativy irelevantními.

A taky to zlikvidovalo argument z osvícenství, že lidské bytosti stojí výše než ostatní příroda. Ve skutečnosti se nijak nelišíme od ostatních zvířat.

Všechno tohle mělo velmi podivný dopad na George Priceho, přesvědčeného racionalistu. Rozhodl se, že je tento objev tak obrovský, že to musí být dar od Boha.

Hora Mikeno, východní okraj Konga

Ve stejnou dobu, na vrcholu jedné hory ve východním Kongu, se snažila dokázat jedna Američanka, že lidské bytosti mají daleko blíže ostatním zvířatům, než si myslí. Jmenovala se Diane Fossey a trávila své dny tím, že pozorovala gorily.

Chtěla dokázat, jak propojeni jsme s gorilami. Byla součástí hnutí biologů, které chtělo dokázat Darwinovu evoluční teorii. Nikoliv jen prostřednictvím fosilií, ale pozorováním chování primátů. Chtěli dokázat, že gorily a šimpanzi nejsou jen slepí primitivové, jsou složitá zvířata, blízká člověku.

Ale právě když Fossey zahájila svou práci, lidský svět na úpatí hory se rozložil v chaosu, pod vlivem sil politiky a moci.

V roce 1967 vypukla v Kongu nová válka. Bílí žoldnéři, kteří podporovali příchod prezidenta Mobutu, vyvolali povstání. Jejich cílem bylo vytvořit z území na východě země, bohatého na minerály, samostatný stát. Za scénou je údajně podporovaly západní důlní společnosti.

Avšak povstání se proměnilo v horor. Jak se žoldnéři probojovávali do města Bukavu nedaleko hranice s Rwandou, mučili a zabíjeli své vězně s extremní brutalitou.

Ale pak přešly Mobutuho jednotky do protiútoku a vzbouřeni zlikvidovaly. Žoldnéři buď uprchli, anebo byli zajati a zmizeli.

Chování žoldnéřů rozzuřilo konžské vojáky. Zahájili nyní drsnou odplatu proti Evropanům. A pak našli konžští vojáci Diane Fossey, jak v horách pozoruje gorily.

Vojáci ji zatkli a odvezli ji do vojenského tábora, kde byla čtrnáct dní uvězněna. Co se během té doby odehrávalo, je nejasné. Fossey sdělila některým lidem, že ji vojáci hromadně znásilnili. Jiným lidem to popřela.

Pak se jí ale podařilo vojáky přelstít a podařilo se jí utéci. Utekla přes hranici.

Ale Fosseyová byla stále rozhodnuta žít s gorilami. Za několik týdnů založila nový tábor vysoko v horách. Je to, napsala, jako bych konečně objevila ráj. Bylo to ve Rwandě.

Fosseyová nyní přerušila styky skoro se všemi lidmi. Trávila veškerý svůj čas s gorilami. A aby se k nim mohla co nejvíce přiblížit, snažila se chovat jako ony.

Fosseyová začala být posedlá ochranou goril. Snažila se vytvořit svět, v němž by byly naprosto v bezpečí., nejen před pytláky, ale před všemi lidmi. Procházela lesem a likvidovala pasti, které tam nastražili místní lidé na chytání malých zvířat, protože by mohly gorily zranit. A začala místní lidi terorizovat, unášela je, plivala na ně a bila je. Používala proti nim slzného plynu. Také si brala masku a říkala jim, že na ně vrhá kouzla z černé magie.

Fosseyová by nikdy Afričanům nenadávala do zvířat, protože zvířata milovala. Jednala však v tradici tolika lidí ze Západu v Africe. Terorizovala Afričany jménem vyšších, západních ideálů. A místní lidi ji začali nenávidět.

Londýn 1973

V roce 1973 se George Price rozhodl věnovat svůj život bezdomovcům v Londýně. Vzhledem k rovnicím, které vytvořil, dostal zaměstnání na katedře genetiky na londýnské univerzitě. Také ale konvertoval ke křesťanství., a to extremním způsobem.

Price se rozhodl, že bude následovat učení Krista, jako by to byl přesný kód. Rozhodl se pomáhat chudým a lidem bez prostředků. Chtěl jim rozdat veškerý svůj majetek.

Také chodil po ulicích a zval bezdomovce do svého bytu nedaleko Oxford Street.

William Hamilton začal mít ohledně Price obrovské starosti. Byl přesvědčen, že jeho náboženská víra je pověrou šílence. Prosil Price, aby přestal pomáhat bezdomovcům a aby dál pracoval v oboru genetiky.

Avšak jiní dospěli k přesvědčení, že Price tolik šokovaly důsledky jeho a Hamiltonovy teorie, že se určitým zoufalým osobním způsobem snažil dokázat, že neplatí.

Prezident Mobutu změnil jméno Konga na Zaire. Rozkradl miliony dolarů a nechal důlní průmysl zkolabovat. Liberální sen o svobodné Africe zemřel.

V Zaire zanikly i jiné sny. Nacističtí raketoví vědci pomohli Americe přistát na měsíci, ale jejich práce skončila. Mobutu jim dovolil, aby na pláni v džungli postavili raketovou odpalovací rampu. Němci Mobutovi slíbili, že Zaire vezmou do vesmíru. Odpálení rakety se nepodařilo.

Mezitím, o několik kilometrů dál, v táboře Diane Fosseyové, se rodil nový liberální sen. Namísto, abychom se považovali za odlišné od zvířat a nadřazené nad nimi, měli bychom uznat, jak jsme ji podobní a jak jsme s nimi spojeni v síti přírody.

Britský biolog David Attenborough natočil v táboře Diane Fosseyové paján o tom, jak jsou gorily podobné lidem. Jeho film se ale nezmínil o tom, že o několik dní před natáčením místní lidé usmrtili Fosseyové nejoblíbenější gorilu. Bylo to součástí jejich války s ní.

"Pes z nebes" byla báseň , kterou r. 1893 napsal Francis Thompson,.kuřák opia a tulák v Londýně. Báseň tvrdí, že ať si myslíme jakkoliv usilovně, že jsme svobodní lidé, ve skutečnosti pořád utíkáme před Bohem a ten nás bude pronásledovat až do konce a vlastnit naše duše. Báseň je přesvědčivým a dramatickým argumentem o hranicích svobodné vůle.

Price si prořízl nůžkami tepnu v opuštěném domě v Londýně a vykrvácel. Jedinými lidmi na pohřbu George Price byl Bill Hamilton, jeden další biolog a několik bezdomovců, kterým Price pomáhal.

Avšak Pricova a Hamiltonova teorie se měla stát jedním z nejvlivnějších pojmů naší doby.

Mladý biolog jménem Richard Dawkins, který byl sám počítačovým programátorem, využil jejich rovnic a dramatickým jazykem zaujal pozornost veřejnosti. Upozornil na nový způsob, jak pohlížet na člověka.

Naše stará romantická představa svobodné vůle, tvrdil Dawkins, je silně přehnaná. Většinu našich činů ovládá logika počítače vestavěného hluboce v nás. Jsme prostě stroje, které hrají drobné role v obří strategické hře, kterou po celá staletí hrají navzájem si konkurující počítačové kódy.

Avšak v jádře této naprosto racionální, matematické teorie byl paradox. William Hamilton, George Price a Richard Dawkins znovu vynalezli nesmrtelnou duši, onu část našich bytostí, která přežije naši vlastní smrt a jejíž věčný život byl daleko důležitější než naše vlastní omezená existence. Duše byla nyní počítačovým kódem. Nerozlišovalo se mezi dobrem a zlem.

O 17 let později

V roce 1994 se vládnoucí hutuovská vláda ve Rwandě rozhodla vyhladit menšinu z kmene Tutsi. Většina západních zpráv to popisovala jako náhlý vznik nepochopitelné kmenové nenávisti. List New York TImes napsal, že to byla nekontrolovatelná orgie bezvládí a hrůzy v africkém státě, který selhal a který trpěl po staletí historií kmenových válek.

Ale ono to nebylo pravda. Novináři prostě jen opakovali staré imperiální fantazie, které tvrdili, že Tutsiové a Hutuové spolu od pradávna soupeřili.

Ve skutečnosti byly masakry děsivým důsledkem belgické politiky Divide et impera., kterou tam Belgičané začali zavádět před méně než sto lety. A byla to tato politika, která vyvolala brutální občanskou válku, jakmile Belgičané r. 1959 z Konga odešli. Tato politika nyní vyvrcholila genocidou.

Za koloniální éry Belgičané záměrně zveličovali a zkreslovali rozdíly mezi Hutuy a Tutsiy. Občanské průkazy, které Belgičané vytvořili a které obyvatelstvo rozdělily etnicky, se nyní staly pasy k životu, nebo k smrti.

Ale pak se do toho zase zapojil Západ. A jak se ukázalo, se stejně katastrofálními důsledky.

Tutsiové zahájili protiofenzívu a země se rozložila v násilném chaosu. Tisíce Rwanďanů pak uprchly přes hranice do Zaire. Tam byly založeny obří uprchlické tábory. Západní humanitární organizace tam pak začaly pomáhat nevinným obětem.

Avšak téměř okamžitě bylo zjištěno, že zároveň chrání pachatele genocidy. Vrahové z kmene Hutu se schovávali mezi uprchlíky v táborech.

Takže Tutsiové napadli tábory, aby se pomstili. Prezident Mobutu vyslal své jednotky, aby zabránil bojům. Ti se ale jen připojili k plenění a Mobutu byl svržen.

Mezitím vyvolal spotřebitelský boom na Západě růst světových cen a konžské nerostné bohatství začalo být ještě cennější než dosud.

Do Konga přijeli všichni. Vojáci ze Zimbabwe, z Angoly, z Ugandy, z Čadu, z Namibie a z Libye. Všichni tvrdili, že přišli zabránit bojům. Ve skutečnosti se všichni snažili zmocnit se cenného nerostného bohatství.

Za nimi byly západní společnosti. A my sami, dožadující se nových konzumních výrobků a hraček.

Celkem v této válce zemřely čtyři a půl miliony lidí, v letech 1998 až 2003.

A doprostřed tohoto všeho přišel Bill Hamiton.

Hamilton byl nyní jedním z nejslavnějších vědců na světě. Dostávalo se mu nejvyšších poct od vědeckého establishmentu. Avšak jeho teorie ho přivedly na velmi temné místo.

Napsal sérii knih nazvaných Úzká cesta země genů. V nich sledoval logiku přirozeného výběru až do jejích extremních důsledků. Představa, že bychom měli používat západní vědu a lékařství k prodloužení života těch, kdo by jinak zemřeli, byla podle něho nesprávná. Taková praxe by totiž umožnila, aby přežili geneticky slabí jedinci.To by oslabilo společnost.

Strategií genu nesmělo podle Hamiltona nic narušit.

A pak se Hamilton dověděl od jednoho novináře jeden příběh. Ten novinář byl přesvědčen, že virus AIDS omylem vytvořili v padesátých letech američtí vědci v Kongu, když tam testovali vakcínu proti obrně. Američané založili laboratoř a vakcínu vypěstovali v buňkách šimpanzů. Novinář tvrdil, že se tak vakcína smíchala s šimpanzí verzí HIV. Ta pak napadla lidi, když si vzali tu vakcínu.

Hamiltona to fascinovalo. Byl přesvědčen, že se vědecký establishment snaží potlačit důkazy o tom, protože by to zpochybnilo představu, že je moderní lékařství vždycky ku prospěchu.

Hamilton se rozhodl rozbít toto mlčení. Vydal se do Konga. Chtěl najít místní šimpanzy, studovat jejich viry a dokázat, že moderní lékařství ve snaze zachránit životy omylem způsobilo smrt více než 20 milionů lidí.

Hamiltonova cesta byla jasným výrazem toho, co se koncem dvacátého století stalo západnímu snu o možnosti měnit svět k lepšímu.

Logika jeho vědecké teorie ho přivedla do malého, zničeného města ve východním Kongu. Procházel chaosem, vražděním a pleněním. Hledal důkazy, že západní lékařství je nebezpečné a pomýlené, zatímco všude kolem něho se odehrávaly děsivé důsledky rwandských masakrů.

Důsledky, které vznikly nikoliv jen v důsledku západního imperialismu a chtivosti po majetku, ale také v důsledku těch nejlepších a nejvznešenějších liberálních ideálů.

Protože to byli liberálové v belgické vládě, kteří jako první nabádali Hutuy, aby povstali proti kmenu Tutsi.

A byly to humanitární tábory, založené po masakrech, které zkomplikovaly konflikt a pomohly rozšířit násilí do Konga.

A pak Hamilton zemřel na základě nezvyklé nehody, aspirinu, který se mu vzpříčil ve střevech a způsobil krvácení. Ukázalo se, že jeho teorie o původu AIDS v programu výroby vakcíny v padesátých letech, je naprosto nepravdivá. Z pozdějších výzkumů vyplynulo, že se tato teorie nijak nezakládala na faktech.

Avšak Hamiltonovy myšlenky zůstávají v naší společnosti nesmírně vlivné. Především představa, že lidské bytosti jsou bezmocné kusy hardwaru, které ovládají softwarové programy, včleněné do jejich genetického kódu.

Otázkou je: přijali jsme tuto myšlenku, protože je pro nás útěchou ve světě, kde všechno, co děláme, ať je to dobré nebo špatné, má strašlivé neočekávané důsledky?

Víme, že to byly naše činy, které vyvolaly hrůzy, ke kterým v Kongu stále ještě dochází. Avšak nemáme naprosto tušení, co si s tím počít.

Takže namísto toho jsme přijali fatalistickou filozofii o tom, že jsme bezmocné počítače, abychom omluvili i vysvětlili své politické selhání -- že se nám nepodařilo změnit svět.

0
Vytisknout
12671

Diskuse

Obsah vydání | 15. 6. 2011