Vláda zlodějů

15. 6. 2011 / Milan Valach

"Tak, jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata, stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají...........a za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny kožichy drahé věší....však poznejte se, vy zloději chudého lidu neboť Bůh i lidé vás vidí!!"

JAN HUS

Z diskusí na facebooku:

Podporuji zítřejší stávku! Nejsme ovce ani hlupáci, kteří se nechají trpně okrádat. Kdo nepracuje v dopravě, může se připojit jinak. V řadě míst probíhají podpůrné akce:

v Praze:

zítra 16. 6. 2011 na Palackého nám. na odborářské shromáždění v 9.00 hod.

v Brně:

Brno, před vchodem do Hlavního nádraží

16. 6. v 10.00 hod. zveme všechny, kdo podporují stávkující dopraváky, k vyjádření podpory!!!

RROS ČMKOS JMK .

Ale toto jistě není poslední projev občanské nespokojenosti a znovuzrozeného občanského sebevědomí. Budou ještě další boje. Ale kam to má vše vést? K vystřídání vlády jedněch poltických stran jinými? To je skutečně to, co chceme?

V roce 1946, po drastických zkušenostech s kapitalismem, se zradou spojenců a nacistickou okupací, uvěřili lidé slibům KSČ. Od té doby uvěřili ještě několikrát: Straně zelených, Věcem veřejným a jiným. A vždy byli podvedeni. Ti, kdo se díky lidské důvěřivosti a naivitě dostali k moci, ji vždy využili především ve svůj vlastní prospěch. Na tuto naivitu jsme proto vždy doplatili.

Nepotřebujeme nové politiky, potřebujeme nový systém, v němž rozhodující moc budeme mít přímo my, občané. Potřebujeme přímou demokracii!

To znamená, že potřebujeme systém, v němž bychom přímo volili všechny důležité politiky -- starosty, hejtmany, presidenta atd., ale kde bychom také měli právo je kdykoliv odvolat, pokud se zpronevěří svým volebním slibům, a to včetně práva odvolat poslance parlamentu.

Vedle práva na odvolatelnost politiků kdykoliv ale musíme mít i právo na závaznou iniciativu, v níž svými podpisy stvrzujeme, že toto nové hlasování o osudu toho či onoho politika chceme. Žádná autorita není oprávněna rozhodovat o tom, jestli toto hlasování má proběhnout či nikoliv, jen autorita občanů samotných, uplatněná formou jejich podpisů pod požadavky příslušné petice.

Musíme si vybojovat právo na přímé hlasování- referendum- o jakékoliv otázce, kterou mohou rozhodovat politikové, a to od úrovně místní až po úroveň celostátní. Naši zastupitelé nemohou mít žádné jiné právo, než to, které jsme my jim dočasně propůjčili ve volbách. Již z toho principu delegování pravomocí je ovšem jasné, že poslanci musí mít těchto práv méně. Jen občané je totiž mohou delegovat a také je zbavit tohoto pověření.

Všechna hlasování lidu musí být uskutečněna podle stejných pravidel. Jakékoliv omezování tohoto suverénního projevení vůle občanů shora, např. požadavkem poslanců, aby byla platnost referenda podmíněna procentem účasti občanů na hlasování, které ale neznají ani volby místních zastupitelů, ani volby poslanců či senátorů, je nepřípustné a ve své podstatě protidemokratické. Politikové nemají právo rozhodovat nic, pro co nezískali pověření od svých voličů. Ale také každé rozhodnutí politiků, pouhých zástupců veřejnosti, může být zvráceno v přímém hlasování občanů samotných. Stejně jako může být v tomto hlasování přijato rozhodnutí, jež politikové neučinili (blíže viz k přímé demokracii teoretické analýzy a zdůvodnění ZDE a praktické zkušenosti z USA zde: ZDE , konkrétní návrhy na změnu politického sytému pak ZDE )

My, lid, jsme suverén!

Bylo by však velkou iluzí a svědectvím o nezralosti našeho poznání, kdybychom zdroj veškeré moci viděli jen v této politické rovině. Skutečným zdrojem moci je vlastnictví. Soukromého vlastnictví výrobních prostředků, koncentrované v rukou nepatrné hrstky elitních boháčů jim dává moc i nad sdělovacími nad sdělovacími prostředky, národními vládami, a především přímo nad námi občany. Kapitalismus ve svém vlastním jádře soukromého vlastnictví je takto protikladný demokracii a svobodě.

A opět, bylo by velkou iluzí domnívat se, že řešením tohoto problému je vlastnictví státní. Pokud by stát ovládaly nějaké, jakékoliv mocenské elity, jednalo by se jen o skrytou formou vlastnictví soukromého, tj. o vlastnictví právě těchto elit ZDE

Jediným řešením tohoto problému, již poměrně dobře ve světě vyzkoušeným, je přechod vlastnictví podniků do rukou jejich zaměstnanců (za mnohé viz například ZDE , k pozitivním ekologickým důsledkům této revoluční změny viz podrobně ZDE ). A až teprve tento krok bude oním rozhodným získáním moci lidem a zrušením veškeré institucionálně dané vlády člověka nad člověkem. Až s dosažením tohoto cíle budeme moci považovat ideály 17. listopadu 1989 za naplněné a revoluci za dokončenou.

Abychom však mohli usilovat o tento cíl, musela nejprve padnout komunistická diktatura. To byl nutný první krok na cestě ke společnosti svobody. Avšak skutečně svobodní budeme až teprve tehdy, když dokážeme svrhnout i kapitalismus a nastolit místo něj socialismus, jako společenský systém založený politicky na přímé demokracii a především ekonomicky na demokratickém vlastnictví podniků jejich zaměstnanci.

0
Vytisknout
6513

Diskuse

Obsah vydání | 16. 6. 2011