Co dělat? Typická ruská otázka!

15. 6. 2011 / Jaromír Máša

Otázka nových voleb je skutečně problematická. Nové volby starým stylem, to je jen opakování historie. Ano, lze si představit, že stranické slibotechny vypotí nějaké jásavě přesvětlené horizonty, které, jak již to s obzorem bývá, jsou jen myšlenými čarami, které se od nás vzdalují, jak se k nim blížíme. Anebo spustí nářky, jak kdyby jim ani ne tak zemřelo všechno příbuzenstvo, jako shořela nepojištěná banka. Nebo nastrčí nová jména, která budou fungovat jako škrabošky před starými -- ani se mi nechce říci obličeji -- spíše ksichty.

Nové strany, jak se právě ukazuje, to rovněž není k ničemu: to je korida místo se starými kulhavými býky s ještě hloupoučkými telaty. Ano, v evropském starověku přišla v tento moment v Řecku tyranis a v Římě císařství. Dal by se s tím srovnat kde se vzatý tu se vzatý zatím ještě jen nacionalismus, ale později číhající hnědý nacismus či spíše náckizmus. Kupodivu je spojen s takzvanou lidovostí, počátkem minulého století se tomu říkalo "völkisch". Není to ani lidství, ani lidovectví, ani lidovost, ani popularita, ani populismus a jak se všechna ta lákadla a kdákadla jmenují; jelikož jsme urbanizováni, dalo by se říci, že je to něco jak uličnictví či spíše pouličnictví, je to jakoby místo "lidodémo" jakési "lidonáci". Prosím, pozorujte okolo sebe v té "multikulti" Európě! Začínám mít strach, zda poslední zbytky evropské slušnosti zde nakonec nebudou zachraňovat burlaci od Volhy.

I ve starém Římě mohli mít radost, jak se sociální nůžky rozevírají: na jedné straně latifundisté, kteří nejspíše ani nevěděli, kde se jejich latifundie rozkládají, a vedli messalinský život, císařští koně v senátu byli možná těmi nejrozumějšími "velkými zvířaty", filosofové, kteří jsou buď odstraňováni anebo se sami loučí s tímto světem, žoldáci, kteří uskutečňují něco, čemu říkáme akulturace v tehdejším světě, a nakonec prolés, který nikam nahoru neprolez, jeho jediným majetkem je volební právo, které prodává za buřtguláš před volbami do senátu a populusu kve římského.

To se nějak ta demokracie, neboli demogracie, jak říkal Antonín Novotný (dejmupánbu věčnou slávu), zvrtla. Zdá se, že byla realizovatelná v reálně nevelkých starořeckých městech, kde každý znal každého, kde každý o každém věděl, kde si lidé vzájemně hlídali ruce i huby. A nejspíše hlavně šrajtofle. Jako ideál vyvstala v Evropě řekněme v době, kdy tomu bylo podobně. V Řecku ovšem nesmíme zapomínat na otroky, jejichž životnost u vesel nebo ve stříbrných dolech nepřesahovala 3 roky. Nějak jsme zapomněli, že jak v Řecku, tak v Římě se volilo podle "rodů" anebo kurií, tedy v podstatě podle určitých společenských tříd! I ta evropská demokracie tvořila zpočátku slitinu s arstokratickým ideálem cti a poctivosti. I Masaryk se dovolával toho, že stejně jako monarchie byla darem s hůry, i demokracie je jakýmsi darem prozřetelnosti.

Já si myslím, že je tu jednak možný návrat k přehledným celkům, to vidím již dvacet let ve snažení evropského projektu Cultural village of Europe. Pak tu vidím také francouzskou "sousedskou" demokracii, která je dokonce uzákoněna roku 1997. Politické strany se jeví jako brzda, komplikace, korupce, finanční černé díry, neprůhledné, tajné, téměř okultní organizace, které, pokud je už nemají, brzy si opatří své ozbrojené oddíly. Ne, že sociální nůžky se rozevřely, ona už je téměř všude přestřižena pupeční šňůra.

Co se zdá chybět, to jsou inteligentní, rozumní, nezávislí a nezávisle myslící, čestní a poctiví nešmelící, šmelinu nepotřebující a slušní lidé. V poslední době jsem viděl několik TV pořadů pana Tomia Okamury. Také jsem četl několik jeho analýz současné situace. Myslím si, že ví, jak na to. Není nutné jít na to převratem, lze i postupně odhalovat vhodné osobnosti. Jsem přesvědčen o tom, že takový skutečný manažer si je snadno najde a že to nebudou samí Japonci. To kanimůrské jméno? Prosím Vás, nebuďte malicherní: Klaus a Fierlinger jsou jména německá, Klestil a Brož-Tito jsou jména česká. Sarkozy je Maďar jak poleno. Soňa Gándhíová je Italka. Obama má kořeny někde v západní Africe. Kubitschek byl Čech a říkal že "ve vlasti je dobré pivo a hezký holky". Vrchol všeho byl ovšem báťuška Džugašvili, Rusák jako vystřiženej. Copak naše politické karyatidy by byly bez partajních výsadek a naopak co by byly ty výsadky bez těch partajních koryfejí? Asi propadáky.

Kdo chce pana Okamuru ať mi napíše.

0
Vytisknout
3753

Diskuse

Obsah vydání | 16. 6. 2011