Hlavně v redakcích by měli vyrazit na kole ...

15. 6. 2011 / Bohumil Kartous

Média, více či méně, vytvářejí realitu. Jsou některá témata, která jsou v jiné než mediální rovině těžko uchopitelná a pak záleží do značné míry jen na médiích, jak s příležitostí naloží. Stalo se přitom tak nějak dobrým zvykem, že jakékoliv tradiční prvky sociálního protestu vzbuzují -- přece ze své podstaty -- znepokojení. Každé médium je aktivní prvek, který skutečnou něčeho takového, jako je stávka, nějak uchopí a vytvoří o něm představu. Naše představa o stávce, máme-li nějakou, je z velké většiny formována tím, co média o takové věci sdělí. A protože znepokojení je jeden z několika motivátorů, které média tak ráda nadužívají, představa vytvořená médii je zejména znepokojivá, čemuž se přizpůsobují další věci, jako třeba fakta.

Určitě se někde objevily odhadované miliony či miliardy, které bude stávka údajně stát, nicméně já nemám žádné ponětí o tom, kde se taková částka vzala. Pravděpodobně prostým odečtením podílu HDP z kalendářního roku. Neumím si totiž představit, že by někdo věrohodně zkoumal, jaké škody taková stávka natropí. Jestli skutečně nebude kvůli stávce udělána práce, kterou je potřeba udělat, jestli se kvůli tomu neuskuteční zakázky, jestli kvůli tomu nějaký podnikatelský projekt zapadne, jestli kvůli tomu nějaký firma zkrachuje nebo někdo přijde o práci. Můžeme si být jisti tím, že číslo vzešlé z takového detailního průzkumu by se výrazně lišilo, jen by bylo potřeba více přemýšlet.

Jistě, je tu přece ta velká otázka veřejných práv a individuální svobody, které se, dle obrazu z médií, tak ostře dostávají do střetu. Ano, velké otázky historie, nicméně v současném kontextu je to více méně jen ideologická hra na bohulibé zájmy, aneb každý slušný člověk mění strukturu výdajů státního rozpočtu (nebo stávkuje) z důvodů zejména ideologicky ušlechtilých. Najde se pak lehko řada intelektuálních zbloudilců s mediální licencí, kteří jsou na ideologických vzorcích závislí (stejně jako jejich mediální licence:). To se pak nedá dělat nic jiného než znepokojovat.

Já to vidím trochu jinak. Jedu vlakem, a průvodčí si dělá legraci, že se nedostane do práce. Instituce, od kterých dostávám informace, vyhlašují na čtvrtek úlevy z pracovních nebo studijních povinností. Někteří lidé, ti s pitomým zaměstnavatelem, si budou muset vzít dovolenou, nicméně ani oni nejsou tolik znepokojení, jak mediální klima žádá. Ti, co se mohou přemísťovat na kole, mají jedinečnou příležitost sociálně posílit využívání tohoto nesmírně užitečného dopravního prostředku. Kdyby si jen podstatná část lidí v Praze sedla na kolo, bude mít stávka významně pozitivní efekt.

Nechci snižovat skutečné důvody, které za událostmi stojí, tedy zejména ne propast mezi veřejnou sférou a sférou denního života. Jenže média stimulují znepokojení nikoliv důrazem na celospolečenskou rovinu problémy, ale důrazem na partikulární zájmy. Hlavně v redakcích by měli vyrazit na tom kole ...

0
Vytisknout
4640

Diskuse

Obsah vydání | 16. 6. 2011