Politické rozpaky Baracka Obamy

3. 6. 2011 / Immanuel Wallerstein

Prezident Spojených států je považován za nejmocnějšího jednotlivce, jakého kdy znal moderní svět. Barack Obama ke své lítosti zjišťuje, že má pořád nesmírnou moc škodit, ale ve skutečnosti nemá žádnou moc činit dobro. Myslím, že si to uvědomuje a neví, co s tím dělat. Faktem je, že s tím může dělat velmi málo.

Vezměme jeho největší současnou starost -- druhou arabskou revoltu. Nebyl to on, kdo ji spustil. Byl zřejmě překvapen, když začala, stejně jako skoro všichni ostatní. Jeho bezprostřední reakcí byla obava, a to oprávněná, že revolta velmi ohrozí už tak vratký geopolitický řád v regionu. Spojené státy se všemožně snažily omezit škody, udržet si vlastní pozici a obnovit "pořádek". Nelze říci, že by byly moc úspěšné. Situace se každý den a nejrůznějšími způsoby stávala čím dál tím neurovnanější a Spojené státy nad ní neměly kontrolu.

Obama je svým přesvědčením a osobností, celou svou bytostí centrista. Usiluje o dialog a kompromis mezi "extrémy". Jedná uváženě a významná rozhodnutí činí s opatrností. Dává přednost pomalé, spořádané změně -- změně, která neohrožuje základní systém, jehož je nejen součástí, ale pomazanou ústřední postavou a nejmocnějším hráčem.

V této roli dnes všude naráží na překážky. Přesto se dál snaží, aby ji hrál. Zřejmě si sám říká: co jiného můžu dělat? Výsledkem je, že jiní hráči (včetně těch, kdo byli kdysi jeho podřízenými spojenci), se proti němu pohrdavě a nestoudně bouří a prochází jim to -- což dále zmenšuje Obamovu moc.

Netanjahu má řeč ke Kongresu USA, který nadšeně a bez konce aplauduje jeho nebezpečným a sobeckým nesmyslům, jako by byl novým vtělením George Washingtona. Byl to doslova políček do tváře Obamy, i když ten už ve svém vystoupení před AIPAC (American-Israel Public Action Committe, Americko-izraelský výbor pro veřejnou akci -- pozn. překl.) de facto odvolal svůj nesmělý pokus o navržení hranic z roku 1967 jako základu řešení problému Izraele a Palestiny.

Saudská vláda dala velmi jasně najevo, že udělá vše, co bude v jejích silách, aby ubránila existující režimy arabského světa, a je rozhněvána Obamovými příležitostnými ústupky jazyku "lidských práv".

Pákistánská vláda říká Obamovi zcela jasně, že pokud se pokusí jednat s ní tvrdě, má pevnějšího přítele v Číně.

Vlády Ruska, Číny a Jižní Afriky daly Obamovi zcela zřetelně najevo, že pokud se Spojené státy pokusí vyvolat akci Rady bezpečnosti proti Sýrii, nebudou mít jejich podporu a pravděpodobně ani nezískají prostou většinu hlasů -- což je ozvěna Bushova neúspěchu s druhou rezolucí o Iráku roku 2003.

V Afghánistánu vyzývá Karzáí NATO, aby přestalo s útoky bezpilotními letouny. A Pentagon pociťuje tlak na stažení z Afghánistánu z toho důvodu, že je to příliš nákladné.

Jestli si někdo myslí, že slabost USA je výlučně záležitostí Středního Východu, ať se podívá na Honduras. Spojené státy fakticky podpořily převrat proti teď už někdejšímu prezidentovi Zelayovi. Hondurasu bylo kvůli tomuto převratu pozastaveno členství v Organizaci amerických států (OAS). Spojené státy pak bojovaly ze všech sil o obnovení plného členství Hondurasu se zdůvodněním, že už byl oficiálně zvolen nový prezident. Latinskoamerické vlády to odmítaly, protože Zelayovi nebyl povolen návrat a nebyla stažena všechna falešná obvinění proti němu.

Co se ale nestalo? Kolumbie (údajně nejlepší přítel USA v Latinské Americe) se dala dohromady s Venezuelou (údajnou latinskoamerickou nemesis USA) a obě společně dohodly s honduraskou vládou, která je teď u moci, Zelayův návrat za Zelayových podmínek. Ministryně zahraničí Clintonová reagovala na toto faktické odmrštění diplomacie USA jen pokusem o úsměv.

Navíc má Obama v Kongresu USA potíže také s válkou v Libyi. Podle Zákona o válečných pravomocích měl Obama právo poslat vojáky do Libye pouze na 60 dnů. Jejich další nasazení vyžaduje výslovné schválení Kongresem. Šedesát dní už uplynulo a v Kongresu se zatím nic neudálo. Prodlužování libyjské akce je jasně nezákonné, ale Obama není schopen získat pro ni podporu. Nicméně v ní chce dál pokračovat. Účast USA přitom může eskalovat. Takže Obama může ničit, dobro ale činit nemůže.

Mezitím se Obama soustřeďuje na to, aby byl znovu zvolen. Je docela pravděpodobné, že se mu to podaří. Republikáni se posouvají stále víc doprava a nepochybně to politicky přehánějí. Jakmile ale bude opětovně zvolen, bude mít prezident Spojených států ještě míň moci než dnes. Svět se žene prudce kupředu. Ve světě s tak mnoha nejistotami a nepředvídatelnými aktéry jsou, jak se ukazuje, nejnebezpečnější "neřízenou střelou" Spojené státy.

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 306, 1.6.2011. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2010

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

0
Vytisknout
7501

Diskuse

Obsah vydání | 6. 6. 2011