O DSK nejde. Sám Mezinárodní měnový fond by měl jít před soud

4. 6. 2011

Někdy je nejvýmluvnější mlčení. Nejdůležitější fakta se často skrývají za každodenním šumem, nepozorována a nediskutována. A tak skutečnost, že bývalý šéf MMF Dominique Strauss-Kahn jde před soud kvůli údajnému znásilnění pokojské v newyorském hotelu je právem důležitou zprávou. Avšak představte si, že by prominentní postava nebyla obžalována ze znásilnění pokojské, ale z toho, že jí způsobila smrt hladem, a to včetně jejích dětí, rodičů a tisíců dalších lidí. To je to, co MMF v nedávné době nevinným lidem způsobil. To je to, co způsobí znova, pokud ho netransformujeme k nepoznání. Avšak o tomhle se mlčí, napsal v deníku The Independent Johann Hari.

Abyste příběhu porozuměli, musíte se vrátit zpět ke vzniku MMF. V roce 1944 se zástupci zemí, na jejichž stranu se přiklánělo vítězství ve II. světové válce, shromáždili v hotelu v New Hampshire, aby si rozdělili kořist. Vyjednavači - až na několik čestných výjimek jako byl velký britský ekonom John Maynard Keynes - byli rozhodnuti dospět k jediné věci. Přáli si vybudovat globální finanční systém, který zajistí, aby obdrželi převážnou část peněz a zdrojů planety. Za tím účelem založili řadu institucí - a tak přišel na svět Mezinárodní měnový fond.

Oficiální cíl MMF vypadá prostě a přitažlivě. Údajně vznikl proto, aby zajistil, že chudé země neupadnou do dluhů, a pokud by se tak stalo, aby jim poskytl půjčky a ekonomickou expertízu. Je představován coby nejlepší přítel a strážce chudých. Avšak za touto rétorikou zůstává skryto, že MMF byl vytvořen, aby byl ovládán několika bohatými zeměmi - konkrétně jejich bankéři a finančními spekulanty. MMF koná výhradně v jejich zájmu.

Podívejme se, jak to v praxi funguje. V 90. letech malá země Malawi ležící v jihovýchodní Africe poté, co ji zasáhla nejhorší epidemie AIDS na světě a přežila otřesnou diktaturu, čelila vážným ekonomickým problémům. Požádala tedy MMF o pomoc. Pokud by MMF sehrál svou oficiální roli, poskytl by půjčky a vedl by zemi tak, aby se rozvíjela stejným způsobem jako Británie a USA nebo jakákoliv jiná úspěšná země - aby chránila svůj nezralý průmysl, podporovala farmáře a investovala do vzdělání a zdravotnictví.

Tak by to udělala instituce, které by záleželo na obyčejných lidech. Avšak MMF udělal něco velmi odlišného. Prohlásil, že poskytne pomoc pouze tehdy, pokud bude Malawi souhlasit s programem "strukturálního přizpůsobení". Nařídil Malawi, aby prodala takřka všechen státní majetek soukromým společnostem a spekulantům a aby omezila sociální výdaje a veřejné služby. Žádal, aby vláda přestala dotovat hnojivo, ačkoliv to bylo to jediné, co umožňovalo farmářům hospodařícím na vyčerpané půdě něco vypěstovat. Řekli jim, že mají upřednostnit platby mezinárodním bankéřům před výdaji na malawské obyvatele.

Takže když v roce 2001 MMF zjistil, že vláda Malawi vytvořila velké zásoby obilí pro případ neúrody, nařídil jí, aby je naráz prodala soukromé společnosti. Sdělil Malawi, aby se držela priorit a použila výnosy na prvním místě ke splacení půjčky od velké banky, kterou sám doporučil, s ročním úrokem 56%. Malawský prezident protestoval a řekl, že to je nebezpečné. Jenže neměl na výběr. Obilí bylo prodáno a banky vyplaceny.

Následující rok došlo k neúrodě. Vláda Malawi proti ní nemohla podniknout takřka nic. Hladovějící obyvatelstvo bylo nuceno jíst stromovou kůru a krysy, které se mu podařilo chytit. BBC to popsala jako "nejhorší hladomor" v Malawi. V letech 1991-1992 ale došlo k mnohem horším neúrodám, nicméně nikoliv k hladomoru, protože vláda měla zásoby obilí. Ale tentokrát přinejmenším tisíce lidí zemřely hlady.

V době vrcholícího hladomoru MMF pozastavil pomoc ve výši 47 miliard dolarů, protože vláda "zdržovala" zavádění tržních "reforem", jež vedly ke katastrofě. Klíčový poskytovatel pomoci přímo v místě, ActionAid, provedl vyšetřování hladomoru a dospěl k závěru, že MMF "nese za katastrofu zodpovědnost".

Potom Malawi zničená katastrofou provedla něco, co se od chudých zemí neočekává. Sdělila MMF, aby šel do háje. Najednou měla možnost zodpovídat se vlastním lidem spíše než cizím bankéřům, odmítla všechny "rady" MMF a spolu s řadou dalších služeb pro obyčejné lidi obnovila dotace na hnojiva. Během dvou let se země změnila z žebráka na dodavatele potravin do Ugandy a Zimbabwe.

Malawský hladomor by měl být pro vás i pro mě vzdáleným varováním. Podřizování zájmů obyčejných lidí bankéřům a spekulantům způsobilo hladomor. A během pár let zničilo celou globální ekonomiku. V dějinách MMF tento příběh není výjimkou; je to pravidlo...

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz s MMF více než deset let úzce spolupracoval, než odešel a zveřejnil podrobnosti. Před několika lety mi řekl: "Když do země přijde MMF, zajímá je pouze jediná věc. Jak zajistíme, aby byly banky a finanční instituce vyplaceny? - Je to MMF, kdo udržuje ve hře [finanční] spekulanty. Nezajímá je rozvoj, nebo to co zemi pomáhá zbavit se chudoby." -

Před soudem by neměl stát jenom Strauss-Kahn. Měla by tam stát instituce, kterou řídil... pokud bereme ideu lidské rovnosti vážně a pamatujeme na všechny zbídačené, hladovějící a zabité touto institucí, měli bychom diskutovat o vzniku Komise pravdy a usmíření - a o tom, jak MMF zcela zrušit a začít znovu.

Pokud je Strauss-Kahn vinen, myslím že vím, jak se to stalo. Musel si pokojskou splést s chudou zemí ve finančních potížích. Šéfům MMF bylo po léta dovoleno je znásilňovat.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7720

Diskuse

Obsah vydání | 6. 6. 2011