Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž, i když to totéž je

5. 6. 2011 / Jiří Baťa

Příběh první:

V našem místním regionálním čtrnáctideníku mne zaujal rozhovor jeho šéfredaktora s představitelkou oponentního občanského sdružení v jisté kauze, týkající se vybudováním, tedy realizací průmyslové zóny. Zmíněná představitelka občanského sdružení zastupuje občany, kteří jednak s realizací průmyslové zóny nesouhlasí, nebo k ní mají různé výhrady. Na základě těchto poznatků občanské sdružení zorganizovalo podpisovou akci v petici, ve kterém měli občané vyjádřit svůj názor na průmyslovou zónu.

Ve městě, které čítá cca 12 tisíc obyvatel, se k petici vyjádřilo 2 177 občanů s negativním postojem k PZ. Na tuto skutečnost šéfredaktor reagoval otázkou, zda je to málo nebo hodně k tomu, aby bylo možno z tohoto počtu vycházet pro posouzení připravované realizace PZ. Představitelka o.s. na to odpověděla, že vzhledem k tomu, že o.s. nemělo k dispozici žádné mimořádné prostředky, ani aparát úředníků, jako tomu bývá u voleb, je to číslo vysoké. Následná reakce šéfredaktora byla ještě více na tělo, když se vyjádřil následovně:

"Jak je z výsledků petice zřejmé, existuje ve městě a okolí výrazně mlčící skupina lidí, o jejichž názorech nevíme. Lze je však interpretovat i tak, že jsou této skupině aktivity k zóně minimálně lhostejné, nebo s nimi naopak dokonce v různé míře nesouhlasí."

K tomu se představitelka vyjádřila ráznou odpovědí, že hodnotit smýšlení ostatních občanů jim (občanskému sdružení) nepřísluší, na druhé straně však konstatovala, že:

"Pokud je mi známo, nevznikla žádná jiná aktivita či petice, které by se dožadovaly realizace průmyslové zóny v podobě, jak je uvažováno".

Příběh druhý:

Koaliční vláda (rozpočtové odpovědnosti) si do svého štítu dala vypracování reforem. Všichni víme, o jaké reformy jde. Tento úkol si stanovila ve svém programovém prohlášení a pojistila si jej koaliční smlouvou. Přes tyto dokumenty nejede vlak. Zato se rozjela celá mašinérie řady nepodařených paskvilů, vládou vydávaných za reformy. O kvalitě reforem, jejich reálnosti, společensko-sociální únosnosti, ekonomické výhodnosti a mnohých dalších efektech svědčí celá řada nesouhlasu jak z řad tripartity (především odborů, pokud se vůbec měly možnost projednání zúčastnit), opozice, zaměstnavatelů a samozřejmě veřejnosti. Stručně řečeno, reformy jsou zpracovány k obrazu svému vládního pravicového dua (ODS, TOP 09), neboť třetí člen vlády, VV, se na tom podílí jen zcela okrajově.

Není pochyb o tom, že nějaké rozumné reformy ve zdravotnictví, školství, důchodovém zabezpečení, stejně jako v jiných resortech jsou, bohužel, zapotřebí (bohužel proto, že tento stav v zemi přivedli právě či především politici současné vlády, nebo politických stran, v nichž dříve současní aktéři působili). Poznamenávám, že reformy rozumné, což se o těch navrhovaných říci nedá.

Není divu, vláda se pohybuje na svém vládním korábu jako na rozbouřeném moři, ve vysokých vlnách a není schopna určit, kdo jaké funkce bude zastávat, aby se loď konečně dostala do klidných vod. A to se ještě část posádky korábu bouří, odmítá sloužit kapitánovi korábu (pohříchu krátkozrakému, ne-li skoro slepému a hluchému) a kladou si podmínky, jak koráb kormidlovat dál i s jejich přičiněním. Co je však nejhorší, posádka ztrácí kurs a jediným smyslem jejich snažení je udržet koráb v přímém směru. Kam však míří, je vůbec nezajímá. Poněkud poeticky pojatý stav a situace naší koaliční vlády, která však díky svým vnitřním problémům, tahanicím a různým kauzám není schopna se věnovat rozumné a racionální práci. Výsledkem jsou výše zmíněné tzv. "reformy".

Vrátím se k meritu věci, tedy stavu, ve kterém se koaliční vláda nalézá. Oblíbenost a věrohodnost vlády klesla na úroveň, kdy i ten nejotrlejší předseda vlády by se měl červenat a zvažovat rezignaci (o jiných členech vlády ani nemluvě).V případě představitelů ODS je to již jakási tradice, vzpomeneme-li M. Topolánka, řadu jeho faux pas i další extempore a jeho konečný pád.

Pouhá osmnáctiprocentní důvěryhodnost a oblíbenost je nejhorší za období od listopadu 1989. Z druhé strany pohledu to znamená, že 80 % občanů ČR nesouhlasí s politikou vlády, její prací a jejími výsledky, tedy, že drtivá většina občanů má negativní hodnocení koaliční vlády a jen slabá pětina občanů je schopna hodnotit vládu lépe, než ta většina. V porovnání s volebními výsledky, kdy trojkoalice získala celkem cca 35 % hlasů (z celkových cca 55 % na volbách zúčastněných, což je na počet občanů ČR sotva jedna třetina všech občanů ČR) je současných 18 % vládě, její práci a reformám loajálních občanů zatraceně málo k tomu, aby tato vláda měla důvěru veřejnosti a mohla jí vládnout.

Nesouhlas s prací vlády a jejími reformami vyjadřují občané, odbory a dokonce i zaměstnavatelé různě. Jednou z velkých protestních akcí byla manifestace (nebo demonstrace) na Václavském náměstí, s účastí okolo 40 tisíc občanů. Vzhledem k bezvýslednému jednání odborů s vládou, chystají odborové svazy další akce, přičemž nevylučují ani generální stávku.

Vrátím-li se k podstatě věci v prvním příběhu, kdy šéfredaktor zpochybnil více jak 2 tisícový negativní postoj občanů jako dostatečný k pozastavení realizace záměru s PZ a potažmo vyjádřil názor, že "mlčící většina" by mohla být považována za loajální s připravovanou PZ, potom statistika, hovořící o nespokojenosti a neoblíbenosti koaliční vlády je pravým opakem. Tedy, že drtivá většina občanů má negativní hodnocení vlády a jen slabá, rovněž mlčící menšina, je s vládou loajální a spokojena.

Zde chci rovněž poukázat na "mlčící menšinu", která ač loajální s vládou, rovněž žádným způsobem nevyjadřuje vládě veřejnou podporu, tedy žádnými peticemi, shromážděními či jinými formami, které naopak většina nespokojených občanů dává najevo jak demonstracemi, tak jinými formami, včetně svými názory v médiích (pokud jsou vůbec zveřejněny). Tento stav by bylo možno považovat za zcela dostatečný k tomu, aby vláda podala demisi a byly vyvolány nové volby. Nicméně tomu tak není. Vláda zásadně odmítá vzít v úvahu nespokojenost a nesouhlas 80 %ní většiny občanů ČR, staví se do role mrtvého brouka a tvrdošíjně trvá na svých (ujetých) plánech (reformách) a odmítá se podvolit nespokojenosti jak opozice, tak většině občanů kterým, navzdory všemu bohužel, k jejich nespokojenosti vládne.To vše za vydatné podpory 114 peněz lačných, neodpovědných, všehoschopných, zato loajálních poslanců v PS.

Závěr:

V nadpisu článku jsem uvedl, že když dva dělají totéž, nemusí to být totéž i když to totéž je. Snad jsem byl pochopen, pokud ne, pokusím se vysvětlit.

V případě problematiky s průmyslovou zónou se k záměru negativně vyslovilo cca 2200 občanů a tento počet byl, k počtu cca 12 tisícovému městu, zpochybněn jako dostačující k tomu, aby se vedla polemika pro či proti realizaci PZ. Mlčící většina by pak mohla být latentně považována za sympatizanty tohoto záměru. Z tohoto poměru by se mělo tedy vyvodit, že jedno pětinová menšina by s prominutím, měla držet hubu, protože mlčící většina se nevyjádřila a lze ji tedy (latentně či potencionálně) považovat za pozitivně přijímající záměry na vybudování PZ. Přesto lze věřit, že "menšina" může výrazně ovlivnit aktivity investora (třeba jen tím, že bude respektovat jejich požadavky), když už ne úplně zastavit. To je síla jedné šestiny obyvatel města.

S vládou to je, jak jsem již zmínil, naopak. Drtivá většina občanů ČR vyjadřuje s koaliční vládou svou výraznou nespokojenost a neoblíbenost, nesouhlasí s jejími navrhovanými reformami a její prací celkem. Jen slabých 18 % občanů (skalních příznivců ODS, TOP 09, příp. VV, vesměs (i formou korupce) nějakým způsobem do politiky (přes byznys) zainteresovaných na různých stupních veřejné a státní správy či orgánů) souhlasí s kroky vlády, jsou jí loajální a podporují ji. A přes tuto výraznou 80 % ní převahu nespokojených občanů není (zatím) reálné donutit vládu buďto ke krokům, slučitelných s představami a požadavky občanů, odborů a zaměstnavatelů, nebo ji donutit k demisi a vypsání nových voleb.

Jak z výše uvedeného vyplývá, dva dělají totéž a není to totéž. Když však celou problematiku porovnáme zjistíme, že to totéž je, jen výsledky jsou odlišné. Jinými slovy: petice, mnohdy s nepodstatným počtem podpisů může zvrátit mnohdy velmi závažné plány a záměry (viz akce lékařů, plánované dálnice, tunely, zástavby a jiné), zatímco prokazatelná statistika a mluva čísel s 80 % převahou nespokojených občanů celé ČR není schopna donutit demagogickou (a dogmatickou současně) vládní garnituru odejít ze scény. A to je, či by mohla být s nadsázkou, tragedie.

Při vědomí, že je toto vše je psáno zbytečně a bez naděje jakékoliv odezvy z příslušných míst mohu konstatovat, že se mi mírně ulevilo. Dočasně, samozřejmě. Protože otrlost, nezájem, lhostejnost, případně arogantnost mi není vlastní. Nejsem totiž členem ani této vlády, ani jedním ze 114 z PS, ba ani jedním z těch zbylých loajálních. Věřím, že tato vláda skončí podobně, jako skončila či padla vláda M. Topolánka, což je jen otázka času.

0
Vytisknout
2854

Diskuse

Obsah vydání | 7. 6. 2011