Vidličkou a nožem

6. 6. 2011 / Přemysl Janýr

Snažím se mladším přátelům předávat zkušenost, že rychle houstnoucí frekvence politických skandálů, rozpad loajality a otevřené boje uvnitř vládnoucích struktur, házení bahnem a úpadek politické kultury až se tají dech nejsou příznaky degenerace národa, ale průvodními příznaky rozkladů našich politických systémů. Máme těch zkušeností víc, než kdo jiný, bylo tomu tak koncem osmdesátých, šedesátých i třicátých let a i poslední mediální přestřelku mezi Jiřím Grušou a Václavem Klausem je třeba s pobavením vnímat v tomto kontextu.

Gruša si ovšem koledoval. Ne, že by jeho glosy na Klausovu adresu nebyly trefné, spíše jim naopak chybí překročení osobního rozměru a domyšlení. Ale quod licet bovi non licet jovi. Co může kritický komentátor českého politického dění zní poněkud jinak od diplomata a bývalého velvyslance, k tomu někdejšího Klausova přítele a soudruha v boji za lepší kapitalistické zítřky.

Gruša se ovšem ve své kritice omezuje pouze na Klausův populistický nacionalismus, oportunismus a omezenost obzoru. Důsledky se dál nezabývá. On je jen uživatelem (nacionalismu), říká o něm, začal postupně přesedat z mezinárodního expresu na český osobák. Je to prorok průměrnosti. Je přesvědčen, že má pravdu. Působí komicky.

Býval bych rád byl při tom, když Klaus po přečtení Grušova neuvěřitelně sebevědomého, ne-li arogantního (Klaus) interview vypěnil, sedl a osobně napsal odpověď. Velmi osobně. A nejspíš si i prosadil, aby -- prezident neprezident -- také byla zveřejněna a aby tak dal světu nahlédnout do hlubin uražené dušičky hlavy státu.

Nevynechal nic. Říká že je Čech, ale ve skutečnosti pro nás má jen nadávky, snaží se pluralem majestatis semknout kolem sebe národ. Vždycky jsem měl pocit, že reprezentuje spíše zájmy té druhé strany, než té naší, snaží se z něho Grušu vyloučit. Musím se smutně usmát nad jeho domýšlivostí, dodává bezelstně. V jistou chvíli jsem se pokusil z Gruši udělat i politika ... ale ve volbách prohrál ... Udělal jsem ho ještě členem své vlády, ministrem školství, ale i v této roli naprosto selhal.

Před lety mi přátelé vysvětlovali, že rozdíl mezi Klausem a Zemanem je v tom, že Klaus už se naučil jíst vidličkou a nožem. A tak si od té doby přemýšlím jestli byl dobrým žákem a jestli ti pražští taxikáři, od kterých se světáctví učil byli dobrými učiteli.

0
Vytisknout
6332

Diskuse

Obsah vydání | 8. 6. 2011