Svatý Štěpán a biblický progresivismus
25. 12. 2025 / Boris Cvek
čas čtení
5 minut
Pozoruhodné
je, že po staletí za viníky byli vydáváni židé nebo Pilát, ne
klérus. Sám Ježíš byl samozřejmě žid, apoštolové byli židé,
pastýři asi taky, Maria byla židovka atd. Problém byl někde
jinde, ale z politických důvodů bylo samozřejmě lepší to
svést na židy a odvést pozornost od kléru. Nebo Jidáš. Dante ho
má na dně pekla. Nejhorší z nejhorších. Přitom svého
činu, na rozdíl od kněží, tak litoval, že se oběsil. Kněží
ještě dokonce poté, co Ježíš vstal z mrtvých, uplácejí
vojáky, aby lhali, že mrtvola byla z hrobu odnesena. Co si to
to evangelium dovoluje takto líčit kněží!
Ale
zpět ke Štěpánovi. Tahle Štěpánova řeč asi taky církevní
představitele nemohla moc nadchnout stejně jako členy židovské
rady (Skutky apoštolů 7): „Avšak Nejvyšší nepřebývá v
chrámech, vystavěných lidskýma rukama, jak praví prorok: ‚Mým
trůnem je nebe a země podnoží mých nohou! Jaký chrám mi můžete
vystavět, praví Hospodin, a je vůbec místo, kde bych mohl
spočinout? Což to všechno nestvořila má ruka?‘ Jste tvrdošíjní
a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu
svatému, jako to dělali vaši otcové. Byl kdy nějaký prorok, aby
ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli
příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili.
Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej
nezachovali!“ Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána
v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby. Ale on, plný Ducha svatého,
pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po
pravici Boží, a řekl: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna
člověka, stojícího po pravici Boží.“ Tu začali hrozně
křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli a hnali ho
za město, aby ho kamenovali.“
Členové
rady. To je ta podstatná identifikace. Nehnalo je židovství, víra,
hnala je jejich pozice. Jak by mohli členové rady, vysoký klérus,
tohle strpět! A v dějinách křesťanství vidíme to samé.
Bez ohledu na konfesi, etnikum, národnost. To nehraje žádnou roli.
Křičeli a zacpávali si uši, tak je to děsilo. Výmluvné je, že
ani ti, kdo se rozhodli, že Ježíš musí být umučen, nespoléhali
na to, že to za ně udělá dav, naopak se báli, že by se lid mohl
vzbouřit proti pokusu o Ježíšovo zatčení (Marek 14,1-2).
V Janovi (12) dokonce čteme: „Proto se velekněží uradili,
že zabijí i Lazara; neboť mnozí židé kvůli němu odcházeli a
věřili v Ježíše. Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků,
kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.
(…) Zástup, který s ním byl, když vyvolal Lazara z hrobu a
vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. Proto ho také
přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto
znamení. Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý
svět se dal za ním.““
Víme,
jak to dopadlo, s Ježíšem i Štěpánem. Snad lze považovat
za zázrak, že ty příběhy přežily až dodnes, že je hlásal a
hlásá v kostelích klérus a že byť jejich skutečnost byla
různě maskovaná např. pomocí antijudaistické propagandy (už
jeden z nejvýznamnějších koncilů katolické církve z roku
1215 nařizuje židům nosit žluté označení, aby bylo jasné, že
jsou židé, tedy nevěřící v Krista), která výrazně přispěla
k holokaustu, ty texty mají za ta staletí v zásadě
netknutý, jasný, progresivistický až revoluční základ. Co se
církvím ovšem jakž takž podařilo, je odradit mnoho
progresivistů od toho, aby v Bibli vůbec něco jako
progresivismus hledali. Přitom dokonce nejeden ateista by asi
s velkým překvapením, ne-li hrůzou, zjistil, že Bůh velkou
část jeho ateistických argumentů proti církevním představám o
Bohu (ateisté rádi zaměňují Boha a jeho církevní prezentaci,
mají to pak lehčí) sdílí, ba že jeho rozhořčení proti Bohu
vychází dost možná z Božího působení v něm.
1198
Diskuse