Šílenství a imperialismus: Putin a Trump
13. 2. 2025 / Matěj Metelec
Když před třemi lety Rusko zaútočilo na Ukrajinu, také český veřejný prostor zaplavila prohlášení, že Putin je „šílený“. Kvazipsychologická hodnocení odrážela hlavně zděšení nad narušením mezinárodního řádu, který sice nebyl ani v letech, které přecházely únoru 2022 tak respektovaný, jak by se mohlo zdát, v kontextu největší evropské války od roku 1945 však byla vcelku pochopitelná. Zatímco balkánské války, jakkoli děsivé, se odehrávaly z hlediska evropského jádra jednoznačně na periferii, Rusko patřilo od začátku 19. století k velmocem, a nešlo se tvářit, že jeho agrese vůči Ukrajině je neškodná aberace v poklidném toku mezinárodních vztahů.
Snaha ovládat Ukrajinu a začlenit ji coby nerozbornou část ruské říše ovšem trvá stovky let. Z hlediska Putinova úsilí o návrat na velmocenské výsluní představuje agrese proti někdejší državě, která dosáhla nezávislosti, možná odpudivý a nepřijatelný, ale rozhodně ne nepříčetný krok. Obnovený ruský imperialismus, který se po velkou část 20. století odehrával pod sovětskou značkou a s komunistickou rétorikou, v žádném případě nelze přičítat psychickému vyšinutí jedince.
Na druhou stranu, Spojené státy éru územní expanze zanechaly nejpozději v první půlce 20. století za sebou. V době, kdy se na sklonku druhé světové války rozhodovalo o další podobě mezinárodního řádu, byly dokonce odpůrci imperialismu starého střihu, který představovaly Velká Británie a Francie (a řada menších evropských zemí). I když v bipolární éře byly k starému imperialismu tam, kde jej viděli jako žádoucí hráz proti komunismu shovívavější, samy sklony k územní expanzi neprojevovaly. I jejich vojenské intervence se omezovaly na podporu jejich spojenců (a klientů), a ačkoli byly často brutální a svévolné, nesměřovaly k rozšiřování vlastního území.
Jak v tomhle kontextu hodnotit výroky Donalda Trumpa, vyjadřující touhu anektovat Kanadu (a další jeho rádoby-anexní cíle, k nimž patří vedle Grónska a Panamy svým způsobem také Gaza)? O Trumpovi se říká, že je tvrdý vyjednavač, který přenáší své zkušenosti z byznysu do politiky. V kontextu jeho plánů působí tyto výroky jako zoufalá snaha o racionalizaci iracionálního. Asi tak podobně smysluplná, jako tlačit zvýšením cel na Kanadu proto, že se přes její hranici dostává do USA syntetický opioid fentanyl (z Kanady jde ovšem asi pouze 0,2 % z množství, jež do US proudí). Opiátová krize je skutečný problém, ale, jak dlouhodobě říkají političtí představitelé latino-amerických zemí, dokud bude existovat ve Spojených státech poptávka, těžko si lze představit, že by drogy přes (převážně jižní) americkou hranici proudit přestaly. (A v zemi, v níž aktuálně Elon Musk a jeho parta kurážných mladých neoreakcionářů osekávají veřejné výdaje, klesne poptávka po návykových látkách jen sotva.)
Máme se tvářit, že imperiální sny o územní expanzi, které Trump artikuluje, jsou jen „roztomilou výstředností“ či přijatelnou „byznysovou vyjednávací taktikou“? Nebo je na místě říci, že král je nahý, a pokud se někdo pohybuje na hranicích příčetnosti, není to bezohledný imperialista Putin ale Donald Trump? Putin je diktátor, který rozpoutal krvavou a nespravedlivou válku proti svým nepřátelům. Trump je autoritářský pošahanec, který zastrašuje své partnery a spojence. Hrozbu představují oba, ovšem jen ten druhý nám stojí v zádech, o nichž jsme byli přesvědčení, že nám je Spojené státy budou krýt navždy.
Diskuse