Warming Stripes hřejí náplavku

4. 10. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 8 minut
 

Zavítáte-li v těchto dnech při své procházce Prahou i na zdejší náplavku, můžete zde zhlédnout velký banner s názvem Warming stripes, což v doslovném překladu znamená „pruhy oteplování“. Jeho hlavním úkolem je upozornit na neutěšující fakta o klimatu a postupném stoupání průměrné teploty od roku 1905 až do roku 2021, která v České republice roste přibližně dvakrát rychleji, než je globální průměr, neboť od roku 1960 se v České republice oteplilo o + 2 stupně Celsia. Celá tato akce probíhá v rámci Týdne pro klima a zmíněný banner, zde bude k vidění až do 12. října. Na jeho vzniku se ve svém volném čase společně se svými přáteli podílela filmová produkční Barbora Kinkalová.

Paní Barboro, toto 7 x 3 metrů velké plátno vzniklo přímo tady u Vltavy. Co vás přimělo k rozhodnutí, vytvořit ho zde na místě?


 

Chtěly jsme s Toňou, mojí spolupracovnicí, během tvorby také komunikovat s kolemjdoucími, měly jsme s sebou i petici Climate of Change, kterou lidé mohli podepsat. Upozorňuje na sociální dopady klimatické krize – problémy spojené se změnou klimatu, totiž dopadnou hůř na ty slabší a chudší obyvatele, ať už to bereme v rámci celé planety, nebo našeho státu. No, nakonec nebyl moc čas se s lidmi bavit, přeci jen nastříkat 117 pruhů celkem trvá a i tak jsme skončily až za tmy.

A ještě jeden praktický důvod – banner je obrovský a bylo by složité ho transportovat, bály jsme se, že by se barvy mohly slepit a na místo by dorazil jen barevný guláš.

Tímto činem se vám podařilo dostat toto téma klimatické krize do veřejného prostoru. Odkud, ale přišla inspirace k jeho tvorbě?

První inspirace přišla z webu Týdne pro klima, kde Jakub Varvařovský sepsal skvělý detailní návod, jak Warming stripes ve verzi pro Českou Republiku vytvořit. Líbilo se mi to a začala jsem pracovat na přípravách, dala jsem se dohromady s Antonií Hradilkovou a její sestrou, na samotné výrobě se podílely i Toni skvělé kamarádky z vysoké školy, Jitka Martínková z Klimakoalice, Milan Vítek z Týdne pro klima a další. Bylo nás cca 8.

Nedá mi to, abych se vás nezeptala, zda vám vaše snaha nepřipadá zbytečná, neboť letadla opět létají čím dál tím víc, aut je stále více než lidí. A myslím, že ti kteří je vlastní a používají, se jich jen tak nezbaví?

Nedívám se tolik na to, co dělá někdo jiný špatně, ale spíš na to, co bych mohla udělat já pozitivního. I kdyby to byla jen malá věc, vždycky člověk může něčím přispět a jak se říká, oceán je tvořen kapkami. Třeba jsme touhle akcí zas trochu pomohli dostat téma klimatické krize do veřejného prostoru a na oči lidem, a to se určitě počítá. Jinak, já sama mám auto, bez něj bych ani nemohla dovézt materiál na místo. Ale snažím se ho používat jen občas. Spíš jezdím vlakem nebo veřejnou dopravou.

Jako vedoucí produkce a výkonná producentka jste se podílela na řadě celovečerních hraných i dokumentárních filmů, z nichž vybírám Můj otec Antonín Kratochvíl, Svět podle Muchy, Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa. Myslíte, že nějaký manuál by pomohl, když lidé jsou stále nepoučitelní?

Ten manuál samozřejmě existuje, ale je tajný. Ne, vážně, tak zrovna s klimatickou krizí to myslím není tak složité, vědci už dlouho a konzistentně říkají, co je třeba udělat – přestat vypouštět skleníkové plyny do atmosféry. Průšvih je, že ti zodpovědní lidi, kteří mají moc a prostředky měnit směřování společnosti (politici, šéfové korporací, velcí podnikatelé, atd.) podle toho moc nejednají. Někteří tedy ano, ale není jich zatím většina. Zároveň ten požadavek musí jasně zaznít zdola, od lidí. Asi si všichni málo uvědomujeme, co nás tady drží při životě, že planeta je opravdu úžasný, dokonale vyladěný organismus a naše nedílná součást, kterou si nesmíme zničit. Možná jde v první řadě o tohle uvědomění, které nás dovede k akci.

Vy jste velmi akční, neboť jste se dokázala odloučit od své profese a odjet do Francie na farmu, která se rozkládá u buddhistického zenového kláštera Plum Village. Jak dlouho jste tam byla?

Do Plum Village jsem začala jezdit zhruba před 10 lety, vždycky na týden či dva během roku. Je to opravdová regenerace, takové rajské místo, kde se navíc potkáte se zajímavými lidmi z celého světa. Místní ekofarma mě okouzlila – svojí lehkostí a neformální atmosférou, často se hrála hudba, byla tam skvělá parta lidí.

Jaké poznání jste si odtud přivezla?

V kontaktu s rostlinami a půdou je tam možné občas být opravdu v přítomnosti. Určitě je to i díky stovkám buddhistických mnichů či mnišek, kteří tam působí. Při soustředěné práci vás tam učí praktikovat meditaci, stejně jako při procházkách, jídle, nebo kdykoliv jindy, kdy má člověk chuť. Nakonec jsem tam s přáteli natočila krátký film Happy Farmers, je zdarma ke shlédnutí na platformě DAFilms (dafilms.cz/film/10453-happy-farmers-cz-verze).

Ale nezůstalo jen u něj. Po svém návratu jste začala tvořit ekologická videa pro Asociaci AMPI a Nadaci pro půdu. Domníváte se, že dokáží osvítit ty, kteří mají rozhodující slovo třeba na ministerstvu zemědělství?

Ta naše videa nebyla určena primárně politikům, ale běžným lidem, aby jim jednoduše představila principy fungování komunitou podporovaného zemědělství (tzv. KPZ), nebo projekt tréninkové farmy Konipas, kde se budou učit ekologičtí farmáři. Videa měla úspěch, tak možná, že i někoho osvítila 😊

Kromě toho spolupracujete i s Janem a Matyášem Trnkovými, s nimiž jste vytvořila projekt Zahrada 2. Můžete ho našim čtenářům ve zkratce přiblížit?

Jde o krásný projekt pro radost – tvůrců, dětí i rodičů. Přenáší postavy a prostředí slavné Trnkovy knihy Zahrada do kouzelného prostoru, kde se návštěvníci sami stávají aktéry her. Výstava pracuje se skvělými interaktivními a audiovizuálním prostředky, animacemi, zvuky a projekcemi, a především hravostí a fantazií návštěvníků, takže se lidem opravdu nechce odcházet.

A nepřemýšlíte s Trnkovými nad nějakým dalším zajímavým projektem?

Jiný projekt zatím nechystáme, se Zahradou je pořád práce dost, každý rok ji instalujeme někde jinde. Nyní končí ve Znojmě a na jaře 2023 se bude přesouvat opět do Plzně, do areálu DEPO2015.

I když je naše domovská planeta vůči nám přátelská a snaží se udržovat podmínky pro život, jak jste v jednom ze svých rozhovorů zmínila, tak my lidé jsme ve svém počínání vůči ní stále více nepřátelštější. Věříte, že někdy dojde k prozření lidstva, aby už konečně vědělo, co je správné?

Já za tím pojmem lidstvo vidím obrovské množství jednotlivých lidí. A věřím tomu, že každý z nás může něco udělat, podle svých možností. Anebo třeba taky něco neudělat, možná toho naopak děláme až moc a měli bychom zpomalit.

Také jste autorkou 34 minutového filmu „Happy Farmers“, který jste režírovala s kameramanem J. Šípkem. Chystáte i v současné době nějakou další spolupráci?

Točili jsme to v roce 2016, dokončili 2018, pak jsme s Honzou Šípkem pracovali na těch videích pro ekologické neziskovky. Momentálně žádný konkrétní projekt rozdělaný nemáme, ale určitě ráda zas něco v prostředí environmentální osvěty vytvořím, když bude dobrá příležitost.

Děkuji za rozhovor.


0
Vytisknout
4215

Diskuse

Obsah vydání | 6. 10. 2022