Pražská politika a zákulisní jednání

5. 10. 2022 / Pavel Veleman

čas čtení 6 minut

A také o těch „podruzích“ ve volebních komisích, aneb počítání volebních hlasů jako počtu vypitých piv v hospodě…

Mefisto (zaříkává): Zkřivím slovo nebo tvar – smysl změním a už není, co tu bylo. Ve zmatení ze shody je rázem svár. Vyznám se v tom jenom sám – tady kdo je, ať je tam.
J. W. Goethe, Faust, překlad: Karel Kraus

Praha je zároveň obcí i krajem současně. A tak se stává, že stejní lidé na sebe v pondělí vytahují tu nejhorší špínu na obecních zastupitelstev, jelikož jsou tzv. v opozici, aby ve čtvrtek na zastupitelstvu Magistrátu hlavního města Prahy seděli spokojeně vedle sebe (zde jsou totiž jejich strany zase v koalici) a společně napadali jejich obecního kolegu z pondělního zastupitelstva jejich obce. A přijde jim to úplně normální – taková je politika.

 

Teď právě přemýšlím o příběhu jedné „nové tváře“ v Senátu, paní Hany Kordové- Marvanové, kterou sleduji celou její politickou kariéru, jelikož jsem ji znal z vyprávění přes kamaráda v Příbrami, který s ní chodil. Moc jsem ji za její statečnost tehdy obdivoval – již tehdy mne však na ní zarazila ta nesmírná ambicióznost, která se po revoluci plně projevila.

Začíná jako disidentka „Nezávislého mírového sdružení“, kdy končí v policejní vazbě, roky 1988/89, poté Občanské fórum, následuje ODS a propagace „léčby Klausem“, následuje první prozření v roce 1997 a politická kariéra jako předsedkyně Unie svobody, po zániku této strany se stává spolupracovnicí paní Válkové z Hnutí Ano na ministerstvu spravedlnosti, poté druhé prozření a nástup ke STANU a opět poltické zklamání z korupce a dnes opět návrat do koalice Spolu, tedy i rodné ODS, prozření číslo tři… Kolik jich ještě bude?

V tomto je pro mne naprosto odstrašující příklad - další dítě disentu, pan Marek Benda. Třeba na rozdíl od svého skvělého strýce, disidenta plného humoru, lidskosti a filosofického tuláka, jak ho krásně nazval Petr Fischer, Zdeňka Neubauera, zde sledujeme prázdný život celoživotního trafikanta ve sněmovně za ODS, zákulisního, umanutého, politického pragmatika a místy až ultrakatolického fanatika – není to málo, pane Marku?

Jaká je možnost pro obyčejné voliče se nějak vyznat v chuchvalci osobních křivd, nenávistí, pomst, ale i „(ne)lásek“ na jednu nebo více nocí, využívání veškerého sociálního a mocenského kapitálu, který jsem za desítky let získal a který fakticky nakonec vždy rozhoduje. A takových politiků a političek má tato země tisíce a tisíce, pořád ty samé tváře, jen jiné obleky, kostýmky, stále více vyžehlené tváře…

Kde jsou Ti jiní, noví, nezašpinění celou tou desítkami let dlážděnou cestou vyhrávání, nejhůře „nevýhrou“? Ale ano, mladé tváře máme – říkají nám politici všech stran. Takováhle je ale třeba moje rodná Příbram a nejmenovaná strana:

1 místo na kandidátce – J. V. mladší, 2. místo na kandidátce – J. V. starší. Za jeho starostování se přezdívalo tomuto městu „příbramské Palermo“. To se fakt dědí politika jako šlechtický titul?

Všímá si někdo stále vzrůstajícího počtu příbuzných v personálně skomírajících stranách a hnutích? Kolik rodičů, dětí, manželek a manželů, sester, bratrů, synovců, neteří, tet a strýců vidíme na kandidátkách u téže strany, aby se vůbec zaplnila? Uvědomujeme si, jaká propast se stále více rozevírá mezi veřejností a stále více do sebe sama se uzavírajícího sociálního prostoru těchto politických klanů, které mívají desítky nebo i stovky členů?

Já s údivem a úděsem hleděl na několik voličů, kteří možná více než hodinu zaškrtávali ve volební místnosti to „své“ zastupitelstvo na pražských městských částech a MHMP – ano, toto se říká: „Zvolte si své zastupitelstvo“.

Svatá prostoto, v tomto volebním systému, kde lze jen velmi těžko přeskočit kandidáta před sebou a vykroužkování jako v parlamentních volbách prakticky není možné. To mají místní politici pojištěno a pro všechny „Marky Bendy“ na všech městských částech v Praze nastává teď hvězdná hodina jejich důležitosti.

Do volebních komisí se již prakticky nikdo nehlásí. Abyste měl vůbec možnost tyto nesmyslné pražské plachty spočítat jako zapisovatel, musíte umluvit, ukecat, klečet na kolenou před svými známými, jelikož jinak jste úplně vyřízení (za ty peníze a dva zcela ztracené víkendy to pochopitelně nikdo nechce dělat).

Takže, shrňme si nakonec výsledek tohoto našeho svátku demokracie v uplynulých dvou víkendech, jejichž výsledek dnes proměňují v naprostém utajení desítky let uzavřené skupiny politiků (stále se proměňujících) v Praze:

1, obrovské plýtvání lidského a ekonomického kapitálu v naprosto zastaralém modelu voleb

2, obrovská zátěž pro životní prostředí (tuny vyhozeného a zničeného papíru)

3, naprosto nesmyslné ťukání do počítače (psacího stroje) vlastně ta samá čísla u všech kandidátů jednotlivých stran – v MHMP je jich například 65 a podle metodického pokynu pro sčítání do zastupitelstev – musíte u každého volebního lístku na pomocný arch dělat tzv. hrabičky - je to jako když číšník v hospodě sčítá čtyři piva a páté je konečné, a tak se přeškrtne. A všichni červeně. Jinak je zle.

Navrhuji Ministerstvu vnitra na příští komunální volby vytvořit týmy číšníků – ze své osobní zkušenosti vím, že počty budou vždy vyšší…Jednoznačně se zvýší volební účast a také počet piv (pardon kandidátů) se rapidně zvýší…

Takže přátelé, zavíráme! Mohu sečíst? Pražské panstvo již čeká ve svých rušičkami vyčištěných zasedačkách. Platíme…

0
Vytisknout
5886

Diskuse

Obsah vydání | 7. 10. 2022