Prezident z Dykovky

28. 6. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 8 minut

Tak se v českém slangu občas říká známé Dykově ulici, jejíž vznik je spojen s rozvojem města Královské Vinohrady na samém počátku dvacátého století. A také není žádným tajemstvím, že byla pojmenována po známém českém spisovateli, básníkovi, novináři a politikovi Viktoru Dykovi (1877-1931), který zde v letech 1904-1931 v domě č.p. 1118 žil a tvořil. Ale nebyl jediným politikem, který v této ulici žil. V roce 1911 se sem do domu č.p. 543/31 se svou ženou Marií přistěhoval Emil Hácha, který v té době působil jako právník.

Odtud se po první světové válce odstěhovali do nárožního domu č.p. 452/2a v ulici Na Slupi a Horské, kde bydleli až do počátku třicátých let. To už Hácha pracoval jako předseda Nejvyššího správního soudu. Poté se odstěhovali do Střešovic a odtud to byl už jen kousek na Pražský hrad, kde působil jako prezident Česko-Slovenské republiky a státní prezident protektorátu. A právě v těchto dnech, se na českých knihkupeckých pultech z důvodu velkého čtenářského ohlasu na beznadějně vyprodané první vydání knihy Prezident lidskosti: Životní příběh Emila Háchy objevil její dotisk. Autorem této knihy je Vít Machálek.

 


Pane Machálku, co vás přimělo zvolit si jako téma své knihy právě Emila Háchu?

Zapůsobila na mě síla Háchova příběhu, jehož poslední část připomíná křížovou cestu.

Ano. To máte pravdu. Hácha ve funkci prezidenta musel neskutečně trpět, zvláště v tak těžkých rozhodovacích situacích, že?

Ano, celé období jeho prezidentství pro něj bylo neskutečným utrpením, které se navíc jen stále stupňovalo.

Kolika archivy jste při sběru podkladů musel projít?

Bylo jich mnoho. Z těch hlavních bych zmínil alespoň Národní archiv, Archiv kanceláře prezidenta republiky a Archiv Národního muzea.

A objevil jste i nějakou zprávu, která o Háchovi dosud nebyla známa?

Dosud nepublikovaných zpráv bylo v archivech hodně. Na mě zapůsobil např. koncept jeho bohužel už neproneseného rozhlasového projevu k americkým krajanům připravovaného v březnu 1939, v němž se vyznával ze svého vztahu k právu a spravedlnosti a zdůrazňoval, že on ani republika přes všechno vynucené přizpůsobování se pomnichovské situaci neopouští víru v ideály demokratického právního státu.

Ve svých začátcích působil Hácha jako dvorní rada správního soudu ve Vídni a po vzniku samostatného Československa byl jmenován druhým předsedou Nejvyššího správního soudu ČSR, neboť tím prvním se stal v roce 1925. Po kom svou funkci převzal?

Hácha byl blízkým spolupracovníkem zakladatele našeho Nejvyššího správního soudu Ferdinanda Pantůčka a po jeho smrti převzal jeho funkci prvního prezidenta.

A věděl Hácha o tom, že Pantůček během první světové války spolupracoval s Českým protirakouským odbojem zvaným Maffie?

Hácha s těmito aktivitami sympatizoval, i když mi není známo, že by v nich hrál nějakou aktivní roli.

O Háchovi je také známo, že v letech 1918-1938 působil jako vědecký pracovník, zabývající se mezinárodním právem i přesto, že byl uznávaným expertem na anglosaské právo?

Hácha byl především znalcem srovnávacího práva správního, které měl prostudováno v rámci celé Evropy. Jeho zvláštní zájem ale opravdu patřil právu britskému.

Čím ho tak fascinovalo?

Svou odlišností od středoevropského práva. Je však třeba říci, že dr. Hácha byl celoživotním anglofilem, kterého fascinovala i Anglie jako taková.

Ano. Hácha byl uznávaným znalcem anglické literatury, svědčí o tom i jeho překlad známého humoristického románu „Tři muži ve člunu“ Jeroma Klapky Jeroma, na němž se podílel spolu se svým bratrem, což svědčí o tom, že byl určitě šťastnější v profesi překladatele než politika?

Jednalo se o mnohostrannou osobnost milovníka literatury i výtvarného umění, překladatele, básníka… Jinak byl po většinu života státním úředníkem, nikoliv politikem.

Když 5. října roku 1938 abdikoval prezident Beneš, nebylo vůbec známo, kdo bude jeho nástupcem. Jak vlastně došlo k Háchovu výběru, neboť dost často se říká, že vůbec o prezidentskou funkci neměl zájem?

Hácha byl jediný kandidát přijatelný pro všechny. Jako konzervativního katolíka ho akceptovali slovenští luďáci, jako v národnostních otázkách objektivního prezidenta správního soudu sudetští Němci a jako představitele právního státu představitelé masarykovské demokracie. S návrhem na něj přišel sociálně demokratický předák Antonín Hampl. Hácha o funkci opravdu nestál, ale těžko mohl čelit naléhání, že je třeba, aby se v zájmu národa a státu obětoval.

30. listopadu 1938 jednal ve Vysokých Tatrách o česko-slovenských vztazích a o politice slovenské autonomní vlády, ale tato jednání nebyla asi moc úspěšná, když si 14. března 1939 slovenští poslanci odhlasovali odtržení od Čech a Moravy?

Háchova jednání se slovenskými luďáky by byla úspěšná, kdyby byly česko-slovenské vztahy jen vnitrostátní záležitostí. Ve skutečnosti však bylo právě v dané době v Berlíně rozhodnuto využít slovenský separatismus k rozbití pomnichovské ČSR. Luďáci v čele s Tisem se dostali pod velký tlak a jejich sliby dané Háchovi upadly v zapomnění.

A právě toho 14. března 1939 odjel Hácha na návštěvu Berlína, kde měl vyčerpávající jednání s Hitlerem, který ho prý přijal 15. března 1939 po půlnoci a oznámil mu okupaci českých zemí. To musela být pro Háchu jako prezidenta velká rána?

Ano, byla to pro prezidenta strašná rána. Mohl rozhodnout jen o jediném, a sice, zda bude okupace doprovázena masakry a zkázou.

V dubnu 1939 jmenoval novou protektorátní vládu, do jejíhož čela vybral generála Aloise Eliáše. Proč právě jeho?

Hácha měl k Eliášovi plnou důvěru, a to nikoliv přesto, ale spíš právě proto, že věděl o jeho spojení s odbojem. Volbou premiéra, který měl současně brzdit německá opatření a podporovat odboj, je protektorát unikátní.

Vaše kniha má titul Prezident lidskosti. A opravdu jím byl, když se rozhodl orodovat za generála Eliáše u zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který nahradil Konstantina von Neuratha, jenž prý držel nad tímto generálem svou ochrannou ruku. Jak to?

Hácha se intervencemi u Heydricha pokoušel zachránit oba své nejbližší spolupracovníky, generála Eliáše a bývalého náměstka předsedy vlády Jiřího Havelku. Podařilo se mu to jen ve druhém případě, kde dosáhl Havelkova propuštění do domácího vězení.

Takže i přes tento zásah byl Eliáš zatčen a Hácha tím pádem ztratil kontakt s odbojem, což přispělo k tomu, že se stal jen pouhou loutkou v rukách nacistů?

To pro něj muselo být nesnesitelné pomyšlení a muselo se zákonitě podepsat i na jeho zdravotním stavu?

Háchovo postavení po příchodu Heydricha do Prahy bylo opravdu ponižující a nesporně přispívalo ke zhoršování jeho zdravotního stavu. Ten se horšil stále počínaje už Háchovou cestou do Berlína z 15. března 1939 a po Lidicích a popravě Eliáše se prezident úplně zhroutil. I pak ale pomocí své kanceláře intervenoval za mnoho ohrožených českých lidí.

To svědčí o jeho velké morální síle, že i přes všechna tato těžká politická dění, kterými v této funkci musel projít, se nenechal zlomit...

Prezident Hácha zůstal vzdor všemu vnitřně čistý až do konce života.

Také se o něm traduje, že je jediným naším prezidentem, jehož portrét nikdy nevyšel na poštovní známce. Určitě to bylo dáno tou dobou a politickou situací, v níž působil, že?

Bylo to dáno i Háchovou skromností. Podobně si např. nepřál, aby jeho obrazy visely ve školách a na úřadech.

Děkuji za rozhovor.



0
Vytisknout
5186

Diskuse

Obsah vydání | 30. 6. 2022